Ez – सदन में राज्य के निजी दृष्टान्त

सदन में राज्य के निजी दृष्टान्त

फरीसियों और इस्राएल राष्ट्र द्वारा अपनी आधिकारिक अस्वीकृति के दिन से ही, यीशु ने जनता से दृष्टांतों में बात की। जो लोग विश्वास करते हैं वे दृष्टान्तों को समझेंगे और जो लोग विश्वास नहीं करते हैं वे नहीं समझेंगे। येशुआ ने गलील सागर के किनारे अपने दृष्टान्तों को समाप्त किया (देखें Es समुद्र के किनारे राज्य के सार्वजनिक दृष्टांत), और कफरनहूम में रहने वाले साइमन पीटर के घर में चले गए। किसी समय उनका परिवार प्रकट हुआ क्योंकि वे उनके बारे में चिंतित थे (देखें Ey यीशु की माँ और भाई)। शाम को, जब वह अंततः अपने शिष्यों के साथ अकेला था, उसने सब कुछ समझाया (मरकुस 4:34)। जनता के लिए उद्देश्य सत्य को छुपाना था, विश्वासियों के लिए उद्देश्य सत्य को चित्रित करना था।

यदि बारहों में विश्वास था, तो उन्हें दृष्टान्तों से समझाने की आवश्यकता क्यों पड़ी? शिक्षण का उपहार यही है। यदि परमेश्वर की बातों को सिखाया या समझाया नहीं जाना होता, तो शिक्षण के उपहार की कोई आवश्यकता नहीं होती। यही अंतर है. विश्वासयोग्य लोगों के लिए, एक बार जब इसे समझाया गया, तो उन्होंने इसे समझ लिया और इस पर विश्वास किया (देखें Ft एक कनानी महिला का विश्वास)। परन्तु अविश्वासियों के लिए, सिखाया जाने के बाद भी, वे इसे नहीं समझेंगे, या यदि उनके लिए इसे समझना संभव होता, तो भी उन्होंने इस पर विश्वास नहीं किया होता।

जब वह बड़ी भीड़ में से अधिकांश को समुद्र के किनारे छोड़कर पतरस के घर में दाखिल हुआ। उस शाम सूर्यास्त के बाद, उसके प्रेरित उससे इस दृष्टान्त के बारे में पूछते थे (मरकुस ७:१७)। वे वफादार आदमी थे जिन्हें सिखाया जाना ज़रूरी था। क्या यह आज हमारे लिए कम सच नहीं है? इसीलिए परमेश्वर की सभाओं में शिक्षण के उपहार की आवश्यकता है।

मिट्टी के परिचयात्मक दृष्टांत के बाद, दृष्टान्तों के चार अन्य दोहे हैं। दोहों का पहला सेट गलील सागर के किनारे बारहों और विश्वासियों और अविश्वासियों से बनी बड़ी भीड़ को दिया गया था, और दोहों का दूसरा सेट कफरनहूम में पतरस के घर में प्रेरितों को दिया गया था। तीसरा दोहा छिपे हुए खजाने (इज़राइल) और महान मूल्य के मोती (अन्यजातियों) के दृष्टान्तों से युक्त है, जो दर्शाता है कि शत्रुता की विभाजनकारी दीवार टूट गई है (इफिसियों २:१४-१८) और यहूदी और अन्यजाति मिलकर अदृश्य सार्वभौमिक चर्च का निर्माण करते हैं। चौथा दोहा महाजाल (बचाया और खोया) और गृहस्थ (पुराना और नया) के दृष्टांतों से बना है, जहां हम वर्तमान जीवन और भविष्य के मसीहाई साम्राज्य के जीवन के बीच कुछ तुलनाएं देखते हैं।

2024-05-25T03:50:43+00:000 Comments

Db – ஆவியில் ஏழைகள் பாக்கியவான்கள் ஏனென்றால், பரலோகராஜ்யம் அவர்களுடையது மத்தேயு 5:3-12 மற்றும் லூக்கா 6:20-23

ஆவியில் ஏழைகள் பாக்கியவான்கள் ஏனென்றால், பரலோகராஜ்யம் அவர்களுடையது மத்தேயு 5:3-12 மற்றும் லூக்கா 6:20-23

பரலோக ராஜ்யத்தில் ஆவியில் ஏழைகள் பாக்கியவான்கள் DIG: உங்களுக்கு பிரசங்கத்தின் பின்னணியில் மிக முக்கியமான அம்சம் என்ன? இந்த வசனங்களில் காணப்படும் மகிழ்ச்சியின் இரண்டு பிரிவுகள் யாவை? முதல் நான்கு, யாருடன் உறவில் உண்மையான சன்மார்க்கத்தை அடைந்தவர்களின் குணாதிசயங்கள்? அடுத்த ஐந்து குணாதிசயங்கள் என்ன?

பிரதிபலிப்பு: YHVH க்கான எனது தேவையை நான் உணர்ந்து, அவருடைய அன்பைப் பெற வேண்டியதில்லை என்பதை நான் அறிவேனா? நான் துன்புறுத்தும்போது மற்றவர்களுக்குத் தெரியப்படுத்தவும், மற்றவர்களின் துக்கத்தை வெட்கப்படாமல் பகிர்ந்து கொள்ளவும் முடியுமா? நான் எப்பொழுதும் “வெற்றி” பெறக்கூடாது என்பதற்காக, என் வாழ்க்கையின் ஸ்டீயரிங் வீலை ADONAIக்கு கொடுத்தேனா? நான் முடிவெடுப்பதில் கடவுளின் பார்வைக்காக ஏங்குகிறேனா? நான் துன்புறுத்தும் மற்றும் தனிமையில் இருக்கும் ஒருவருடன் இருக்க முடியுமா? நான் மறைக்க எதுவும் இல்லாததால், நான் கர்த்தருடனும் மற்றவர்களுடனும் முற்றிலும் வெளிப்படையாகவும் நேர்மையாகவும் இருக்க முடியுமா? கோபம் மற்றும் கருத்து வேறுபாடுகளை நான் உடனடியாக சமாளிக்கிறேனா? யாரையும் புண்படுத்தாமல், என்னைச் சுற்றியிருப்பவர்களைத் தங்கள் கருத்து வேறுபாடுகளைக் கையாள நான் ஊக்குவிக்கிறேனா? நான் “வெப்பத்தை எடுத்துக் கொண்டு” சரியானவற்றுக்காக தனித்து நிற்கத் தயாராக இருக்கிறேனா? சுயபச்சாதாபம் அல்லது சுயமரியாதை இல்லாமல் நான் விமர்சனத்தை எடுக்கலாமா?

இந்தப் பிரசங்கத்தின் பின்னணியை நிறுவ நான்கு விஷயங்களைக் கவனிக்க வேண்டும். முதலாவதாக, இயேசுவின்மீது மிகுந்த ஆர்வம் தூண்டப்பட்ட பிறகு அது நடந்தது. அந்த நேரத்தில், அவர் இஸ்ரவேல் முழுவதும் பயணம் செய்தார், அவர் தான் மேசியா என்று அறிவித்தார் மற்றும் பல அற்புதங்களுடன் அவரது கூற்றுகளை ஆதரித்தார். இரண்டாவதாக, பன்னிரண்டு அப்போஸ்தலர்கள் தேர்ந்தெடுக்கப்பட்ட பிறகு இந்த பிரசங்கமும் நடந்தது. மூன்றாவதாக, இது வாய்வழிச் சட்டத்தின் மீது பரிசேயர்களுடன் பல மோதல்களுக்குப் பிறகு வந்தது (இணைப்பைக் காண EiThe Oral Law) ஐக் கிளிக் செய்யவும், நான்காவதாக, யூத மக்கள் மீட்பைத் தேடிக்கொண்டிருந்த யூத வரலாற்றின் ஒரு காலகட்டம் இது (வெளியேறுதல் பற்றிய எனது விளக்கத்தைப் பார்க்கவும். Bz மீட்பு). ரோமானியர்களின் அடக்குமுறையின் கீழ் இஸ்ரவேலர் மிகவும் துன்பப்பட்ட காலம் அது. மக்கள் சில வகையான மேசியானிய மீட்பை, முதன்மையாக, ரோமானிய துன்புறுத்தலிலிருந்து ஒரு தேசிய மீட்பை எதிர்பார்த்தனர். அவர்கள் மேசியா வந்து அவருடைய ராஜ்யத்தை நிறுவவும், ரோமானிய நுகத்தை தூக்கி எறியவும் எதிர்பார்த்தனர். TaNaKh இன் தீர்க்கதரிசிகளின் கூற்றுப்படி, ராஜ்யத்திற்குள் நுழைவதற்கான வழிமுறையாக நீதி இருந்தது. மலைப் பிரசங்கம் என்பது தோரா கோரிய நீதியின் தரத்தைப் பற்றிய இயேசுவின் விளக்கமாகும், இது நீதியின் பரிசேயரின் விளக்கத்திற்கு மாறாக உள்ளது. எனவே, இந்த பகுதி உண்மையான நீதியின் பண்புகளைக் கையாள்கிறது.501

ஆசீர்வதிக்கப்பட்டவர் என்று மொழிபெயர்க்கப்பட்ட கிரேக்க வார்த்தைக்கு மகிழ்ச்சி என்று பொருள். இந்த பிரிவு பெரும்பாலும் பீடிட்யூட்கள் (லத்தீன் மொழியில் ஆசீர்வதிக்கப்பட்டவர்) என்று அழைக்கப்படுகிறது, இது முந்தைய யூதக் கருத்தை மீண்டும் காணலாம். ஆசீர்வதிக்கப்பட்ட வார்த்தை, TaNaKh படித்து வளர்க்கப்பட்ட எந்த யூதருக்கும் நன்கு தெரிந்திருக்கும். ஆஷ்ரே என்ற எபிரேய வார்த்தை சங்கீதங்கள் மற்றும் சிதூர் அல்லது பிரார்த்தனை புத்தகம் முழுவதும் பொதுவானது. மூலச் சொல் (ஹீப்ரு: ஆஷர்) மிகவும் துல்லியமாக மகிழ்ச்சியைக் குறிக்கும், ஆனால், சில மேலோட்டமான தற்காலிக அர்த்தத்தில் அல்ல, ஆனால் ADONAI இன் விருப்பத்தைச் செய்வதில் மிகவும் நிறைவான உண்மை. சில குறிப்பிட்ட அருட்கொடைகள் தங்களுக்குள் நல்லதாகத் தெரியவில்லை; ஒரு நபர் இந்த வழிகளில் கடவுளின் விருப்பத்தை நிறைவேற்றினால், உலகம் வழங்க முடியாத ஒரு ஆசீர்வாதமும் மகிழ்ச்சியின் உணர்வும் கூட இருக்கிறது.502

எனவே, உண்மையான சன்மார்க்கத்தை அடைபவர்கள் மகிழ்ச்சியானவர்கள். கடவுளோடும் மற்றவர்களோடும் உள்ள உறவில் இதை இரண்டு வழிகளில் பார்க்கலாம். முதலில், கடவுளுடனான உறவில் உண்மையான நீதியை அடைந்தவர்களின் நான்கு பண்புகள் உள்ளன. சீடர்களைப் பார்த்து அவர் கூறினார்:

1. ஆவியில் ஏழைகள் பாக்கியவான்கள், ஏனென்றால் பரலோகராஜ்யம் அவர்களுடையது (மத்தேயு 5:3; லூக்கா 6:20). மத்தேயு கூறும்போது: ஆவியில் ஏழைகள் பாக்கியவான்கள், லூக்கா கூறுகிறார்: ஏழைகளாகிய நீங்கள் பாக்கியவான்கள். முதல் நூற்றாண்டில் ஏழை என்ற சொல் பொருளாதார நிலையைக் குறிக்கிறது, ஆனால், இது ஆன்மீக அணுகுமுறையைக் குறிக்க உருவகமாகவும் பயன்படுத்தப்பட்டது. சங்கீதம் 40:17 கூறுகிறது: ஆனால் நான் ஏழை மற்றும் ஏழை; அதோனாய் என்னை நினைக்கலாம். நீயே எனக்கு உதவி செய்பவனும் மீட்பவனுமாவாய்; என் கடவுளே, தாமதிக்காதே (சங்கீதம் 86:1 மற்றும் 109:22ஐயும் பார்க்கவும், தாவீது தன்னை விவரிக்க அதே சொற்களைப் பயன்படுத்தினார்)! தாவீது ராஜா ஏழையாக இல்லாததால் இவை பொருளாதார சொற்கள் அல்ல, எனவே இந்த வார்த்தையை உருவகமாக புரிந்து கொள்ள வேண்டும். எனவே, ஏழை என்பது தாழ்மையின் ஆன்மீக நிலையை விவரிக்க TaNaKh இல் பயன்படுத்தப்படலாம். 503 ஆவியில் ஏழை என்பது பெருமைக்கு எதிரானது. நாம் கடவுளுடன் சரியான உறவைக் கொண்டிருக்கும்போது, நம்முடைய சொந்த நீதி இல்லை. எனவே, ஆவியில் ஏழ்மையான ஒருவன் கடவுளின் நீதியை முழுமையாகச் சார்ந்திருக்கிறான். தோராவை நாம் விளக்கும்போது தொடங்க வேண்டிய இடம் இது. மேசியாவின் ராஜ்யத்தைத் தேடுவது என்பது அவருக்கான நமது தேவையை நாம் தாழ்மையுடன் உணர வேண்டும் என்பதாகும். இவ்வாறு வறுமையில் வாடுபவர்களாகத் தங்களைக் கருதுபவர்கள் சொர்க்க ராஜ்யத்தில் பிரவேசிப்பார்கள்..

2. துக்கப்படுகிறவர்கள் பாக்கியவான்கள், அவர்கள் ஆறுதலடைவார்கள் (மத்தேயு 5:4). துரதிர்ஷ்டவசமாக, இஸ்ரேல் தனது எதிரிகளின் பல சோதனைகளையும் தாக்குதல்களையும் தாங்கியதால், துக்கத்தின் நீண்ட வரலாற்றைக் கொண்டுள்ளது. அந்த மலையில் உள்ள கூட்டத்தினர் எபிரேய வார்த்தையான அவலில் வெளிப்படுத்தப்பட்ட கருத்துடன் எளிதில் தொடர்புபடுத்த முடியும், இது வாழ்க்கையின் துயரங்களுக்கு பொதுவான பதில். இங்கே யேசுவாவின் வாக்குத்தத்தம் ஏசாயா தீர்க்கதரிசியின் வாக்குறுதியைப் போன்றது, அவர் இஸ்ரவேலுக்கு துக்கத்திற்குப் பதிலாக மகிழ்ச்சியின் எண்ணெயை வாக்குறுதியளித்தார் (ஏசாயா 61:3 CJB). இருப்பினும், இந்தச் சூழலில் துக்கம் அனுஷ்டிப்பது என்பது பாவத்தை உணர்தல் என்பதாகும். பாவத்தை உணர்ந்தவர்கள் இயற்கையாகவே தங்கள் பாவங்களை கடவுளிடம் அறிக்கையிட்டு அந்த பாவங்களை நினைத்து வருந்துவார்கள். இப்பொழுது பசித்திருக்கிற நீங்கள் பாக்கியவான்கள், நீங்கள் திருப்தியடைவீர்கள். இப்போது அழுகிற நீங்கள் பாக்கியவான்கள், ஏனென்றால் நீங்கள் சிரிப்பீர்கள் (லூக்கா 6:21). மேசியாவிற்கு வழங்கப்பட்ட டால்முடிக் தலைப்புகளில் ஒன்று நாச்செம் என்ற பெயர், இது ஆறுதல் அளிப்பவர் என்று பொருள்படும், ஏனெனில் இது கிங் மெசியாவின் முக்கியமான ஊழியமாக இருக்கும் (டிராக்டேட் சன்ஹெட்ரின் 98b). யேசுவாவின் பிற்கால போதனையில், மற்றொரு தேற்றரவாளன் நம்மிடம் வருவார் என்று கூறப்பட்டுள்ளது – சத்திய ஆவியானவர், எல்லா விசுவாசிகளுக்குள்ளும் வாழ்வார் (யோவான் 14:15-17).504

3. சாந்தகுணமுள்ளவர்கள் பாக்கியவான்கள், அவர்கள் தேசத்தைச் சுதந்தரித்துக்கொள்வார்கள் (மத்தேயு 5:5 CJB). சாந்தமாக இருத்தல் என்றால் கோழைத்தனமான வாசல் விரிப்பு என்று அர்த்தமல்ல; மாறாக, கடவுளின் அதிகாரத்தை அங்கீகரிப்பதிலும், அவருக்குக் கீழ்ப்படிவதிலும் அமைதியான நம்பிக்கையை வைத்திருப்பதைக் குறிக்கிறது. அனவ் என்ற எபிரேய வார்த்தையானது கட்டுப்பாட்டின் கீழ் உள்ள சக்தியைக் குறிக்கிறது. இது போன்ற மக்கள் அழுத்தமானவர்கள் அல்லது சுயநலம் கொண்டவர்கள் அல்ல, ஆனால் வேண்டுமென்றே தங்கள் சொந்த அதிகாரத்தையும் உரிமைகளையும் கட்டுப்படுத்துகிறார்கள். இந்தக் குணத்தைப் பெற்று, கடவுளின் அதிகாரத்திற்குக் கீழ்ப்படிந்து வாழ்பவர்கள், ஒரு நாள் தேசத்தைச் சுதந்தரிக்கும் போது அதிகாரத்தைப் நிலத்தை வாரிசு பயன்படுத்துவார்கள். இந்த சொற்றொடர் யூத மக்களுக்கு வாக்குறுதியளிக்கப்பட்ட இஸ்ரவேல் தேசத்தின் பௌதிக சுதந்தரத்தையும், அனைத்து விசுவாசிகளுக்கும் மேசியானிய ராஜ்யத்தில் நித்திய ஜீவனின் ஆவிக்குரிய சுதந்தரத்தையும் குறிக்கிறது.

4. நீதியின்மேல் பசிதாகமுள்ளவர்கள் பாக்கியவான்கள், அவர்கள் திருப்தியடைவார்கள் (மத்தேயு 5:6). நீதியுள்ளவராக இருத்தல் என்பது ஒரு முழுமையான தெய்வீக தராதரத்தின்படி வாழ்வதாகும். கிறிஸ்துவின் வார்த்தைகளைக் கேட்பவர்களுக்கு, தோராதான் தரமாக இருந்தது. தேவனுடைய காரியங்களுக்காகப் பசித்திருப்பவர்கள் கடவுள் நிரப்பப்படுவார்கள். டால்முடிக் பாரம்பரியம் வரவிருக்கும் மேசியாவின் ராஜ்யத்தை மகிழ்ச்சியுடன் குறிப்பிடுகிறது. மீட்டெடுக்கப்பட்ட ஏதேன் தோட்டத்தில் நடைபெறும் என்று கூறப்படும் மேசியாவின் விருந்து மிகவும் எதிர்பார்க்கப்பட்ட ஒரு சிறப்பம்சமாக இருக்கும். மீஷியாக் தம் மீட்கப்பட்ட மக்களை ஒன்று சேர்ப்பதால், சிருஷ்டிக்கப்பட்ட நாளிலிருந்து பழமையான ஒரு கோப்பை மது ஆசீர்வதிக்கப்பட்டது. தாவீது ராஜாவே ஆசீர்வாதத்தைப் பாடும் பெருமையைப் பெற்றதாகக் கூறப்படுகிறது (படாய், பக்கங்கள் 238-239). ஆனால், பௌதிக விருந்து எவ்வளவு பெரியதாக இருந்தாலும், மேசியானிய ராஜ்ஜியத்தில் நமது ஆன்மீகப் பசியை முழுமையாகத் திருப்திப்படுத்துவதற்கான பெரிய ஆசீர்வாதத்தை இங்கே யேசுவா வலியுறுத்துகிறார்.505

இரண்டாவதாக, மற்றவர்களுடன் உறவில் உண்மையான சன்மார்க்கத்தை அடைந்தவர்களின் ஐந்து பண்புகள் உள்ளன.

1. இரக்கமுள்ளவர்கள் பாக்கியவான்கள், அவர்கள் இரக்கம் காட்டப்படுவார்கள் (மத்தேயு 5:7). கருணை என்பது நீங்கள் தகுதியான ஒன்றைப் பெறவில்லை என்று அர்த்தம். நாம் அனைவரும் பாவம் செய்ததால் நித்திய தண்டனைக்கு தகுதியானவர்கள் (ரோமர் 3:23), பாவத்தின் சம்பளம் மரணம் (ரோமர் 6:23), ஆனால் கடவுள் தனது சொந்த [கருணையை] நமக்காக வெளிப்படுத்துகிறார். : நாம் இன்னும் பாவிகளாக இருந்தபோதே, கிறிஸ்து நமக்காக மரித்தார் (ரோமர் 5:8). எனவே, மேசியாவின் ராஜ்யத்தில் பிரவேசிப்பவர்கள் இந்த பண்புடன் இருக்க வேண்டும் என்று இயேசு கற்பிக்கிறார், அது கர்த்தரின் தன்மையை அழகாக பிரதிபலிக்கிறது. நம்மைச் சுற்றியிருப்பவர்களிடம் அதே மாதிரியான இரக்கத்தைக் காட்டும்போது, கர்த்தரிடமிருந்து நமக்கு இரக்கம் காட்டப்படும். நம்மிடமிருந்து தீர்ப்பை அகற்றிய யேசுவாவின் கருணையைப் புரிந்துகொள்பவர்கள் சந்தேகத்திற்கு இடமின்றி (Bw – விசுவாசத்தின் தருணத்தில் கடவுள் நமக்காக என்ன செய்கிறார் என்பதைப் பார்க்கவும்), மற்றவர்களை நியாயந்தீர்ப்பதில் தாமதம் காட்டுவார்கள்.

2. இப்போது தேவைகள் இன்னும் கடினமாகின்றன: இதயத்தில் தூய்மையானவர்கள் பாக்கியவான்கள், ஏனென்றால் அவர்கள் கடவுளைக் காண்பார்கள் (மத்தேயு 5:8). இதயத்தில் தூய்மையாக இருப்பது நம்மால் பெற முடியாததாகத் தோன்றுகிறது. தோராவில் பிரதிபலிக்கும் சரியான தரத்தை நாம் அனைவரும் பெறவில்லை (DgThe Completion of the Torah) பார்க்கவும். உண்மையில், மேஷியாக் மட்டுமே அதை அடைந்தார்! எனவே, நமது சிறந்த நோக்கங்களுடன் கூட, நமது செயல்களும் எண்ணங்களும் நீதியுள்ள கடவுளின் தேவைகளை பூர்த்தி செய்வதை நெருங்காது. கிறிஸ்துவின் சாயலுக்கு நாம் தொடர்ந்து ஒத்துப்போக வேண்டும் என்றாலும் (ரோமர் 8:29), இந்த ஆசீர்வாதம் நமக்கு கடவுளின் உதவி தேவை என்பதை தெளிவாக உணர்த்துகிறது. அவருடைய நீதி நம் கணக்கில் வரவு வைக்கப்படும்போதுதான் (FrJesus the Bread of Life, John 6:63 இல் உள்ள குற்றச்சாட்டின் கோட்பாட்டைப் பார்க்கவும்) வரவிருக்கும் ராஜ்யத்தை அனுபவிப்போம் என்ற நம்பிக்கையை கூட நம்மால் பெற முடியும். வேறு வார்த்தைகளில் கூறுவதானால், இயேசு கிறிஸ்து ஹாஷெமைப் பற்றி நமக்குக் கற்பிப்பதற்கு மட்டுமல்ல, உண்மையில் மீட்பின் விலையைச் செலுத்தவும் வந்தார் (எக்ஸோடஸ் Bz மீட்பைப் பற்றிய எனது வர்ணனையைப் பார்க்கவும்) வாக்குறுதியளிக்கப்பட்ட மேசியானிய ராஜ்யத்திற்குள் நம்மைக் கொண்டுவருவதற்காக.

3. சமாதானம் பண்ணுகிறவர்கள் பாக்கியவான்கள், அவர்கள் தேவனுடைய பிள்ளைகள் என்று அழைக்கப்படுவார்கள் (மத்தேயு 5:9). கடவுளைத் தவிர, ஷாலோம் அல்லது அமைதி என்பது யூத மக்களிடையே மிகவும் மதிக்கப்படும் ஒரு கருத்து. ஷாலோம் என்ற எபிரேய வார்த்தையானது சமாதானம் என்ற கிரேக்கக் கருத்தாக்கத்திலிருந்து மிகவும் வேறுபட்டது. மோதல் இல்லாததை விவரிக்க கிரேக்கர்கள் அந்த வார்த்தையைப் பயன்படுத்தினர். ஒரு போர் நிறுத்தப்பட்டபோது அங்கு “அமைதி” இருந்தது. இருப்பினும், யூத கலாச்சாரத்தில், இந்த வார்த்தை மிகவும் விரிவானது மற்றும் ஆழமானது. இது மோதல் இல்லாததை மட்டும் விவரிக்கிறது, ஆனால் முழுமை, நிறைவு மற்றும் நேர்மறையான ஆசீர்வாதத்தின் நிலை. ஷாலோமைத் தேடுபவர்கள் கடவுளின் குழந்தைகள் என்று அழைக்கப்படுவதில் ஆச்சரியமில்லை. எனவே, சமாதானம் செய்வது எப்படி இருக்கும்? சமாதானம் செய்பவர்கள் மறு கன்னத்தைத் திருப்புபவர்கள் (மத்தேயு 5:39), கூடுதல் மைல் (மத்தேயு 5:41), மற்றும் தங்கள் எதிரிகளை துன்புறுத்துபவர்களுக்காக ஜெபிக்கும்போது (மத்தேயு 5:43-44). நாம் ஏன் இதைச் செய்ய வேண்டும்? கடவுள் சமாதானம் செய்பவர் என்பதால், நாம் சமாதானம் செய்யும்போது நாம் கடவுளின் குழந்தைகள் என்று அழைக்கப்படுகிறோம். சமாதானம் செய்வது குடும்ப விஷயம்.506

4. நீதியின் காரணமாக துன்புறுத்தப்படுபவர்கள் பாக்கியவான்கள், ஏனென்றால் பரலோகராஜ்யம் அவர்களுடையது (மத்தேயு 5:1) நீதியாக வாழ்வது என்பது முழுமையான தெய்வீக தரத்தின்படி வாழ்வதாகும். கடவுளை உண்மையாக நேசிப்பவர்கள் அவருடைய தரத்திற்கு இசைவாக வாழ்வார்கள், இது ஒருவரின் அண்டை வீட்டாரிடம் அன்பை ஏற்படுத்தும். உண்மையில், தோரா ஒருவன் முதலில் கடவுளை முழுமையாக நேசிக்க வேண்டும், பின்னர் தன்னைப் போலவே அண்டை வீட்டாரை நேசிக்க வேண்டும் என்று கோருகிறது. இவை இரண்டு பெரிய கட்டளைகள் என்று இயேசுவே போதித்தார் (மத்தேயு 22:36-40). இருப்பினும், யேசுவா தம் சீடர்கள் நீதியைப் பின்பற்றும்போது துன்புறுத்தப்படுவதற்குத் தயாராகும்படி அறிவுறுத்துகிறார். உண்மை என்னவென்றால், உலக அமைப்பு கடவுளின் நீதியை நாடவில்லை. இது சூழ்நிலை நெறிமுறைகளைப் பயன்படுத்துகிறது, ஒரு நீதியான தரத்தை அல்ல, மேலும் இருள் ஒளியை வெறுக்கிறது. மேசியாவின் உண்மையான விசுவாசிகள், கடவுளைத் தேடாத அல்லது புரிந்துகொள்ளாத உலகத்திலிருந்து துன்புறுத்தலை எதிர்பார்க்கலாம்.

5. அது எப்பொழுதும் எளிதல்ல என்றாலும், பரலோக ராஜ்யம் நம்முடையது அவர் கூட விரிவாகச் சொல்கிறார்: என்று மேசியா உறுதியளிக்கிறார். என்னிமித்தம் மக்கள் உங்களை அவமதித்து, துன்புறுத்தி, உங்களுக்கு எதிராக எல்லாவிதமான தீமைகளையும் பொய்யாகச் சொல்லும்போது நீங்கள் பாக்கியவான்கள் என்று அவர் கூறுகிறார் (மத்தேயு 5:11). எதிரியும் உலகமும் மேசியா மற்றும் அவருடைய பிள்ளைகளின் முழுமையான தராதரங்களையும் நீதியையும் வெறுக்கின்றன. ஆயினும்கூட, இந்த காரணத்திற்காகவே நாம் மகிழ்ச்சியடைவதற்கும் மகிழ்ச்சியடைவதற்கும் கூறப்படுகிறோம், ஏனென்றால் நம்முடைய பெரிய வெகுமதி பரலோகத்தில் உள்ளது. உங்களுக்கு முன் இருந்த தீர்க்கதரிசிகளையும் அவர்கள் இப்படித்தான் துன்புறுத்தினர் (மத்தேயு 5:12). ஆதலால், மனுஷகுமாரன் நிமித்தம் மக்கள் உங்களை வெறுக்கும்போதும், உங்களை ஒதுக்கிவைத்து, உங்களை அவமதித்து, உங்கள் பெயரைத் தீயதாகக் கருதும்போதும் நீங்கள் பாக்கியவான்கள். அந்நாளில் களிகூருங்கள், மகிழ்ச்சியில் துள்ளுங்கள், ஏனென்றால் பரலோகத்தில் உங்கள் வெகுமதி பெரியது. அவர்களின் முன்னோர்கள் தீர்க்கதரிசிகளை இப்படித்தான் நடத்தினார்கள் (லூக்கா 6:22-23). ஐந்தாவது பாக்கியம், துன்புறுத்தலை எதிர்கொண்டு நேர்மையாக வாழ முயல்பவர்களுக்கானது. நீதியின் பொருட்டு துன்புறுத்தப்படுபவர்கள் மகிழ்ச்சியானவர்கள். சுவிசேஷத்தால் அச்சுறுத்தப்பட்டவர்களால் யேசுவா துன்புறுத்தப்பட்டார் என்றால், அவரை அடையாளம் காட்டுபவர்கள் அதைக் குறைவாக எதிர்பார்க்க முடியுமா?

இது வரை அனைத்தும் தோராவின் காலகட்டத்துடன் நேரடியாக தொடர்புடையது (எக்ஸோடஸ் Daதி டிஸ்பென்சேஷன் ஆஃப் தி டோரா பற்றிய எனது விளக்கத்தைப் பார்க்கவும்), ஆனால், இங்கே அவர் கிறிஸ்துவின் வருகையின் வெளிச்சத்தில் மேலும் ஒரு படியைச் சேர்க்கிறார். நாம் அவரை கிங் மேசியா என்று ஒப்புக் கொள்ள வேண்டும், இது துன்புறுத்தலை உருவாக்கும், ஆனால் ராஜ்யத்தில் பெரும் வெகுமதியையும் தரும்.507

1915 இல் பாஸ்டர் வில்லியம் பார்டன் ஒரு தொடர் கட்டுரைகளை வெளியிடத் தொடங்கினார். ஒரு பழங்கால கதைசொல்லியின் தொன்மையான மொழியைப் பயன்படுத்தி, அவர் தனது உவமைகளை Safed the Sage என்ற புனைப்பெயரில் எழுதினார். அடுத்த பதினைந்து ஆண்டுகளுக்கு அவர் சஃபேட் மற்றும் அவரது நீடித்த மனைவி கேதுரா ஆகியோரின் ஞானத்தைப் பகிர்ந்து கொண்டார். அது அவர் ரசித்த ஒரு வகை. 1920 களின் முற்பகுதியில், சஃபேட் குறைந்தது மூன்று மில்லியன் பின்தொடர்பவர்களைக் கொண்டிருந்தார். ஒரு சாதாரண நிகழ்வை ஆன்மீக உண்மையின் விளக்கமாக மாற்றுவது எப்போதும் பார்டனின் ஊழியத்தின் முக்கிய அம்சமாக இருந்தது.

இப்போது நான் கலிபோர்னியா என்ற தொலைதூர நாட்டிற்கு பயணம் செய்தேன். அங்கே நான் ஒரு நண்பரைக் கண்டேன், அந்த நாட்டின் குடிமகன், அவரிடம் ஒரு ஆட்டோமொபைல் இருந்தது, அவர் ஆரஞ்சு தோப்புகள் மற்றும் திராட்சை பழத்தோட்டங்கள், திராட்சைத் தோட்டங்கள் மற்றும் கொடிமுந்திரிகளை விளைவித்த பல மரங்களை எனக்கு காட்டுவதற்காக விரைவான பயணத்தில் என்னை அழைத்துச் சென்றார்.

மேலும், நான் அடிக்கடி கொரோனா என்று அழைக்கப்படும் ஒரு நகரத்தை கேள்விப்பட்டேன், எப்போதும் இதைப் பற்றி கூறப்பட்டது: கொரோனா, எலுமிச்சையின் வீடு.

இப்போது ஒரு நாளில் நாங்கள் கொரோனாவைக் கடந்து சென்றோம், அந்த நாள் சூடாகவும் தூசி நிறைந்ததாகவும் இருந்தது, நான் எனது நண்பர்களிடம் பேசினேன்:

இதோ, இது கொரோனா, எலுமிச்சையின் வீடு. எலுமிச்சம்பழம் இழைக்கப்பட்ட மற்றும் இதயத்தை மகிழ்விக்கும் மற்றும் போதையை ஏற்படுத்தாத ஒரு தந்திரமான பானம் என்பதால், நாங்கள் தாமதிக்கலாம்.

எனவே நாங்கள் தெரு வழியாக சவாரி செய்தோம், அதில் எழுதப்பட்ட இடத்திற்கு வந்தோம்: ஐஸ்கிரீம், சோடா வாட்டர், சண்டேஸ் மற்றும் அனைத்து வகையான குளிர்பானங்கள்.

நாங்கள் தேரிலிருந்து இறங்கி உள்ளே சென்றோம், இதோ, வெள்ளைக் கவசத்தில் ஒரு மனிதனைக் கண்டோம்.

நான் அவனிடம் பேசவிருந்தேன், ஆனால் என் நண்பன் சொன்னான்: நீ அமைதியாக இரு, உன் பணத்தை உன் பாக்கெட்டில் வைத்துக்கொள்; இதற்கு நான் பணம் செலுத்துகிறேன்.

நான் விருப்பத்துடன் அமைதியாக இருந்தேன், ஏனென்றால் அவை கேட்க இனிமையான வார்த்தைகள்.

பின்னர் என் நண்பர் வெள்ளைக் கவசத்தில் இருந்த மனிதரிடம் கூறினார்: பையனே, விரைவாக எங்களுக்காக நான்கு நல்ல, குளிர்ந்த எலுமிச்சைப் பழங்களைத் தயார் செய்து, அவற்றை நல்லதாக்கி, விரைவாகச் செய்.

வெள்ளை ஏப்ரனில் இருந்தவர் அவர் சொன்னதை புரிந்து கொள்ளாதவர் போல் கேட்டார்.

பின்னர் என் நண்பர் மீண்டும் பேசினார்: என்னுடைய இந்த நண்பர் சிகாகோவைச் சேர்ந்தவர், இந்த மற்ற நண்பர்கள் பாஸ்டனைச் சேர்ந்தவர்கள், மேலும் நல்ல எலுமிச்சைப்பழம் என்னவென்று அவர்களுக்குத் தெரியும் என்று அவர்கள் நினைக்கிறார்கள்; ஆனால் அவர்கள் லெமனேட் என்ற எலுமிச்சைப் பழத்தை குடிக்க வேண்டும் என்று நான் விரும்புகிறேன். நீ விரைந்து, அதை அவர்களுக்காக தயார் செய்.

அப்போது வெள்ளை ஏப்ரனில் இருந்தவர் பேசினார்: எங்களிடம் லெமனேட் இல்லை.

மேலும் கலிபோர்னியாவைச் சேர்ந்த நபர் முகம் சிவந்து, அவர் கூறினார்: என்ன? எலுமிச்சையின் தாயகமான கொரோனாவில் எலுமிச்சைப் பழம் இல்லையா?

வெள்ளை ஏப்ரனில் இருந்தவர் பதிலளித்தார், எங்களிடம் சோடா வாட்டர், ரூட் பீர், ஜிஞ்சர் ஏல், ஐஸ்கிரீம் உள்ளது, ஆனால் எலுமிச்சைப் பழம் இல்லை.

பிறகு என் நண்பன் சொன்னான்: உடனே மளிகைக் கடைக்குச் சென்று, ஒரு அரை டஜன் நல்ல எலுமிச்சை பழங்களை வாங்கி, சீக்கிரம் எங்களுக்கு எலுமிச்சைப் பழத்தை தயார் செய்.

வெள்ளை ஏப்ரனில் இருந்தவர் விரைந்து வந்து திரும்பி வந்து கூறினார்: நகரத்தில் எலுமிச்சை இல்லை. அவர்கள் அனைத்தையும் சிகாகோ மற்றும் பாஸ்டனுக்கு அனுப்புகிறார்கள்.

இதைக் கேட்டதும் நான் தியானம் செய்து சொன்னேன்: கடலோரத்தில் நல்ல மீன்கள் கிடைக்காமல், நாட்டிலே புதிய முட்டைகள் கிடைக்காமல் தவித்தேன், இவை இரண்டும் டவுனில் அதிகமாக இருந்தபோது, நல்ல எலுமிச்சம்பழம் வாங்கும் இடம் இது என்பதை இப்போது காண்கிறேன். அவர்கள் எலுமிச்சை வளர்ப்பதில்லை.

நான் தியானித்தபோது, ​​வேறு பல விஷயங்களில் செருப்பு தைக்கும் தொழிலாளியின் குடும்பம் மாறாமல் போவதை நான் நினைவில் வைத்தேன். ஆம், இது எனக்கு ஒரு உவமையாக இருக்கும், மற்றவர்களுக்குப் பிரசங்கித்ததால் நான் கைவிடப்பட்டவனாக மாறக்கூடாது.

அதனால் நான் சுவிசேஷத்தை ஏற்றுமதி செய்வதோடு, அதில் சிலவற்றை வீட்டு உபயோகத்திற்காக வைத்திருப்பேன் என்று தீர்மானித்தேன்.508

2024-06-18T15:22:03+00:000 Comments

Da – மலைப்பிரசங்கம் மத்தேயு 5:3-16 மற்றும் லூக்கா 6:17-19

மலைப்பிரசங்கம்
மத்தேயு 5:3-16 மற்றும் லூக்கா 6:17-19

இந்த பகுதி பொதுவாக மலை பிரசங்கம் என்று குறிப்பிடப்படுகிறது. அந்த தலைப்பில் உள்ள சிக்கல் என்னவென்றால், இது நிகழ்வு நடந்த இடத்தின் புவியியல் இருப்பிடத்தை மட்டுமே படம்பிடிக்கிறது. உள்ளடக்கத்தைப் பற்றி எதுவும் கூறவில்லை. இது இரண்டாயிரம் சொற்களுக்கும் குறைவான நீளம் கொண்டது. ஆனாலும் அதன் சுருக்கத்தில் பெரும் சக்தி இருக்கிறது. இது வரலாற்றில் மிக முக்கியமான பிரசங்கமாக இருக்கலாம்.500

இந்த நேரத்தில், இஸ்ரவேல் தேசத்திற்கு உள்ளேயும் வெளியேயும் இயேசுவின் மேசியானிய உரிமைகோரல்களில் ஆர்வம் அதிகரித்து வந்தது. யூத மக்கள் மேசியானிய மீட்பைத் தேடிக்கொண்டிருந்த யூத வரலாற்றின் ஒரு காலகட்டம் அது. தனாக் தீர்க்கதரிசிகளின் அறிவிலிருந்து, நீதியே ராஜ்யத்திற்குள் செல்லும் வழி என்பதை அவர்கள் அறிந்திருந்தனர். YHVH மாறாததால், B’rit Chadashah நெறிமுறைகள் TaNaKh நெறிமுறைகளிலிருந்து வேறுபடும் என்று எதிர்பார்க்க எந்த காரணமும் இல்லை. முந்திய நான்கு நூற்றாண்டுகளில், வரவிருக்கும் ராஜ்ய யுகத்தில் இஸ்ரவேலர் அனைவருக்கும் பங்கு இருக்கும் என்று போதிக்கும் நீதியின் ஒரு வடிவத்தை பரிசேயர்கள் உருவாக்கி வழங்கினர். அது மிகவும் அகலமான சாலையாக இருந்தது (மத் 7:13-14). யூதராகப் பிறந்த எவரும் கடவுளுடைய ராஜ்யத்தைச் சுதந்தரிப்பார்கள் என்று சொன்னார்கள். உண்மையுள்ளவர்களுக்கு மட்டுமே ராஜ்யத்தில் அதிகாரம் இருக்கும், ஆனால் எல்லா யூதர்களும் அதில் நுழைவார்கள். ஆகவே, பரிசேயர்கள் யூதர்களுக்கு நீதியையும் ராஜ்யத்தில் பங்கையும் தருவதாகக் கூறினர். ஆனால் அது இன்னும் அகலமான சாலையாகவே இருந்தது.

பின்னர் இயேசு வந்து அந்த அடித்தளத்தையே சவால் செய்தார். கடவுளுடைய ராஜ்யத்திற்குத் தகுதிபெற யேசுவாவை மேசியாவாக ஏற்றுக்கொள்வதன் மூலம் ஒரு புதிய பிறப்பை அனுபவிக்க வேண்டும் என்று அவர் கற்பித்தார். எனவே, இறைவனுக்கும் பாரசீக யூத மதத்திற்கும் இடையே மோதல்கள் ஏற்படத் தொடங்கின. பொது மக்கள் கேட்கும் கேள்வி இதுதான்: கடவுளின் ராஜ்யத்தில் நுழைவதற்கு பாரசீக யூத மதம் போதுமானதா? இல்லை என்றால், என்ன மாதிரியான தர்மம் அவசியம்?

யேசுவா கூறியபோது: தோரா போதகர்கள் மற்றும் பரிசேயர்களின் நீதியை விட உங்கள் நீதி மிக அதிகமாக இல்லாவிட்டால், நீங்கள் நிச்சயமாக பரலோக ராஜ்யத்தில் நுழைய மாட்டீர்கள் என்று நான் உங்களுக்குச் சொல்கிறேன் (மத்தித்யாஹு 5:20 CJB), அவர் இரண்டு வழிகளில் பாரசீக யூத மதத்தை நிராகரித்தார். முதலாவதாக, கலிலியன் ரபி ராஜ்யத்திற்குள் நுழைவதற்கு போதுமான நீதியைக் கொண்டிருப்பதை நிராகரித்தார்; இரண்டாவதாக, தோராவில் உண்மையான நீதியின் சரியான விளக்கத்தைக் கொண்டிருப்பதால் அவர் பாரிச யூத மதத்தை நிராகரித்தார்.

 

2024-06-18T15:13:33+00:000 Comments

Cz – மலைப்பிரசங்கத்தின் அறிமுகம் மத்தேயு 5:1-2 மற்றும் லூக்கா 6:17-19

மலைப்பிரசங்கத்தின் அறிமுகம்
மத்தேயு 5:1-2 மற்றும் லூக்கா 6:17-19

ஒரு அலகு, மலைப் பிரசங்கம் என்பது பாரசீக யூத மதத்திற்கு மாறாக தோராவின் உண்மையான நீதியின் இயேசுவின் விளக்கமாகும். தோராவுக்கு வெளிப்புற இணக்கம் மட்டும் தேவைப்படவில்லை, ஆனால் அதற்கு உள் மற்றும் வெளிப்புற நீதி தேவை என்று அது தெளிவுபடுத்தியது. எனவே தோராவில் கோரியபடி ADONAIயின் நீதியை அது தெளிவாகக் கூறுகிறது. தோராவின் காலம் (எக்ஸோடஸ் பற்றிய எனது வர்ணனையைப் பார்க்கவும்,Daதி டிஸ்பென்சேஷன் ஆஃப் தி டோராவின் இணைப்பைக் காணவும்) மேசியாவின் வருகையுடன் முடிவடையவில்லை, அது மேசியாவின் மரணத்துடன் முடிந்தது என்பதைப் புரிந்துகொள்வது அவசியம். இயேசு உயிருடன் இருக்கும் வரை, தோராவின் அனைத்து 613 கட்டளைகளையும் முழுமையாகக் கடைப்பிடிக்க வேண்டும்.

மாறாக, ஒரு அலகாக, மலைப் பிரசங்கம் எதிர்கால ராஜ்யத்தின் அரசியலமைப்பு அல்ல: அது உண்மையாக இருந்தால், தோராவின் அனைத்து 613 கட்டளைகளையும் நாம் கடைப்பிடிக்க வேண்டும். Dw – தி நேரோ அண்ட் வைட் கேட்ஸில் அதன் க்ளைமாக்ஸ் தவிர, இது இரட்சிப்பின் வழி அல்ல: உயர் தார்மீக தரநிலைகள் உங்களை பரலோக ராஜ்யத்திற்குள் கொண்டு செல்லாது. இரட்சிப்பு என்பது கிரியைகளின் அடிப்படையில் அல்ல; இருப்பினும், ஏற்கனவே காப்பாற்றப்பட்டவர்களுக்கு இது ஒரு தார்மீக நெறிமுறையாகும். ஒரு அலகாக, இந்த கிருபையின் போது விசுவாசிகளுக்கு ஒரு நெறிமுறை தரநிலையாக இது செயல்படவில்லை. தனித்தனியாக, அது பிற்காலத்தில் விசுவாசிகளுக்கு நெறிமுறையாக மாறும் சில விஷயங்களைச் சொல்கிறது. ஆனால், அது ஒரு நெறிமுறை தரநிலையாக இருந்தால், 613 கட்டளைகளையும் கடைப்பிடிக்க நாம் கடமைப்பட்டிருப்போம். ஆண்கள் ஷேவ் செய்ய முடியாது, நீங்கள் கலவையான நூல்களை அணிய முடியாது, மற்றும் ஆண்கள் தாடியை வளைக்க முடியாது, முதலியன.498

இப்போது இயேசு ஜனக்கூட்டத்தைக் கண்டபோது, அவர் ஒரு மலையின் மீது ஏறி, ஒரு சமமான இடத்தைக் கண்டுபிடித்து உட்கார்ந்தார், இது முதல் நூற்றாண்டில் ஒரு ரபி-ஆசிரியரின் நிலை (டிராக்டேட் பெராசோட் 27 b). கலிலேயாவிலிருந்து தங்கள் ரபியின் காலடியில் கற்றுக் கொள்ளத் தேர்ந்தெடுத்ததால் பலர் உண்மையான சீடர்களாக மாறிவிட்டனர். இங்குள்ள சூழல் மற்றொரு மலையில் தோராவை முதலில் வழங்கியதை நினைவூட்டுகிறது – சினாய் மலை.

யேசுவா மலையடிவாரத்தில் திரளான ஜனங்களுக்கு முன்பாகப் பேசிக்கொண்டிருந்தாலும், ராஜ்ய வாழ்க்கையைப் பற்றிய அவருடைய போதனை முதன்மையாக அவருடைய சீஷர்களுக்காக, அவரை விசுவாசிக்கிறவர்களுக்காகவே இருந்தது. கர்த்தருடைய அக்கறை மக்கள் அனைவருக்கும் இருந்தது, மேலும் ராஜ்யத்தின் நீதியைப் பற்றிய அவருடைய போதனைகளைக் கேட்டதில் அவர்களில் பலர் விசுவாசத்திற்கு ஈர்க்கப்பட்டிருக்கலாம். ஆனால், அவர் கற்பித்த கொள்கைகள் விசுவாசிகளுக்கு மட்டுமே பொருந்தும், ஏனெனில் அந்த கொள்கைகளை ருவாச் ஹகோடெஷின் சக்தியைத் தவிர பின்பற்ற முடியாது. அவருடைய சீடர்களில் ஒரு பெரிய கூட்டமும், யூதேயா முழுவதிலுமிருந்து, எருசலேமிலிருந்தும், டயர் மற்றும் சீதோனைச் சுற்றியுள்ள கடற்கரைப் பகுதிகளிலிருந்தும் ஏராளமான மக்கள் அவருக்குச் செவிசாய்க்க வந்திருந்தனர் (மத்தேயு 5:1; லூக்கா 6:17). அவர்களின் நோய்கள் குணமாக வேண்டும். திரளான மக்களைப் பற்றிய குறிப்பு, அந்தச் சமயத்தில் இயேசுவின் ஊழியம் பிரபலமடைந்ததைச் சுட்டிக்காட்டுகிறது. கிறிஸ்து பேசிய நீதியும் பரிசேய யூத மதமும் மிகவும் வித்தியாசமாக இருந்தது. அவருடைய ஊழியத்தின் குணப்படுத்தும் அம்சத்தைத் தவிர, யெருசலேமில் உள்ள தங்கள் மதத் தலைவர்களால் வெளிப்படுத்தப்பட்ட வெளிப்புற சம்பிரதாயத்திலிருந்து வெளிப்படையாக வேறுபட்ட உள் நீதிக்காக பலர் தாகமாக இருந்தனர்.

அசுத்த ஆவிகளால் தொந்தரவு செய்யப்பட்டவர்கள் குணமடைந்தனர், எல்லா மக்களும் அவரைத் தொட முயன்றனர், ஏனென்றால் அவரிடமிருந்து சக்தி வந்து அனைவரையும் குணப்படுத்துகிறது (லூக்கா 6:18-19). அந்த நாளில் ஆயிரக்கணக்கான மக்கள் குணமடைந்தனர். குணப்படுத்தும் கோடுகள் எதுவும் இல்லை, இதை அறைவதும் அதைத் தட்டுவதும் இல்லை, மக்கள் முன்னும் பின்னும் விழவில்லை. மேசியா குணப்படுத்திய மக்கள் எதுவும் செய்ய வேண்டியதில்லை. நம் ஆண்டவர் அவர்களை தூரத்தில் கூட குணப்படுத்துவார். மேலும் யேசுவா செய்த குணப்படுத்துதல்கள் உண்மையானவை, அதை நிரூபிக்க மருத்துவர் லூக்காவின் சாட்சி எங்களிடம் உள்ளது. நான் நம்பிக்கை குணப்படுத்துபவர்களை நம்பவில்லை, ஆனால் நம்பிக்கை குணப்படுத்துவதில் நான் நம்புகிறேன். உங்கள் பிரச்சனையை பெரிய மருத்துவரிடம் எடுத்துச் செல்லுங்கள். நீங்கள் ஆலோசனை செய்யக்கூடிய சிறந்த மருத்துவர் அவர் (அவர் உங்களுக்கு பில் அனுப்புவதில்லை).

அவர் தம் வாயைத் திறந்து அவர்களுக்குப் போதிக்கத் தொடங்கினார் (மத்தேயு 5:2 NASB). இயேசு அவர்களுக்குக் கற்பிக்கத் தொடங்கியபோது வாயைத் திறந்ததைப் பற்றி மத்தேயு பேசுவது வெளிப்படையானது மிதமிஞ்சிய அறிக்கை அல்ல, ஆனால் ஒரு பொதுவான பேச்சுவழக்கு குறிப்பாக புனிதமான மற்றும் முக்கியமான ஒரு செய்தியை அறிமுகப்படுத்த பயன்படுத்தப்பட்டது. இது நெருக்கமான, இதயப்பூர்வமான சாட்சியைக் குறிக்கவும் பயன்படுத்தப்பட்டது, எனவே மேசியாவின் பிரசங்கம் அதிகாரப்பூர்வமானது மற்றும் நெருக்கமானது என்று மறைமுகமாக இருந்தது; அது மிகவும் முக்கியத்துவம் வாய்ந்தது மற்றும் மிகுந்த அக்கறையுடன் வழங்கப்பட்டது.499

2024-07-30T18:06:22+00:000 Comments

Bj – El justo por la fe vivirá Gálatas 3:11-12 Levítico 18:5 y Habacuc 2:4

El justo por la fe vivirá
Gálatas 3:11-12
Levítico 18:5 y Habacuc 2:4

El justo por la fe vivirá ESCUDRIÑAR: ¿Qué significa que la salvación por la fe también se ve en los textos como Levítico 18:5 y Habacuc 2:4? ¿Cómo han interpretado típicamente los creyentes este pasaje? ¿Qué efecto tuvieron estos versículos en Martín Lutero? ¿Por qué llamó a Gálatas “mi Katherine” [el nombre de su esposa]? Si cumplir los 613 mandamientos de Moisés nunca tuvo la intención de ser un medio de salvación, ¿cuál es su propósito hoy? ¿Cuál es el alto estándar de la Torá (o Ley)? ¿Cuál es la única forma en que podemos alcanzar ese estándar?

REFLEXIONAR: ¿Cómo fue usted salvo? ¿Por fe? ¿Cómo vive? ¿Por fe? ¿Qué significa vivir por fe? Ser salvo por fe es un acto que ocurre una sola vez, pero vivir por fe es una tarea de por vida. ¿Cómo lo está haciendo usted? Dado que la Torá es un modelo para vivir, ¿cómo está siguiendo el modelo? ¿De qué manera la transferencia de la justicia del Mesías a su cuenta bancaria espiritual cambia la forma en que se ve a usted mismo?

Pablo cita Levítico 18:5 y Habacuc 2:4 de manera consistente con la interpretación rabínica para establecer que el justo por la fe vivirá.

Los judaizantes defendieron fuertemente la necesidad de obedecer los 613 mandamientos de Moisés para ser salvos. Pero aquí nuevamente, simplemente la secuencia de eventos en el TaNaJ debería haberles mostrado lo absurdo de esa creencia. Abraham no solo fue declarado justo una década antes de que se le ordenara ser circuncidado, sino más de 500 años antes de que YHVH revelara Su Torá a Moisés en el Sinaí. Isaac, Jacob, José y muchos otros creyentes judíos vivieron y murieron mucho antes de que Dios diera la Torá. Así como los judaizantes y sus víctimas (los gálatas) deberían haber sabido que la justificación era solo por la fe y no por la circuncisión, deberían haber sabido que la justificación no es por las buenas obras de la carne.75

Y es evidente que por la ley nadie es declarado justo delante de Dios, porque: El justo vivirá por la fe (Gálatas 3:11). En el antiguo pacto vemos: He aquí, aquel cuya alma no es recta está envanecido, pero el justo por su fe vivirá (Habacuc 2:4). En Hebreos dice: Pero mi justo vivirá por fe; Y si retrocede, mi alma no se agradará en él (Hebreos 10:38). Habacuc 2:4 recibe una atención destacada en un famoso pasaje del Talmud. En ese pasaje, los sabios comenzaron afirmando que Dios le dio a Israel 613 mandamientos por los cuales podrían alcanzar la vida eterna. Si un hombre los hace, vivirá por ellos. Pero como 613 son demasiados mandamientos y demasiado difíciles, el rey David lo simplificó, resumiendo los 613 en once principios expresados en el Salmo 51. Once sigue siendo muchos. Eso sigue siendo demasiado. Así que Isaías lo simplificó aún más, resumiéndolo en cinco principios en Isaías 1:17. Pero cinco es todavía mucho para recordar. Así que Miqueas lo simplificó a tres, cuando dijo: Él te ha declarado, oh hombre, lo que es bueno. ¿Y qué es lo que demanda el SEÑOR de ti, sino solo practicar la justicia, amar la misericordia, y andar humildemente con tu Dios? (Miqueas 6:8). Esto es: (1) practicar la justicia, (2) amar la misericordia, y (3) andar humildemente con tu Dios. Pero incluso estos tres pueden ser imponentes, por lo que Isaías nuevamente lo simplificó, resumiendo toda la Torá en dos principios: preservad el derecho y haced justicia (Isaías 56:1). Eso es lo suficientemente conciso, pero el Talmud continúa diciendo: “Luego vino Habacuc, y redujo y simplificó toda la Torá en un solo principio, diciendo: El justo vivirá por la fe (Makkoth [Stripes] 24a).

La palabra vivir de Habacuc 2:4, en el Talmud significa el olam haba, y describe un tiempo después de que el mundo sea perfeccionado bajo el gobierno del Mesías. Este término también se refiere al más allá, donde el alma pasa después de la muerte. Se puede contrastar con olam hazeh, es decir, este mundo (Mateo 12:32; Marcos 10:30; Lucas 18:30 y 20:35; Efesios 1:21; Hebreos 6:5; Apocalipsis 20-21). En consecuencia, los sabios y rabinos también usaron este texto de Habacuc como un pasaje mesiánico. Los justos que viven por fe son aquellos que tienen fe en el Mesías venidero. Este es el pasaje del que Maimónides, un filósofo judío sefardí medieval que se convirtió en uno de los eruditos de la Torá más prolíficos e influyentes de la Edad Media, derivó su duodécimo artículo de la fe judía: Creo con fe absoluta en la venida del Mesías, aunque Su [venida se demore], sin embargo, lo esperaré todos los días”. Porque es aún visión para el tiempo señalado; se apresura hacia el fin y no defraudará. Aunque tarde, espérala; porque ciertamente vendrá, no tardará.  He aquí el orgulloso: en él, su alma no es recta, mas el justo por su fe vivirá (Habacuc 2:3-4).76

Por otro lado, algunos intérpretes desde el cristianismo, generalmente usan este pasaje de Gálatas para demostrar la diferencia entre el cristianismo y el judaísmo, la diferencia entre un cristiano y un judío, la diferencia entre la fe y las obras de la carne. Cuando Pablo declara rotundamente: la Ley (Torá) no se basa en la fe, parece contrastar “aquellos que viven por la Ley (Torá)”, contra “aquellos que viven por la fe”. Un judío, por lo tanto, no es una persona de fe si observa la Torá, porque la Torá (Ley) no se basa en la fe. Como conclusión lógica de este pensamiento, si quiere tener fe, lo único que no puede hacer es observar la Torá.

Cuando los gentiles mesiánicos les dicen a sus amigos o parientes en una iglesia principal que han decidido asistir a una sinagoga mesiánica, observar Shabat o comer kosher, sus amigos y familiares a menudo reaccionan con alarma y preocupación. Cualquier observancia de la Torá percibida, les causa preocupación porque “la Torá no se basa en la fe”. A lo largo de la historia cristiana, los cristianos castigaron a los creyentes judíos que observaban la Torá de alguna manera (por ejemplo, guardaban el sábado el séptimo día o se negaban a comer carnes impuras). La iglesia consideraba a tales judíos conversos insinceros, reincidentes y sin verdadera fe. La iglesia a menudo hizo del abandono de la Torá la prueba de fuego para los creyentes judíos, una prueba por la cual tenían que demostrar la autenticidad de su compromiso con Cristo y el cristianismo. Era como si estuvieran diciendo: “Ahora que eres cristiano, estás libre de la ley. ¡Tómate un bocadillo de jamón! Cuando Pablo dijo que la Torá no se basa en la fe, el cristianismo histórico lo entendió en el sentido de que la observancia de la Torá y la fe son incompatibles.

La Iglesia Cristiana ha mantenido este estándar incluso para los judíos creyentes en Yeshua. Cuando una persona judía se convierte en creyente, aprende rápidamente que ya no debe practicar el judaísmo ni observar la Torá. Las confesiones cristianas, a menudo, consideran la renuncia a la Torá como un requisito previo para la vida de fe de los creyentes judíos porque la Torá no se basa en la fe.77

No hay justificación por medio de la Torá, esto es obvio. Si nadie puede cumplir perfectamente los 613 mandamientos, nadie puede ser justificado por ello. Esta no es sólo una doctrina que se encuentra en el Nuevo Testamento (Brit Hadashah), y para probarlo, Pablo cita a Habacuc, quien vivió antes de la cruz: He aquí el orgulloso: en él, su alma no es recta, más el justo por su fe vivirá (Habacuc 2:4 LBLA).

Al principio de su vida, Martín Lutero estuvo muy preocupado por Romanos 1:17, donde dice: Porque en el evangelio la justicia de Dios se revela por fe y para fe; como está escrito: Mas el justo por la fe vivirá (LBLA). Cuando lo leía, se preguntaba a sí mismo: “¿Qué significa esto?, ¿qué hay justicia que es por la fe y para fe? ¿Qué significa que el justo por la fe vivirá?” La respuesta a su propia pregunta estará en el versículo clave en Gálatas y más tarde en Romanos. Y así, las luces se encendieron para Lutero. Y empezó a entender que de lo que Pablo estaba hablando aquí era de una justicia que Dios, en Su gracia, estaba poniendo a disposición de aquellos que la recibieran pasivamente, no de aquellos que quisieran alcanzarla activamente por buenas obras, sino que la recibieran por fe, por la cual una persona puede ser reconciliada con un Dios santo y justo. Y Lutero dijo: “Cuando descubrí que la salvación era por la fe y no por las obras, nací de nuevo del Espíritu de Dios. Y las puertas del paraíso se abrieron y yo entré”. Muchos historiadores de la Iglesia sostienen que los cimientos de la Reforma protestante se establecieron con la redacción del comentario de Martín Lutero sobre Gálatas.

El gran reformador alemán dijo: “La carta a los Gálatas es mi carta. Con ella estoy, por así decirlo, casado. Gálatas es mi Katherine [el nombre de su esposa]”. Fue a partir de su estudio cuidadoso y sumiso de las Escrituras, especialmente del libro de Gálatas, que Martín Lutero descubrió el plan de salvación de Dios por la gracia obrando a través de la fe, un plan inalterablemente contrario a la milenaria enseñanza católica romana de la salvación por las obras.78

Incluso en la Dispensación de la Torá, la gente se salvaba estrictamente sobre la base de la fe. Mantener los 613 mandamientos de Moisés nunca tuvo la intención de ser un medio de salvación; era un plan de vida para los Justos del TaNaJ que ya habían cubierto sus pecados temporalmente por la fe de que YHVH aceptaría su sacrificio.

La Torá proporcionó un sistema de sacrificio levítico que permitió a las personas lidiar con su pecado. Cuando un judío sentía la punzada del pecado en su conciencia, llevaba el sacrificio apropiado al Tabernáculo o Templo y se lo entregaba al sacerdote levítico, quien lo ofrecía en el altar de bronce (vea el comentario sobre Éxodo Fa – Construye un altar de Madera de acacia recubierta de bronce). Si la persona que traía el sacrificio tenía fe en que su sacrificio ciertamente cubriría su pecado, entonces su pecado era temporalmente expiado por la sangre del sacrificio. Sin embargo, aquellos que estaban tratando de acumular sus buenas obras como medio de salvación estarían perdidos. La persona bajo la ley estaba sucia y requería ser purificada por una expiación por la sangre. Cuando se traía ese sacrificio al Tabernáculo o el Templo, tenía fe en que, por medio del derramamiento de sangre, sus pecados serían cubiertos, y la comunión sería restaurada. En la Dispensación de la Gracia, ese sacrificio era la sangre del Cordero, Yeshua Mesías.79

Y que nadie es justificado ante Dios por la ley es evidente, porque el justo vivirá por la fe (3:11). El legalismo, o tratar de abrirse camino al cielo, es exactamente lo contrario de la fe. El versículo 11 asume esto, sin embargo, el versículo 12 lo prueba: Pero la ley no es por fe, sino: El que las haga, vivirá por ellas (3:12). Nos dice que el que las haga simplemente siguiendo las indicaciones vivirá por ellas”. Vea el comentario sobre Jeremías Cc – La religión falsa no vale nada). Los legalistas dicen: “No hay necesidad de confiar Dios, ¡solo obedece las reglas!”

Uno de los textos de prueba de Pablo está tomado de la Torá:   Por tanto, guardaréis mis estatutos y mis leyes, por los cuales el hombre vivirá si los cumple; yo soy el SEÑOR (Levítico 18:5). Los sabios enseñaron que las palabras el que las hace vivirá por ellas significa que “las personas pueden alcanzar la resurrección de los muertos y la vida eterna si las hacen“. Santiago diría más tarde: Porque así como el cuerpo sin el espíritu está muerto, así también la fe sin las obras está muerta (Santiago 2:26). Pablo se mantuvo en línea con la corriente principal de la interpretación judía al explicar que Levítico 18:5 dice que “si una persona guarda los mandamientos, alcanzará la vida eterna por medio de ellos. Yeshua mismo citó el mismo pasaje con el mismo efecto (vea el comentario sobre La Vida de Cristo Gw La Parábola del Buen Samaritano para mayor detalle).

Y he aquí, cierto intérprete de la ley se levantó, y para ponerle a prueba dijo: Maestro, ¿qué haré para heredar la vida eterna? Y Él le dijo: ¿Qué está escrito en la ley? ¿Qué lees en ella? Respondiendo él, dijo: Amarás al Señor tu Dios con todo tu corazón, y con toda tu alma, y con toda tu fuerza, y con toda tu mente; y a tu prójimo como a ti mismo. Entonces Jesús le dijo: Has respondido correctamente; haz esto y vivirás (Lucas 10:25-28 LBLA). Entonces, Pablo no está enfrentando la fe contra la observancia de la Torá. Él está diciendo que la fe y la fidelidad son dos caras de la misma moneda: la fe y la obediencia. Pablo no está diciendo que guardar los mandamientos de Dios es lo opuesto a la fe, está diciendo que guardar los mandamientos de Dios es la evidencia de la fe.80

Pero el legalismo, es decir, la obediencia legalista a los mandamientos de la Torá, es desobediencia a la Torá. Uno podría estar obedeciendo cada mitzvá (excepto, por supuesto, la mitzvá de la fe), pero si estas cosas se hacen sin la confianza sincera en el Dios que envió a Su Hijo Yeshua para ser el pago por el pecado, entonces todo el “obediencia exterior” es odiosa para ADONAI (Isaías 1:14a).81 Aquellos que piensan que pueden obtener por sus medios su camino al cielo no reciben las bendiciones de la fe, sino que reciben una maldición. Porque sin fe es imposible agradar a Dios (Hebreos 11:6).

La Torá misma marca el peligro de tratar de vivir de acuerdo con su estándar, que es la perfección. Señalando la misma verdad en el Sermón del Monte, Yeshua destruyó el fundamento mismo del legalismo en el judaísmo de Su época. Porque el estándar de YHVH es la perfección. Él dijo: Por tanto, sed vosotros perfectos como vuestro Padre celestial es perfecto (Mateo 5:48). Y el Mesías ya había dejado en claro que el estándar de perfección de Ha’Shem es la virtud y la perfección internas, no simplemente un comportamiento exteriormente respetable. A los que habían dicho piadosamente que nunca habían cometido un asesinato, les dijo:  Pero yo os digo que todo aquel que esté enojado con su hermano será culpable ante la corte; y cualquiera que diga: «Raca» a su hermano, será culpable delante de la corte suprema; y cualquiera que diga: «Idiota», será reo del infierno de fuego (Mateo 5:22 LBLA). Y a los que decían no haber cometido nunca adulterio, les dijo: pero Yo os digo que cualquiera que mira a una mujer para codiciarla, ya adulteró con ella en su corazón (Mateo 5:28 LBLA).

Ya sea leyendo Levítico o Habacuc, el mensaje es el mismo: la perfección no admite excepciones, ni fallas, por pequeñas que sean. No obedecer uno solo de los 613 mandamientos de la Torá, es quebrantarlos a todos. Porque cualquiera que guarda toda la ley, pero tropieza en un punto, se ha hecho culpable de todos (Santiago 2:10). Con razón el Ruaj Ha-Kodesh (Espíritu Santo) inspiró a Pablo a escribir: porque por las obras de la ley ningún ser humano será justificado delante de Él; pues por medio de la ley viene el conocimiento del pecado (Romanos 3:20 LBLA).

Un barco que está amarrado a un muelle por una cadena es tan seguro como el eslabón más débil de esa cadena. Si llega una tormenta severa y hace que se rompa incluso un eslabón, todo el barco se rompe. Así es para aquellos que tratan de llegar a Dios por su propia perfección. Se perderán y quedarán destrozados para siempre.82

¿Hay algún eslabón débil en la cadena que ancla el barco de su alma? Si los eslabones de su cadena incluyen obras/obediencia, entonces ese eslabón es débil y se romperá. Porque por gracia habéis sido salvados por medio de la fe, y esto no de vosotros, sino que es don de Dios; no por obras, para que nadie se gloríe. Porque somos hechura suya, creados en Cristo Jesús para hacer buenas obras, las cuales Dios preparó de antemano para que anduviéramos en ellas (Efesios 2:8-10). ¿Está segura su cadena en la obra del Mesías Yeshua? Si es así, entonces está firmemente anclado. Tenemos como ancla del alma, una esperanza segura y firme y que penetra hasta detrás del velo, donde Jesús entró por nosotros como precursor, hecho, según el orden de Melquisedec, Sumo Sacerdote para siempre (Hebreos 6:19-20 LBLA). Afirmémonos completamente en nuestra fe en Yeshua, que es una cadena segura que ningún poder, ni tormenta de vida puede romper. Teniendo, pues, un gran Sumo Sacerdote que trascendió los cielos, Jesús, el Hijo de Dios, retengamos nuestra fe (Hebreos 4:14 LBLA).

PÁGINA SIGUIENTE: Maldito todo el que es colgado de un madero Bk

Volver al esquema del contenido

2023-11-25T21:00:28+00:000 Comments

Bh – La Escritura proclamó la Buenas Nuevas de antemano a Abraham 3: 8-9

La Escritura proclamó las Buenas Nuevas
de antemano a Abraham
3: 8-9

Las Escritura proclamó las Buenas Nuevas de antemano a Abraham ESCUDRIÑAR: ¿Cómo el ejemplo de Abraham aquí apoya el argumento de Pablo? ¿Cómo es nuestra fe en el Mesías un cumplimiento de la promesa de Dios a Abraham? ¿Cómo expone cada escritura del TaNaJ aquí el problema de tratar de estar bien con ADONAI al confiar en la capacidad de uno para guardar los 613 mandamientos de la Ley (Torá)? ¿Cómo resuelve Yeshua este problema para nosotros en Gálatas 13 y 14?

REFLEXIONAR: ¿Qué era diferente entre la audiencia destinataria de Pedro para la salvación y la de Pablo? No era un evangelio diferente, sino una audiencia diferente. ¿Cómo recibió Abraham el evangelio? ¿Cómo explicaría la “bendición” prometida en los versículos 8-9 y 14 a un buscador? ¿Cuál es la diferencia entre la visión de los judíos mesiánicos y los judíos ortodoxos de ser una bendición para todas las naciones del mundo?

Es importante entender que la forma en que las Buenas Nuevas fueron pronunciadas a Abraham por adelantado, fue idéntica al evangelio de salvación igual a fe más nada de Pablo.

Los cristianos a menudo se preguntan si los justos del TaNaJ son “salvos”. ¿Alguna vez ha escuchado esa pregunta? Cuando los judíos se reunieron en el concilio de Jerusalén la pregunta era: “¿Son salvos estos gentiles?” (vea el comentario de Hechos Bs El Concilio de Jerusalén). Pero hoy, demasiadas veces, la pregunta se ha convertido en: “¿Son salvos estos judíos?” ¿Fueron Noé, Abraham, Isaac, Jacob, David e Isaías y otros al seno de Abraham cuando murieron? ¿Fueron ellos al cielo? Si no, ¿adónde fueron ellos? ¿Resucitarán alguna vez aquellos hombres y mujeres que confiesan el nombre de Yeshua Mesías?

Y eso de que subió, ¿qué significa, sino que también había descendido a las profundidades de la tierra? (Efesios 4:9), durante los tres días que el Mesías estuvo en la tumba. El TaNaJ se refiere al lugar de los muertos como Seol (Deuteronomio 32:22; Job 26:6; Salmo 16:10). Una parte del Seol era un lugar de tormento y agonía, ocupado por los muertos injustos y por los demonios que en un tiempo desobedecieron, cuando esperaba la paciencia de Dios en los días de Noé, mientras se preparaba el arca (Primera Pedro 3:20a). Otra parte del Seol era un lugar de contentamiento y descanso, habitado por los justos del TaNaJ que habían puesto su fe en Dios. El seno de Abraham (Lucas 16:22) era una frase común al hablar en el tiempo del Mesías. Los justos del TaNaJ descansaron allí hasta que Yeshua pagó por sus pecados en la cruz. Luego, después de declarar la victoria sobre esos mismos demonios, el Señor de la vida liberó a los justos y los llevó al cielo cuando ascendió a lo alto (Efesios 4:8). Entre los que lo acompañaron estaban Adán, Eva, Abel, Set, Matusalén, Lamec, Noé y los justos del TaNaJ antes de la cruz, incluidos los mencionados en el salón de la fe en el libro de Hebreos (vea el comentario sobre Hebreos Cl El Salón de la Fe).

Luego, en el futuro escatológico lejano, durante el intervalo de 75 días entre la batalla de Armagedón y el Reino Mesiánico, los justos del TaNaJ resucitarán, vea los siguientes comentarios: Apocalipsis Ey – El intervalo de setenta y cinco días; Apocalipsis Ex – La campaña de ocho etapas de Armagedón; Apocalipsis Fh – La Dispensación del Reino Mesiánico y Apocalipsis Fd – La resurrección de los Justos del TaNaJ.

La Biblia muestra una revelación progresiva. ADONAI sí reveló más y más de Su plan de redención a Su pueblo a medida que pasaba el tiempo, y Él les otorgó a las generaciones anteriores indicios, pistas y vislumbres del futuro, de la misma manera que Él ha otorgado tales indicios, pistas y vislumbres a nosotros. Abraham vio el día del Mesías a través de alguna revelación, y se regocijó al verlo: Abraham, vuestro padre, se regocijó al ver Mi día; él lo vio y se emocionó (Juan 8:56).

La Biblia no da ninguna indicación de que Abraham conociera el nombre del Maestro o los detalles del evangelio o las cuatro leyes espirituales (vea Ntd1) o la oración del pecador. Para decirlo con verdad, Abraham no aceptó a Yeshua el Mesías como su Señor y Salvador. Pero entonces, ¿qué quiere decir el Ruaj Ha-Kodesh cuando dice: Y la Escritura, previendo que por la fe Dios declara justos a los gentiles, proclamó de antemano las buenas nuevas a Abraham: En ti serán benditas todas las naciones (Gálatas 3:8). La palabra “evangelio” significa “buena nueva”. Pablo tenía la versión ampliada del evangelio. El evangelio de Pablo declara que el Reino y el mundo venidero también están abiertos a los gentiles. Según Pablo en Gálatas 3:8: Y la Escritura, previendo que por la fe Dios declara justos a los gentiles, proclamó de antemano las buenas nuevas a Abraham: En ti serán benditas todas las naciones.

Las siete palabras de la proclamación del evangelio que se le predicó a Abraham provinieron del llamado de Abraham en Génesis 12. ADONAI llamó a Abram desde su hogar en Ur de los caldeos, le dijo que dejara su país y la casa de su padre y viajara a Canaán. Dios prometió convertir a Abram en una gran nación, para bendecirlo al él, y convertirlo en una bendición. YHVH prometió: Bendeciré a los que te bendigan, y maldeciré al que te maldiga, y en ti serán benditas todas las familias de la tierra (Génesis 12:3).

Con una lectura desde la Era Apostólica del texto hebreo, Génesis 12:3b quizás podría traducirse: “en ti estarán todas las familias de la tierra injertadas”. Los sabios estuvieron de acuerdo como leemos en el Talmud. El Rabino Elazar, un contemporáneo de Pablo, expuso, “que significa el versículo: en ti serán benditas todas las familias de la tierra, El Santo, bendito sea, dijo a Abraham: Tengo dos renuevos divinos para injertar en ti: Rut la moabita y Naama la amonita. Todas las familias de la tierra, incluso las demás familias que viven en la tierra, son bendecidas sólo por causa de Israel. Todas las naciones de la tierra, incluso las naves que van de la Galia a Hispania, son bendecidas sólo por causa de Israel (Yebamot 63a).

El rabino Elazar usa el pasaje para explicar cómo dos mujeres gentiles llegaron a ser consideradas parte de Israel e incluso madres de los reyes davídicos. Rut era moabita y Naama era amonita. La Torá dice específicamente: por cuanto no os salieron a recibir con pan y agua al camino, cuando salisteis de Egipto, y porque alquilaron contra ti a Balaam hijo de Beor, de Petor en Mesopotamia, para maldecirte (Deuteronomio 23:4). Rut se convirtió en la esposa de Booz, la madre del linaje davídico (vea el comentario sobre Rut Bd – Coda: La genealogía de David). Naama se convirtió en la esposa de Salomón (1 Reyes 14:21), madre de la línea davídica. ¿Cómo podrían una moabita y una amonita ser madres de los reyes de Israel? Rabino Elazar dice que la respuesta es que ya no debían ser consideradas moabita y amonita. Ellas habían sido injertadas en Abraham a través de la bendición que ADONAI anunció de antemano.

Cuando Pablo escribió a los creyentes en Roma, se dirigió al Gentil temeroso de Dios allí diciendo: Pero si algunas de las ramas fueron desgajadas, y tú, siendo olivo silvestre, fuiste injertado entre ellas, y llegaste a ser copartícipe de la raíz, de la rica savia del olivo… (vea el comentario sobre Hechos Bd – Un etíope Pregunta acerca de Isaías). Porque si tú fuiste cortado del que por naturaleza es olivo silvestre, y contra naturaleza fuiste injertado en el olivo cultivado, ¿cuánto más éstos, que son las ramas naturales, serán injertados en su propio olivo? (Romanos 11:17 y 24).72

Abraham fue salvo por fe. Cuando los gentiles son salvos, lo hacen como gentiles, así como los judíos lo hacen como judíos. Pero los judaizantes estaban tratando de decirles a los gentiles que tenían que convertirse en judíos antes de poder ser salvos. Los que se salvan se salvan por su fe, y los que se pierden se pierden por su incredulidad. La Buena Nueva para Abraham fue que tendría un hijo, Isaac. De la misma manera, la Buena Noticia para los gentiles es otro Hijo, el Señor Yeshua Mesías, por quien viene la salvación.

Por lo tanto, Pablo saca su conclusión: si usted quiere volver al TaNaJ para la salvación, vuelve a cómo Abraham fue declarado justo. De manera que los de la fe son bendecidos con el creyente Abraham (3:9). Los gentiles que toman su posición sobre la base de la fe son los candidatos para las bendiciones de Abraham. ¡Que ellos ya tenían! Regresar e intentar la tarea imposible de tratar de obedecer perfectamente los 613 mandamientos de Moisés, como los judaizantes los presionaban a hacer, de ninguna manera los acercaría a las bendiciones de Abraham porque eso solo puede venir sobre la base de la fe.73

Querido Padre Celestial, ¡Qué fantástico eres y cuánto te amamos! Te alabo por Tu misericordia porque le dijiste a Abraham, el padre de tu nación judía, “en ti serán benditas todas las familias de la tierra”. (Génesis 12:3, 18:18, 22:18, 26:4). Gracias por eso, desde el principio tu corazón misericordioso incluía a todos los elegidos que vienen a Ti (Mateo 11:28-29) a través de la fe (Efesios 2:8-9), sea judío o gentil (Gálatas 3:26-29). ¡Cuánto Te costó amarnos a nosotros pecadores! Queremos agradecerte dándote toda nuestra vida, nuestros pensamientos, nuestros planes, nuestros deseos, cualquier cosa que tengamos o hagamos, ¡para Tu gloria! ¡Te amamos! En el nombre y poder de la resurrección de Tu Santo Hijo. Amén.

Ntd1: Obedecer a Dios momento a momento (Juan 14:21). Testificar de Cristo con su vida y sus palabras (Mateo 4:19; Juan 15:8). Confiar en Dios para cada detalle de su vida (1 Pedro 5:7). Al Espíritu Santo: permítale controlar y empoderar su vida diaria y su testimonio (Gálatas 5:16-17; Hechos 1:8).

PÁGINA SIGUIENTE: Todos los que dependen de las obras que demanda la ley están bajo maldición Bi

Volver al esquema del contenido

2024-02-12T20:32:52+00:000 Comments

Bc – No somos justificados por las Obras de la Ley (Torá) 2: 15-16

No somos justificados
por las obras de la Ley (Torá)
2: 15-16

No somos justificados por las Obras de la Ley (Torá) ESCUDRIÑAR: ¿Qué significa la justificación por fe? ¿Cómo usa Pablo el término en comparación con sus oponentes (2:15-16)? ¿Por qué importan tanto estas diferencias? Comparando los versículos 2:15-16 con la predicación de Pablo en Hechos 13:38-39, ¿cómo resumiría usted de qué se trata el evangelio?

REFLEXIONAR: El corazón del evangelio es tener una relación correcta con ADONAI separada de las obras. ¿Qué diferencia haría para usted si tuviera que ganarse el camino al cielo guardando todos los 613 mandamientos de la Torá (Ley)? Si usted puede llegar al cielo de otra manera que no sea la fe en la sangre derramada por Jesús el Mesías, entonces ¿murió Él en vano? ¿Puede imaginarse a alguien diciendo a Dios el Padre “no necesito a Tu Hijo, lo resolveré por mí mismo, encontraré otro camino al cielo?” ¿Conoce a alguien en su vida que piense así? ¿Cómo puede orar por ellos esta semana?

En Gálatas 2:11-21, la escena cambia de Jerusalén y el concilio allí, a Antioquía de Siria, donde se estableció la primera iglesia con gentiles. Pablo y Bernabé sirvieron como líderes espirituales, con la ayuda de otros tres hombres (vea el comentario sobre Hechos Bn – Bernabé y Pablo enviados desde Siria Antioquía). Pablo continúa con su reprensión a Pedro y la defensa de su salvación equivale al evangelio de fe más nada.

Anteriormente, vimos que Pedro visitó la comunidad de creyentes en Antioquía, el centro más grande de creyentes fuera de Jerusalén. Él encontró una comunidad en la que los creyentes judíos y los creyentes gentiles se mezclaban libremente, adoraban juntos e incluso comían juntos. Pedro hizo lo mismo hasta que llegaron ciertos hombres de Santiago (2:12): Porque antes que vinieran algunos de parte de Jacobo, comía con los gentiles; pero cuando vinieron, se retraía y se apartaba, teniendo temor de los de la circuncisión y los creyentes judíos comenzaron a separarse de los creyentes gentiles. Cuando Pedro cedió a la presión, Pablo lo reprendió delante de todos.

El corazón del dilema espiritual de la humanidad es que somos incapaces de vencer la total pecaminosidad que nos separa de ADONAI. Bildad, el amigo de Job preguntó: ¿Cómo entonces puede el hombre tener razón ante Dios? (Job 25:4a)? ¿Cómo puede un pecador culpable y condenado ser hecho justo y, por lo tanto, aceptable para un Dios santo y puro? La justificación por la fe es la respuesta de Ha’Shem a ese dilema y necesidad. Al explicar la verdadera doctrina de la justificación, Pablo primero establece lo que es dice aquí en 2:15-16, y luego da su defensa de esta importante doctrina en 2:17-21 (haga clic en el enlace y vea BdPor la Ley morí a la Ley).

La reprensión de Pablo a Pedro culminó en una de las declaraciones más contundentes del Nuevo Pacto (Brit Hadashah) sobre la doctrina de la justificación; esta es la misma doctrina a la que Pedro y los hombres de Santiago estaban, en efecto, renunciando por su hipócrita separación de los creyentes gentiles (vea Bb El incidente de Antioquía: ¿Cómo se puede obligar a los judíos a vivir como gentiles?).61

Nosotros, judíos por naturaleza, y no pecadores de entre los gentiles (2:15). La palabra nosotros es enfática y sirve para destacar el fuerte contraste que Pablo está a punto de hacer entre él mismo, Pedro, todos los demás creyentes judíos y los gentiles. El judaísmo del primer siglo dividió al mundo en dos categorías principales: judíos y pecadores gentiles (vea BaLos gentiles durante el período del Segundo Templo). Es como si Pablo estuviera diciendo: “En cuanto a nosotros, somos judíos por naturaleza, no pecadores habituales como los gentiles”. Si usted desea que Pablo explique qué quiere decir con pecadores, simplemente lea acerca de la ira de Dios contra la humanidad pecadora en Romanos 1:18-32 y le dirá exactamente lo que quiere decir sobre los pecadores.

Sin embargo, sabiendo que el hombre no es justificado por las obras de la ley, sino mediante la fe en Cristo Jesús, también nosotros hemos creído en Cristo Jesús, para que seamos justificados por la fe en Cristo, y no por las obras de la ley; puesto que por las obras de la ley nadie será justificado (2:16 LBLA). En este versículo, uno de los más importantes de la carta de Pablo a los Gálatas, la palabra justificado aparece por primera vez en la Biblia. Sin embargo, sabemos que ninguna persona es justificada por obras basadas en obedecer los 613 mandamientos de la Torá (2:16a). La justificación es una acción única del SEÑOR mediante la cual, perdona los pecados de los creyentes (que es el aspecto negativo de ellos), y por otro lado, los declara justos al imputarles la obediencia y la justicia de Cristo a través de la fe. Es como si nunca hubiera pecado.

En el Concilio de Jerusalén, Pedro declaró la misma verdad en respuesta a algunos que habían creído, esta frase “que habían creído” (del griego: peoisteukotes de pisteuo), significa creer, tener fe en, confiar en. Pero algunos de la secta de los fariseos, que habían creído, se levantaron diciendo: Es necesario circuncidarlos y ordenarles que guarden la ley de Moisés. (Hechos 15:5). Él declaró: ¿Por qué desafían la salvación de los gentiles? Ahora, pues, ¿por qué tentáis a Dios, imponiendo sobre la cerviz de los discípulos un yugo que ni nuestros padres ni nosotros hemos podido llevar? Antes bien, creemos que por la gracia del Señor Jesús somos salvos, de igual modo que ellos (Hechos 15:10-11)

Martín Lutero, quien inició la Reforma protestante, dijo que, si se pierde la doctrina de la justificación por la fe, se pierde toda la doctrina cristiana. En esta última sección del Capítulo 2, Pablo fue inspirado por el Ruaj Ha-Kodesh para presentar esta doctrina tan esencial, una doctrina que había predicado y explicado a los gálatas en muchas ocasiones. Él usa la forma verbal de justificación (griego: dikaioo) cuatro veces en los versículos 16-17 y la forma sustantiva (griego: dikaiosune) una vez en el versículo 21, donde se traduce justicia. En el Brit Hadashah (Nuevo Pacto) estas y otras formas de la palabra griega se traducen de diversas maneras como justificar, justificación, rectitud, justo, recto y justificado.

también nosotros hemos creído en Cristo Jesús, para que seamos justificados por la fe en Cristo, y no por las obras de la ley; puesto que por las obras de la ley nadie será justificado (2:16 LBLA). Y para ser justificados por Yeshua el Mesías, los judíos creyentes necesitaban rechazar las obras basadas en la Ley (Torá). Era como si Pablo estuviera diciendo: “Porque somos judíos por naturaleza, y vimos la necesidad de Yeshua el Mesías, y creímos que Él es suficiente para todas nuestras necesidades espirituales, ¿por qué ahora de repente obligamos a los gentiles a creer en un pacto que nosotros mismos descubrimos que no podíamos guardar? No pudimos guardar los 613 mandamientos de Moisés, y nos volvimos a Yeshua Mesías. ¿Por qué pedir a los gentiles que los guarden?

Esta es la condición del creyente judío hoy. Ninguna cantidad de observancia de la Torá puede hacer a una persona justa, porque la raíz del pecado está en la naturaleza caída del corazón humano. Nuestro problema básico es lo que somos… no lo que hacemos. Los actos pecaminosos son simplemente la expresión externa de una naturaleza pecaminosa que contiene pensamientos pecaminosos. Como resultado, ninguna cantidad de obras puede salvar a una persona, porque las mejores obras humanas no pueden cambiar la naturaleza pecaminosa de la persona que las realiza. Pero sabemos que cuantas cosas dice la ley, las dice a los que están en la ley, para que toda boca sea cerrada, y todo el mundo quede expuesto al juicio de Dios; porque por las obras de la ley ninguna carne será justificada delante de Él, porque por medio de la ley es el conocimiento del pecado (Romanos 3:19-20). En el Salmo 143:2b, dice: Porque ningún viviente podrá justificarse delante de ti.

Nosotros, judíos por naturaleza, y no pecadores de entre los gentiles, sabiendo que el hombre no es declarado justo por las obras de la ley, sino por la fe de Jesús el Mesías, también nosotros creímos en Jesús el Mesías, para que fuéramos declarados justos por la fe del Mesías, y no por las obras de la ley; porque por las obras de la ley ninguna carne será declarada justa (2:15-16).

La Ley (Torá) es importante como un espejo para mostrarnos nuestra pecaminosidad; pero sólo puede revelar el pecado, no eliminarlo. Pero ahora, aparte de la ley, se ha manifestado la justicia de Dios, testificada por la ley y los profetas: la justicia divina mediante la fe de Jesús el Mesías, para todos los que creen (porque no hay distinción alguna, por cuanto todos pecaron, y están privados de la gloria de Dios), siendo justificados por su gracia, sin merecimiento alguno, mediante la redención que tienen en Jesús el Mesías (Romanos 3:21-24). Sostenemos entonces que el hombre es declarado justo por la fe, sin las obras de la ley (Romanos 3:28).

Solo la fe en Yeshua el Mesías puede traer a una persona el regalo de gracia de la justicia que proporciona el perdón y la salvación. La fe en Cristo no es un mero asentimiento intelectual al hecho de que Jesús murió y resucitó por nuestros pecados, sino la confianza personal en Su muerte para quitar y perdonar nuestro propio pecado (vea el comentario sobre Hebreos Al ¿Cómo escaparemos nosotros si ignoramos tan grande salvación?). Es una entrega total a Él, no sólo como Salvador, sino también como Señor de nuestra vida. ¡Someteos pues a Dios, y resistid al diablo y huirá de vosotros! ¡Acercaos a Dios, y Él se acercará a vosotros! (Santiago 4:7-8a).

Todas las afirmaciones de que la salvación es a través de la creencia en Yeshua el Mesías más algo más, son mentiras blasfemas y satánicas del abismo del infierno. No puede haber ninguna adición humana eficaz o aceptable a la obra de Cristo en la cruz. Este pasaje es una declaración tan clara y contundente de la doctrina de la justificación por la fe sola como puede ser encontrada en la Biblia.62

PÁGINA SIGUIENTE: Por la ley morí a la ley 2: 17-21 Bd

Volver al esquema del contenido

 

2024-02-11T22:08:13+00:000 Comments

Bi – Todos los que dependen de las obras que demanda la ley están bajo maldición Gálatas 3:10 y Deuteronomio 27:26

Todos los que dependen de las obras que demanda la ley están bajo maldición
Gálatas 3:10 y Deuteronomio 27:26

Todos los que dependen de las obras que demanda la ley están bajo maldición ESCUDRIÑAR: ¿Cuál es la diferencia entre creer en la ley para la salvación y creer en partes de la Torá como modelo para vivir? Ntd1 ¿Cuál es la maldición de Caín, y cómo se relaciona con la maldición del legalismo? ¿Cómo trajeron los judaizantes una maldición sobre sí mismos? ¿Cómo se supone que los creyentes deben ver la Torá hoy?

REFLEXIONAR: ¿Por qué cree que el legalismo puede ser atractivo para algunas personas? ¿Por qué cree que algunas personas suponen que pueden llegar al cielo por sus obras? ¿Cuáles son algunas costumbres de su iglesia o sinagoga mesiánica que no deberían imponerse a los nuevos creyentes? ¿Cómo explicaría la “maldición” prometida en el versículo 10?

Pablo condena a los judaizantes por confiar en las obras de la ley para la salvación, y escribe para persuadir a los gálatas temerosos de Dios, de no cometer el mismo error.

Pablo amaba la ley (Torá), de hecho, dijo: Así que la ley es santa, y el mandamiento es santo, justo y bueno (Romanos 7:12). Necesitamos entender que la ley (Torá) es justa y una parte importante de la Palabra de Dios. Como tal, durará para siempre. Como creyentes en la Dispensación de la Gracia, también debemos amar la Torá. En Pentecostes (Shavuot), se salvaron alrededor de tres mil (vea el comentario sobre Hechos An – Pedro habla a la multitud de Shavuot). Pero unos treinta años después, decenas de miles de creyentes seguían siendo celosos de la ley (Hechos 21:20). Por lo tanto, la Torá no es solo para los justos del TaNaJ, sino para todos los creyentes de hoy (vea el comentario sobre Éxodo Du – No penséis que he venido a abolir la ley o los profetas).

Sin embargo, los judaizantes durante el ministerio de Pablo, espiritualmente ciegos como estaban, sostenían que su conocimiento de las Escrituras les daba derecho a las bendiciones que estaban reservadas a los hijos de Abraham. Yeshua dijo a los fariseos y saduceos de Su época: Escudriñáis las Escrituras, porque os parece que en ellas tenéis vida eterna, y ellas son las que dan testimonio de mí. ¡Y no queréis venir a mí para tener vida! (Juan 5:39-40) Este fue el pecado de Israel, ignorar la justicia de YHVH y tratar de establecer su propia posición justa ante Dios (Romanos 10:1-4). Todos los que dependen de las obras que demanda la Ley están bajo maldición, porque está escrito: «Maldito sea quien no practique fielmente todo lo que está escrito en el libro de la Ley» (3:10 NVI); maldito implica a todo el que no siga haciendo (cada momento de cada día, todo el tiempo) todo lo que está escrito en el rollo de la Torá”. La salvación, ya sea en el TaNaJ, o en el Nuevo Pacto (Brit Hadashah), siempre ha sido por fe. Entonces, Pablo cita a Deuteronomio 27:26. En lugar de ser bendecidos por su acto de colocarse bajo el yugo de la Torá (aceptando voluntariamente obedecer los 613 mandamientos), los judaizantes, en realidad, se habían puesto bajo maldición (vea Ag¿Quiénes eran los judaizantes?).

Pablo argumentó que los judaizantes habían traído maldición sobre sí mismos porque confiaban en el legalismo para la salvación. Porque nadie puede guardar perfectamente los 613 mandamientos. Santiago, subraya esta maldición diciendo: Porque cualquiera que guarde toda la ley, pero tropiece en un punto, llega a ser culpable de todos (Santiago 2:10). Cualquiera que intente guardar toda la ley está bajo maldición. ¿Por qué? Deuteronomio 27:26 enseña claramente que a menos que sea capaz de cumplir perfectamente todos los aspectos de la ley, los 613 mandamientos, está bajo maldición. Bajo la Dispensación de la Torá, los 613 mandamientos no eran una “cafetería religiosa” donde las personas podían elegir qué mandamientos querían obedecer (Santiago 2:10-11). Solo tiene que ser culpable de quebrantar uno de los mandamientos para ser declarado culpable de quebrantarlos todos. Todo lo que tiene que hacer es empezar a leer los 613 mandamientos y no llegará muy lejos antes de darse cuenta de que ha quebrantado uno. De repente, está bajo la maldición de la ley. Debido a que nadie puede cumplir perfectamente todos los mandamientos, está bajo maldición, y el resultado final de la maldición es la muerte.

Como resultado, Pablo advirtió a los gentiles temerosos de Dios en Galacia, que convertirse en judíos traería serias consecuencias. No podían aceptar las bendiciones de tomar el yugo de la ley sin aceptar también la maldición de no poder obedecer perfectamente todos los 613 mandamientos de la ley. Si elegían asumir una identidad judía, también necesitaban asumir todo el peso de la maldición de la ley, que es la maldición de Caín. Caín pensó que podía tener una posición correcta ante ADONAI a través de su propio esfuerzo de trabajar en el campo y levantar sus propios cultivos como ofrenda; los judaizantes pensaron que podrían tener una posición correcta ante ADONAI a través de su propio esfuerzo de seguir los 613 mandamientos de la Torá. Tanto Caín como los judaizantes descuidaron el mandamiento de Ha’Shem de La ofrenda de sangre. Y según la ley, casi todo es purificado con sangre, y sin derramamiento de sangre no hay remisión (Hebreos 9:22b).

Entonces, para los creyentes, ¿cuál es el propósito de la Torá hoy? En primer lugar, es un conjunto de reglas. Estas reglas no pueden traer libertad, solo pueden acusar. Lo que sí logran es revelar el corazón de Dios y, por lo tanto, son una parte indispensable de la vida de un creyente. Los 613 Mandamientos de la Torá no tienen nada que ver con nuestra justificación, y nada que ver con nuestra salvación… pero pueden tener mucho que ver con nuestra santificación. La justificación es una acción única del SEÑOR mediante la cual, perdona los pecados de los creyentes (que es el aspecto negativo de ellos), y por otro lado, los declara justos al imputarles la obediencia y la justicia de Cristo a través de la fe (Génesis 15:6; Salmo 32:2; Jeremías 23:6; Romanos 3:28 a 4:6; Gálatas 2:16, 3:8-9, 21, 24). La santificación, sin embargo, es ser apartado específicamente, para el santo uso y propósito de Dios. Se necesita trabajo y es una lucha continua de por vida para ser transformados a la semejanza de Cristo (Segunda Corintios 3:18; Romanos 12:1-2). Es una meta y, en realidad, nunca se logra durante nuestra vida (vea Perfeccionismo por BB Warfield). El resultado de ser transformado es paz interior (Isaías 32:17), fruto espiritual observable (Segunda de Corintios 9:8; Segunda de Pedro 1:5-11), y un profundo deseo de honrar a ADONAI (Mateo 5-16; Juan 15:8).

Por ejemplo, los primeros diez mandamientos, revelan el corazón de Dios de tres maneras. Primero, la Torá sigue siendo una guía moral al revelar el pecado (Romanos 7:7). En segundo lugar, sabemos que: Toda la Escritura es inspirada por Dios, y es útil para la enseñanza, para la refutación del error, para la corrección, para la instrucción en la justicia (Segunda Timoteo 3:16). Por lo tanto, la Torá puede usarse como una herramienta de enseñanza para mostrar el estándar de rectitud de ADONAI, para que podamos conocerlo mejor y amarlo más. Y, en tercer lugar, también se puede usar para mostrar a otros a Jesús (Yeshua) (Gálatas 3:24-25). Nueve de estos Diez Mandamientos también se encuentran en el Nuevo Pacto (Brit Hadashah) con condiciones del corazón añadidas que nos hacen aún más responsables no solo de nuestras acciones, sino también de nuestros pensamientos. Se podría decir que la Torá es parte del modelo de Dios para vivir. Si vemos la Torá de esta manera, podemos amar la Torá como amamos la Palabra de Dios, y no estar bajo maldición.

Ntd1: En esta dispensación

PÁGINA SIGUIENTE: El justo por la fe vivirá  Bj

Volver al esquema del contenido

 

2024-02-12T20:43:56+00:000 Comments

Cy – இவையே பன்னிரு திருத்தூதர்களின் பெயர்கள் மத்தேயு 10:1-4; மாற்கு 3:13-19; லூக்கா 6:12-16

இவையே பன்னிரு திருத்தூதர்களின் பெயர்கள்
மத்தேயு 10:1-4; மாற்கு 3:13-19; லூக்கா 6:12-16

இயேசு தம்மைப் பின்பற்றி வந்த பல சீடர்களில் பன்னிரண்டு பேர் கொண்ட அப்போஸ்தலிக்கக் குழுவைத் தேர்ந்தெடுத்தார். இந்த வர்ணனையில் நான் அப்போஸ்தலர்களுக்கும் சீடர்களுக்கும் இடையில் வேறுபாட்டைக் கூறுவேன். பன்னிரண்டு பேரும் அப்போஸ்தலர்கள் அல்லது டால்மிடிம் (ஹீப்ரு) என்று அழைக்கப்படுவார்கள், மற்றவர்கள் அவரை நம்பி சீடர்கள் என்று அழைக்கப்படுவார்கள். எல்லா அப்போஸ்தலர்களும் சீடர்கள் என்பது உண்மைதான் என்றாலும், எல்லா சீடர்களும் அப்போஸ்தலர்கள் என்பது உண்மையல்ல.

அந்த நாட்களில் ஒரு நாள் இயேசு ஜெபிக்க ஒரு மலையடிவாரத்திற்குச் சென்றார், இரவு முழுவதும் கடவுளிடம் ஜெபம் செய்தார். காலை வந்ததும் அவர் தம்முடைய அப்போஸ்தலர்களையோ அல்லது தல்மிடிமையோ (பன்மை) தம்மிடம் வரவழைத்து, அவர்களில் பன்னிரண்டைத் தேர்ந்தெடுத்து, அவர்கள் எப்பொழுதும் தம்முடன் இருப்பார்கள். ஒரு டால்மிட் (ஒருமை) ஒரு கற்பவர், ஒரு குறிப்பிட்ட ரபியைப் பின்பற்றுவதற்கும் அவரிடமிருந்து கற்றுக்கொள்வதற்கும் உறுதிபூண்டிருப்பவர். அவர் அவர்களை அப்போஸ்தலர்களாக நியமித்தார், அல்லது அனுப்புநரின் அதிகாரம் உள்ளவர்களை அனுப்பினார், மேலும் அவர்களைப் பிரசங்கிக்கவும், பிசாசுகளைத் துரத்தவும் அதிகாரம் அளிக்கவும் அனுப்பினார். இயேசு தம் இயற்கைக்கு அப்பாற்பட்ட சக்தியை பன்னிருவர் கைகளில் பிரயோகிக்க அவர்கள் கொடுக்கவில்லை. பிசாசுகளைத் துரத்துவதற்கான அதிகாரத்தை அவர் அவர்களிடம் ஒப்படைத்தார், அதாவது டால்மிடிம்கள் விரட்டுவதை அறிவிக்கும் வார்த்தையைப் பேசுவார்கள், பின்னர் கடவுளின் சக்தி அவர்களை விரட்டும். இவ்வாறு, அவர் பன்னிரண்டு சிறப்பு சீடர்களைத் தம்முடைய அப்போஸ்தலர்களாகத் தேர்ந்தெடுத்தார்; அவர் தனது அதிகாரத்துடன் அனுப்பப்பட்ட பன்னிரண்டு யூதர்களைத் தேர்ந்தெடுத்தார் (மாற்கு 3:13-15; லூக்கா 6:12-13).

ஜான் மக்ஆர்தர் தனது பன்னிரெண்டு சாதாரண மனிதர்கள் புத்தகத்தில் விவரிப்பது போல, பன்னிரண்டு அப்போஸ்தலர்களின் வாழ்க்கையிலும் தனித்து நிற்கும் உண்மைகளில் ஒன்று, இயேசு அவர்களைச் சந்தித்தபோது அவர்கள் எவ்வளவு சாதாரணமானவர்களாகவும் சுத்திகரிக்கப்படாதவர்களாகவும் இருந்தார்கள் என்பதுதான். யூதாஸ் இஸ்காரியோட்டைத் தவிர மற்ற பன்னிரண்டு பேரும் கலிலேயாவைச் சேர்ந்தவர்கள். அந்த முழுப் பகுதியும் முக்கியமாக கிராமப்புறமாக இருந்தது, சிறிய நகரங்கள் மற்றும் கிராமங்களைக் கொண்டது. அதன் மக்கள் உயரடுக்கு இல்லை. அவர்கள் கல்விக்காக அறியப்படவில்லை. அவை பொதுவானவற்றில் மிகவும் பொதுவானவை. அவர்கள் மீனவர்கள் மற்றும் விவசாயிகள். டால்மிடிம்களும் அப்படித்தான் இருந்தனர். மேசியா வேண்டுமென்றே பிரபுத்துவ மற்றும் செல்வாக்கு மிக்கவர்களைக் கடந்து சென்று, சமூகத்தின் குப்பைகளிலிருந்து ஆண்களைத் தேர்ந்தெடுத்தார்.479

அப்போஸ்தலர்கள் ஒருபோதும் மரியாவிடம் ஜெபிக்கவில்லை, அல்லது பைபிள் பதிவு செல்லும் வரை, அவர்கள் அவளுக்கு எந்த சிறப்பு மரியாதையையும் காட்டவில்லை என்பதை கவனத்தில் கொள்ள வேண்டியது அவசியம். பீட்டர், பால், ஜான் மற்றும் ஜேம்ஸ் ஆகியோர் கடவுளின் சபைகளுக்கு எழுதிய கடிதங்களில் ஒருமுறை கூட அவள் பெயரைக் குறிப்பிடவில்லை. அவள் இறக்கும் வரை ஜான் அவளைக் கவனித்துக்கொண்டார் (யோவான் 19:25-27), ஆனால், அவருடைய மூன்று நிருபங்களில் எதிலும் அல்லது வெளிப்படுத்துதல் புத்தகத்தில் அவளைக் குறிப்பிடவில்லை.480

டால்மிடிம் ஒவ்வொன்றிற்கும் நாம் மூன்று பகுதிகளைப் பார்ப்போம். முதலில், ஒரு அறிமுகம் இருக்கும்; இரண்டாவதாக, அப்போஸ்தலர்களின் மரணத்தைப் பார்ப்போம்; மூன்றாவதாக, ஒவ்வொரு அப்போஸ்தலரின் மரபு இறைத் தூதரின் பாரம்பரியத்தையும் பார்ப்போம். அவர் நியமித்த பன்னிரண்டு பேர் இவர்களே (மத்தேயு 10:1-4; மாற்கு 3:16-19; லூக்கா 6:12-16):

1. சைமன் அறிமுகம் (அவருக்கு அவர் கெஃபா என்று பெயரிட்டார்), முதலில் பட்டியலிடப்பட்டுள்ளது, மேலும் அவர் அப்போஸ்தலர்களின் தலைவராக இருந்தார். இயேசு அவருக்கு ஏற்கனவே இருந்த பெயருக்கு கூடுதல் பெயரைக் கொடுத்தார் (யோவான் 1:42). தொழிலில் ஒரு மீனவர், அவர் எபிரேய மொழியில் ஷிமோன் என்றும், கிரேக்கத்தில் பீட்டர் என்றும், அராமிக் மொழியில் செபாஸ் என்றும் அழைக்கப்பட்டார், அதாவது பாறை. பிறக்கும் போது அவருடைய முழுப் பெயர் சைமன் பார்-யோனா (மத்தேயு 16:17), அதாவது யோனாவின் மகன் சைமன் (யோவான் 21:15-17). அவருடைய பெற்றோரைப் பற்றி எங்களுக்கு எதுவும் தெரியாது. நற்செய்திகளில் மட்டும் பட்டியலிடப்பட்ட ஏழு சைமன்களுடன் சைமன் மிகவும் பொதுவான பெயர். இந்த பெயர் பாறை போன்ற மனிதனை விவரிக்கிறது, நம்பகமான, அசையாத, அவரை எதிர்கொண்ட அவசரநிலைகள் மற்றும் நெருக்கடிகளுக்கு சமம். ஆரம்பகால மேசியானிய இயக்கத்தில் ஒரு பாறையாக இருந்ததன் மூலம் அவர் நிச்சயமாக தனது பெயருக்கு ஏற்ப வாழ்வார். சைமன் பீட்டருக்கு ஒரு மனைவி இருந்தாள். லூக்கா 4:38 இல் இயேசு தனது மாமியாரைக் குணப்படுத்தினார், மேலும் பவுல் முதல் கொரிந்தியர் 9:5 இல் பேதுரு அவளை தனது அப்போஸ்தலிக்க பணிக்கு அழைத்துச் சென்றதாகக் கூறியதால் இதை நாம் அறிவோம்.

மரணம்: சீமோன் தியாகியாக இறப்பார் என்று இயேசு கூறியதை நாம் அறிவோம் (யோவான் 21:18-19). ஆனால், அவருடைய மரணத்தை வேதம் பதிவு செய்யவில்லை. ஆரம்பகால திருச்சபையின் அனைத்து பதிவுகளும் பேதுரு ரோமில் சிலுவையில் அறையப்பட்டதைக் குறிப்பிடுகின்றன. பீட்டர் சிலுவையில் அறையப்படுவதற்கு முன்பு அவர் தனது சொந்த மனைவியின் சிலுவையில் அறையப்படுவதைப் பார்க்க வேண்டிய கட்டாயத்தில் இருந்ததாகக் கூறும் கிளெமென்ட்டின் சாட்சியத்தை யூசிபியஸ் மேற்கோள் காட்டுகிறார். அவள் மரணத்திற்கு இட்டுச் செல்லப்படுவதைப் பார்த்த கிளமென்ட் கூறுகிறார், பீட்டர் அவளைப் பெயர் சொல்லி அழைத்தார், “ஆண்டவரை நினைவில் வையுங்கள்” என்று கூறினார். பேதுரு இறக்கும் முறை வந்தபோது, அவர் தலைகீழாக சிலுவையில் அறையப்பட வேண்டும் என்று கெஞ்சினார், ஏனென்றால் அவர் தனது ஆண்டவர் இறந்தது போல் இறக்கத் தகுதியற்றவர். இதனால் அவர் சிலுவையில் அறையப்பட்டு தலையை கீழே சாய்த்தார்.

மரபு: பேதுருவின் வாழ்க்கையை அவருடைய இரண்டாவது கடிதத்தின் இறுதி வார்த்தைகளில் சுருக்கமாகக் கூறலாம்: நம்முடைய கர்த்தரும் இரட்சகருமான இயேசு கிறிஸ்துவின் அருளிலும் அறிவிலும் வளருங்கள் (இரண்டாம் பேதுரு 3:18). இதைத்தான் சைமன் பீட்டர் செய்தார், அதனால்தான் அவர் கடவுளின் ஆரம்பகால சபைகளின் பெரிய தலைவரான ராக் ஆனார்.481

2. பீட்டரின் சகோதரர் ஆண்ட்ரூவின் அறிமுகம். அவர்கள் சகோதரர்களாக இருந்தாலும், அவர்கள் முற்றிலும் மாறுபட்ட தலைமைத்துவ பாணிகளைக் கொண்டிருந்தனர். ஆனால், பீட்டர் தனது அழைப்பிற்கு மிகவும் பொருத்தமானவராக இருந்ததைப் போலவே, ஆண்ட்ரூவும் அவருக்கு மிகவும் பொருத்தமானவர். ஆண்ட்ரூ, கிரேக்க வம்சாவளியைச் சேர்ந்த பெயர், யூதர்கள் மத்தியில் பயன்பாட்டில் இருந்தாலும், மனிதன் என்பதற்கான கிரேக்க வார்த்தையான அனெர் என்பதிலிருந்து வந்தது. பன்னிரண்டு பேரில் முதலில் அழைக்கப்பட்டவர், ஆனால் உள் வட்டத்தில் உள்ள நால்வரில் ஆண்ட்ரூ மிகக் குறைவானவர். அவரைப் பற்றி வேதம் நமக்கு அதிகம் சொல்லவில்லை, ஆனால் அவர் தனது ஈகோவை வாசலில் சரிபார்த்தார் என்பது எங்களுக்குத் தெரியும். மக்கள் பார்த்துக் கொண்டிருக்கும் போது மட்டுமல்ல, நீங்கள் அவர்களைப் பிரியப்படுத்த விரும்புவது போல் திரைக்குப் பின்னால் தங்கள் ஆன்மீக பரிசுகளை அமைதியாகப் பயன்படுத்துபவர்களின் படம் அவர். ஆனால் கிறிஸ்துவின் அடிமைகளாக, கடவுள் எதைச் செய்ய விரும்புகிறார்களோ அதைச் செய்ய ஆழ்ந்த விருப்பம் கொண்டவர்கள் (எபேசியர் 6:6). இரண்டாவது இடத்தைப் பிடிக்கத் தயாராக இருந்த அபூர்வ மனிதர்களில் அவரும் ஒருவர், வேலை முடிந்த வரை மறைக்கப்படுவதைப் பொருட்படுத்தவில்லை.

மரணம்: திருச்சபையின் வரலாறு, ஆண்ட்ரூவுக்கு வார விழாவிற்குப் பிறகு என்ன நடந்தது என்று சட்டங்கள் 2 இல் பதிவு செய்யவில்லை. அவர் நற்செய்தியை வடக்கே எடுத்துச் சென்றார் என்று பாரம்பரியம் கூறுகிறது. பண்டைய சர்ச் வரலாற்றாசிரியரான யூசிபியஸ், ஆண்ட்ரூ சித்தியா வரை சென்றார் (அதனால்தான் ஆண்ட்ரூ ரஷ்யாவின் புரவலர் துறவி) என்கிறார். அவர் இறுதியில் ஏதென்ஸுக்கு அருகிலுள்ள தெற்கு கிரேக்கத்தில் உள்ள அச்சாயாவில் சிலுவையில் அறையப்பட்டார். அவர் ஒரு மாகாண ரோமானிய ஆளுநரின் மனைவியை கிறிஸ்துவிடம் அழைத்துச் சென்றதாகவும், அது அவரது கணவரை கோபப்படுத்தியதாகவும் ஒரு கணக்கு கூறுகிறது. அவர் தனது மனைவி இயேசு கிறிஸ்து மீதான பக்தியைத் திரும்பப் பெறுமாறு கோரினார், அவள் மறுத்துவிட்டாள். எனவே, ஆளுநர் ஆண்ட்ரூவை சிலுவையில் அறைந்தார். அவரது துன்பத்தை நீடிப்பதற்காக, அவரை ஆணி அடிப்பதற்குப் பதிலாக ஒரு சிலுவையில் பிணைக்கப்பட்டார் (பாரம்பரியம் அது ஒரு உப்பு அல்லது X வடிவ சிலுவை என்று கூறுகிறது). பெரும்பாலான கணக்குகளின்படி, அவர் இரண்டு நாட்கள் சிலுவையில் தொங்கினார் மற்றும் அவர் இறக்கும் வரை அவரை துன்புறுத்தியவர்களுக்கு பிரசங்கித்தார்.

மரபு: திறம்பட்ட ஊழியத்தில், தனிப்பட்ட நபர்கள், திரைக்குப் பின்னால் உள்ள பரிசுகள் மற்றும் தெளிவற்ற சேவை ஆகியவை பெரும்பாலும் சிறிய விஷயங்களைக் கணக்கிடுகின்றன என்பதை ஆண்ட்ரூ நமக்குக் காட்டுகிறார். ஞானிகளை வெட்கப்படுத்துவதற்காக தேவன் உலகத்தின் முட்டாள்தனமான விஷயங்களைத் தேர்ந்தெடுத்ததால், இதுபோன்ற விஷயங்களைப் பயன்படுத்துவதில் கடவுள் மகிழ்ச்சியடைகிறார். வலிமையானவர்களை வெட்கப்படுத்துவதற்காக கடவுள் உலகின் பலவீனமான விஷயங்களைத் தேர்ந்தெடுத்தார். கடவுள் இவ்வுலகின் கீழ்த்தரமானவற்றையும், இகழ்ந்தவற்றையும் – இல்லாதவற்றையும் தேர்ந்தெடுத்து, உள்ளவற்றைப் பாழாக்கி, எவரும் அவருக்கு முன்பாகப் பெருமை பேசக்கூடாது (முதல் கொரிந்தியர் 1:27-29).482

3. ஜெபதீ மற்றும் அவரது இளைய சகோதரர் ஜான் ஆகியோரின் மகன் ஜேம்ஸ் (யாகோவின் மிகவும் ஆங்கிலமயமாக்கப்பட்ட பதிப்பு) அறிமுகம், அவர்களுக்கு இயேசு ஏற்கனவே இருந்த பெயரைத் தவிர, போனனெர்ஜஸ் என்ற பெயரையும் கொடுத்தார். அவர்களின் புதிய பெயர் Boanerges, அதாவது “இடியின் மகன்கள்”, அவர்களின் வைராக்கியம் மற்றும் மனக்கிளர்ச்சி தன்மையால் தெளிவாக நியாயப்படுத்தப்பட்டது (லூக்கா 9:54). சில சமயங்களில் ஜேம்ஸ் தி கிரேட்டர் என்று அழைக்கப்படுபவர், அவர் மேசியாவின் நெருங்கிய உள் வட்டத்தில் நமக்கு மிகவும் பரிச்சயமானவர். பைபிளின் கணக்கு நடைமுறையில் அவரது வாழ்க்கையைப் பற்றிய வெளிப்படையான விவரங்கள் எதுவும் இல்லை. ஆனால், ஜேம்ஸை விவரிக்கும் ஒரு முக்கிய சொல் இருந்தால் அது பேரார்வம். அவரைப் பற்றி நாம் அறிந்த சிறிய விஷயங்களிலிருந்து, அவர் ஒரு தீவிர ஆர்வமுள்ள மனிதர் என்பது தெளிவாகிறது.

மரணம்: யாக்கோபு மட்டுமே அப்போஸ்தலரின் மரணம் வேதத்தில் பதிவு செய்யப்பட்டுள்ளது. இந்த நேரத்தில் ஏரோது மன்னன் மெசியானிக் சமூகத்தின் சில உறுப்பினர்களைக் கைது செய்து துன்புறுத்தத் தொடங்கினான், மேலும் அவன் யோக்கானனின் சகோதரனான யாக்கோவை வாளால் கொன்றான் (அப்போஸ்தலர் 12:1-2 CJB). வேறு வார்த்தைகளில் கூறுவதானால், அவர் எருசலேமில் தலை துண்டிக்கப்பட்டார். ஜேம்ஸின் சாட்சியம் அவர் தூக்கிலிடப்படும் தருணம் வரை பலனைத் தந்ததாக வரலாறு பதிவு செய்கிறது. ஆரம்பகால தேவாலய வரலாற்றாசிரியரான யூசிபியஸ், அலெக்ஸாண்ட்ரியாவின் கிளெமென்ட்டிலிருந்து வந்த ஜேம்ஸின் மரணத்தின் கணக்கைக் கடந்து செல்கிறார். யாகோவை நியாயாசனத்திற்கு அழைத்துச் சென்றவர், அவர் சாட்சி கொடுப்பதைக் கேட்டதும், மனம் நெகிழ்ந்து, அவர் தன்னை ஒரு விசுவாசி என்று ஒப்புக்கொண்டதாக கிளமென்ட் கூறுகிறார். அவர்கள் இருவரும், எனவே, ஒன்றாக அழைத்துச் செல்லப்பட்டனர்; மற்றும் வழியில் ஜேம்ஸ் தன்னை மன்னிக்கும்படி கெஞ்சினான். யாக்கோபு கொஞ்சம் யோசித்துவிட்டு, “உனக்கு சமாதானம் உண்டாகட்டும்” என்று சொல்லி அவனை முத்தமிட்டான். இதனால் அவர்கள் இருவரும் ஒன்றாக தலை துண்டிக்கப்பட்டனர்.

மரபு: ஜேம்ஸ் என்பது உணர்ச்சிமிக்க, வைராக்கியம், முன்னோடி வீரரின் முன்மாதிரி, அது ஆற்றல் மிக்க, வலிமையான மற்றும் லட்சியம். இறுதியில் அவரது உணர்வுகள் உணர்திறன் மற்றும் கருணை மூலம் குறைக்கப்பட்டது. எங்காவது அவர் தனது கோபத்தைக் கட்டுப்படுத்தவும், தனது நாக்கைக் கட்டுப்படுத்தவும், தனது வைராக்கியத்தை திசை திருப்பவும், பழிவாங்கும் தாகத்தை அகற்றவும் கற்றுக்கொண்டார். இதன் விளைவாக, மேசியானிய சமூகத்தில் அற்புதமான வேலையைச் செய்ய கர்த்தர் அவரைப் பயன்படுத்தினார். ஜேம்ஸின் ஆர்வமுள்ள ஒருவருக்கு இத்தகைய பாடங்கள் கற்றுக்கொள்வது சில நேரங்களில் கடினமாக இருக்கும். அத்தகைய வைராக்கியம் எப்போதும் அன்புடன் இருக்க வேண்டும். ஆனால், அது Ruach ha-Kodesh இன் கட்டுப்பாட்டில் சரணடைந்து, பொறுமை மற்றும் நீடிய பொறுமையுடன் கலந்தால், அத்தகைய வைராக்கியம் கடவுளின் கைகளில் ஒரு அற்புதமான கருவியாக இருக்கும். ஜேம்ஸின் மரபு அதற்கு தெளிவான ஆதாரத்தை வழங்குகிறது.483

4. ஜேம்ஸின் இளைய சகோதரர் ஜான் அறிமுகம்,அவரது தாயார் சலோமி மற்றும் அவரது தந்தை செபதீ. யேசுவாஅவர்களுக்கு Boanerges என்ற பெயரைக் கொடுத்தார், அதாவது “இடியின் மகன்கள்” என்று பொருள்படும், இது அவர்களின் வைராக்கியம் மற்றும் மனக்கிளர்ச்சியால் நியாயப்படுத்தப்பட்டது (லூக்கா 9:54). ஆரம்பகால திருச்சபையில் ஜான் முக்கிய பங்கு வகித்தார். அவர்கிறிஸ்துவின் மிக நெருக்கமான உள் வட்டத்தின் உறுப்பினராக இருந்தார், ஆனால் அவர் அந்தக் குழுவின் மேலாதிக்க உறுப்பினராக இல்லை. அவர் நான்காவது நற்செய்தி, மற்ற மூன்று கடிதங்கள் மற்றும் வெளிப்படுத்துதல் புத்தகத்தின் மனித ஆசிரியராக இருந்தார். யோசனன்அன்பின் அப்போஸ்தலன் என்று அழைக்கப்படுகிறார். ஆனால், அது மெசியாவிடமிருந்து அவர் கற்றுக்கொண்ட ஒரு குணம், அவருக்கு இயல்பாக வந்த ஒன்றல்ல. அவரது இளம் வயதில், அவர் தனது மூத்த சகோதரர் ஜேம்ஸைப் போலவே முரட்டுத்தனமாகவும், வைராக்கியமாகவும், வெடிக்கும் தன்மையுடனும் இருந்தார். சிலுவையில் அறையப்படுவதைக் கண்ட அப்போஸ்தலர்களில் யோவான் ஒருவரே (யோசனன் 19:25-27). எபேசுவில் அப்போஸ்தலன் பவுல் நிறுவிய தேவாலயத்தின் போதகராக யோசினன் ஆனார் என்பதற்கு ஆரம்பகால சர்ச் வரலாற்றில் உள்ள அனைத்து நம்பகமான ஆதாரங்களும் சான்றளிக்கின்றன.

மரணம்: முதுமை வரை வாழ்ந்த ஒரே அப்போஸ்தலன் யோவான். ஜானின் சகோதரர் ஜேம்ஸ் தேவாலயத்தின் முதல் தியாகியாக ஆனபோது, ஜான் மற்றவர்களை விட தனிப்பட்ட விதத்தில் இழப்பைச் சந்தித்தார். மற்ற அப்போஸ்தலர்கள் ஒவ்வொருவரும் ஒவ்வொருவராக இரத்தசாட்சியாக்கப்பட்டதால், கூடுதல் இழப்பின் துக்கத்தையும் வலியையும் அவர் அனுபவித்தார். அவர்கள் அவருடைய நண்பர்களாகவும் தோழர்களாகவும் இருந்தனர். விரைவில், அவர் மட்டும் விடப்பட்டார். சில வழிகளில், இது எல்லாவற்றிலும் மிகவும் வேதனையான துன்பமாக இருந்திருக்கலாம். ரோமானிய பேரரசர் டொமிஷியனின் கீழ் பெரும் துன்புறுத்தலின் போது எபேசஸிலிருந்து, ஜான் நவீன துருக்கியின் மேற்கு கடற்கரையில் ஏஜியன் கடலில் உள்ள சிறிய டோடெகனீஸ் தீவுகளில் ஒன்றான பாட்மோஸில் உள்ள சிறை சமூகத்திற்கு நாடு கடத்தப்பட்டார். அவர் அங்குள்ள ஒரு குகையில் வாழ்ந்து, வெளிப்படுத்துதல் புத்தகத்தில் விவரிக்கப்பட்டுள்ள பேரழிவு தரிசனங்களைப் பெற்று பதிவு செய்தார். இறுதியில் விடுவிக்கப்பட்ட ஜான் கி.பி 98 இல் இறந்தார். தேவாலயத் தந்தை ஜெரோம் கலாத்தியர் பற்றிய தனது விளக்கத்தில், வயதான அப்போஸ்தலன் எபேசஸில் தனது இறுதி நாட்களில் மிகவும் பலவீனமாக இருந்ததால், அவரை தேவாலயத்திற்குள் கொண்டு செல்ல வேண்டியிருந்தது என்று கூறுகிறார். ஒரு வாக்கியம் அவரது உதடுகளில் தொடர்ந்து இருந்தது: என் குழந்தைகளே, ஒருவரையொருவர் நேசிக்கவும் (முதல் யோவான் 3:18). ஏன் எப்பொழுதும் இப்படிச் சொல்கிறாய் என்று கேட்டதற்கு, “இது இறைவனின் கட்டளை, இதை மட்டும் செய்தால் போதும்” என்று பதிலளித்தார்.

மரபு: உண்மையில், ஜானின் இறையியல் அன்பின் இறையியல் என்று சிறப்பாக விவரிக்கப்படுகிறது. கடவுள் அன்பின் கடவுள், கடவுள் தனது ஒரே மகனை நேசித்தார், கடவுள் உலகத்தை நேசித்தார், கிறிஸ்து கடவுளை நேசிக்கிறார், கிறிஸ்து அவருடைய அப்போஸ்தலர்களை நேசித்தார், கிறிஸ்துவின் டால்மிடிம் அவரை நேசித்தார், எல்லோரும் கிறிஸ்துவை நேசிக்க வேண்டும் என்று அவர் கற்பித்தார். , நாம் ஒருவரையொருவர் நேசிக்க வேண்டும், அந்த அன்பு தோராவை நிறைவேற்றுகிறது. ஜானின் போதனையின் ஒவ்வொரு கூறுகளிலும் காதல் ஒரு முக்கிய பகுதியாக இருந்தது, இதனால், அவரது மரபு.484

இவ்வாறு, கலிலேயாவின் மீனவர்கள் – பீட்டர், ஆண்ட்ரூ, ஜேம்ஸ் மற்றும் ஜான் – மிகப்பெரிய அளவில் ஆண்கள் மற்றும் பெண்கள், சிறுவர்கள் மற்றும் சிறுமிகளை மீன்பிடிப்பவர்களாக ஆனார்கள், கடவுளின் ராஜ்யத்தில் ஆன்மாக்களை சேகரித்தனர். ஒருவிதத்தில், வேதத்தில் உள்ள சாட்சியத்தின் மூலம் அவர்கள் இன்னும் உலகக் கடலில் தங்கள் வலைகளை வீசுகிறார்கள். அவர்கள் இன்னும் ஏராளமான மக்களை மேசியாவிடம் கொண்டு வருகிறார்கள். அவர்கள் சாதாரண மனிதர்களாக இருந்தாலும், அவர்கள் ஒரு அசாதாரண அழைப்பு.485

5. பிலிப் அறிமுகம், இது ஒரு கிரேக்க பெயர், அதாவது குதிரைகளின் காதலன். ஒருவேளை பிலிப் ஹெலனிஸ்டிக் யூதர்களின் குடும்பத்திலிருந்து வந்திருக்கலாம் (அப்போஸ்தலர் 6:1). பன்னிரண்டு டால்மிடிம்களும் யூதர்கள் என்பதால் அவருக்கு யூதப் பெயரும் இருந்திருக்க வேண்டும். ஆனால், அவருக்கு ஒரு யூதப் பெயர் இருந்தால், அது ஒருபோதும் வழங்கப்படாது, எனவே நாங்கள் அவரை பிலிப் என்று மட்டுமே அறிவோம். ஆண்ட்ரூ மற்றும் பேதுருவைப் போலவே, பிலிப்பும் பெத்சாய்தா நகரத்தைச் சேர்ந்தவர் (யோவான் 1:44). யேசுவா அவரிடம்: என்னைப் பின்தொடருங்கள் (யோவான் 1:43) என்று பிலிப் பதிலளித்தது, அவருக்கு TaNaKh தெரியும் என்பதை நிரூபித்தது. அவர் தயாராக இருந்தார். அவர் எதிர்பார்த்திருந்தார். அவருடைய இருதயம் தயாராகி, மேஷியாக்கை மகிழ்ச்சியுடன் ஏற்றுக்கொண்டார். ஆனால், சில சமயங்களில் அவருடைய தர்க்கரீதியான சிந்தனை மற்ற விஷயங்களில் அவருடைய நம்பிக்கைக்கு தடையாக இருந்தது. 5,000 பேருக்கு உணவளிக்கும் போது இயேசு பிலிப்பிடம் கூறினார்: இந்த மக்கள் சாப்பிடுவதற்கு நாங்கள் எங்கே ரொட்டி வாங்குவது? பிலிப் அவருக்குப் பதிலளித்தார், “அனைவரும் சாப்பிடுவதற்குப் போதுமான ரொட்டியை வாங்குவதற்கு அரை வருடக் கூலிக்கு மேல் ஆகும் (மாற்கு 6:37; யோவான் 6:5-7)! கிறிஸ்துவின் எல்லையற்ற அமானுஷ்ய சக்தி அவருடைய சிந்தனையிலிருந்து முற்றிலும் விலகியிருந்தது. பிலிப் தனது பொருள்முதல்வாத, நடைமுறை, பொது அறிவு கவலைகளை ஒதுக்கி வைத்துவிட்டு, நம்பிக்கையின் இயற்கைக்கு அப்பாற்பட்ட ஆற்றலைப் பற்றிக் கொள்ளக் கற்றுக் கொள்ள வேண்டும்.486 வேறு வார்த்தைகளில் கூறுவதானால், அவர் ஆன்மீக பெட்டிக்கு வெளியே சிந்திக்க வேண்டும்.

மரணம்: ஆரம்பகால மேசியானிய இயக்கத்தின் பரவலில் பிலிப் பெரிதும் பயன்படுத்தப்பட்டதாகவும், தியாகிகளால் பாதிக்கப்பட்ட அப்போஸ்தலர்களில் முதன்மையானவர் என்றும் பாரம்பரியம் கூறுகிறது. ஜேம்ஸின் தியாகத்திற்கு எட்டு ஆண்டுகளுக்குப் பிறகு, ஃபிரிஜியாவில் (ஆசியா மைனர்) ஹைராபோலிஸின் புரோகன்ஸால் அவரது கணுக்கால் வழியாக இரும்புக் கொக்கிகளால் தலைகீழாகத் தொங்கவிடப்பட்ட பின்னர் அவர் இறந்தார்.487

மரபு: பிலிப் தனது நம்பிக்கைக்கு அடிக்கடி தடையாக இருந்த மனிதப் போக்குகளை வெளிப்படையாகவே முறியடித்தார். எனவே, கடவுளுடைய ராஜ்யத்தை முன்னேற்றுவதற்கு நாம் பரிபூரணமாக இருக்க வேண்டிய அவசியமில்லை என்பதற்கான சான்றாக அவர் எல்லா வயதினரும் மற்ற அப்போஸ்தலர்களுடனும் விசுவாசிகளுடனும் நிற்கிறார். சில சமயங்களில் பிலிப்பைப் போலவே எங்கள் ஒளிவட்டமும் நழுவுகிறது. ஆனால், அவர் மாறினார், நாமும் மாறலாம்! அவர் இறப்பதற்கு முன், அவருடைய பிரசங்கத்தின் கீழ் திரளான மக்கள் இயேசுவை தங்கள் கர்த்தராகவும் இரட்சகராகவும் அறிந்து கொண்டனர்.

6. நத்தனியேலுக்கு அறிமுகம் பன்னிரண்டு பேரின் நான்கு பட்டியல்களிலும் பார்தலோமிவ் என்ற பெயரைப் பெற்றவர் (அப்போஸ்தலர் 1:13 உட்பட) பார்தலோமியு என்ற பெயரைப் பெற்ற நதனயேலின் அறிமுகம். யோவானின் நற்செய்தியில் அவர் எப்போதும் நத்தனியேல் என்று அழைக்கப்படுகிறார். பார்தோலோமிவ் என்பது டோல்மாயின் மகன் அல்லது பார்-டோல்மாய் என்ற எபிரேய குடும்பப்பெயர், பல தசாப்தங்களாக இஸ்ரேலை எகிப்திய ஆட்சி மற்றும் செல்வாக்கின் கீழ் கொண்டுவந்த அலெக்ஸாண்டிரிய வெற்றிகளுக்குப் பிறகு பல எகிப்திய மன்னர்களுக்கு டோலமி என்ற பெயரின் ஹீப்ரு ஒலிபெயர்ப்பு. எனவே, ஒரு யூதருக்கு எகிப்திய பெயர் இருப்பதில் ஆச்சரியமில்லை. சினாப்டிக் சுவிசேஷங்கள் மற்றும் அப்போஸ்தலர் புத்தகத்தில் நத்தனியேலின் பின்னணி, குணம் அல்லது ஆளுமை பற்றிய விவரங்கள் இல்லை. யோவானின் சுவிசேஷம் இரண்டு பத்திகளில் மட்டுமே அவரைக் குறிப்பிடுகிறது, யோவான் 1 இல், அவருடைய அழைப்பு பதிவு செய்யப்பட்டுள்ளது, மற்றும் யோக்கானன் 21: 2 இல், அவர் கலிலேயாவுக்குத் திரும்பி, இயேசுவின் உயிர்த்தெழுதலுக்குப் பிறகு பேதுருவுடன் மீன்பிடிக்கச் சென்றவர்களில் ஒருவராக பெயரிடப்பட்டார். ஏற்றம்.

நாசரேத்திலிருந்து வந்தவர்களுக்கு எதிராக அவர் ஆரம்பகால தப்பெண்ணத்தை கொண்டிருந்தாலும் (ஜான் 1:46); அதிர்ஷ்டவசமாக, அவரது பாரபட்சம் அவரது தேடும் இதயம் போல் சக்தி வாய்ந்ததாக இல்லை. நத்தனியேலின் குணாதிசயத்தின் மிக முக்கியமான அம்சம் யேசுவாவின் உதடுகளிலிருந்து வெளிப்படுத்தப்பட்டது: இங்கே உண்மையிலேயே ஒரு இஸ்ரவேலர் இருக்கிறார், அதில் வஞ்சகம் இல்லை (யோவான் 1:47). இது நத்தனியேலின் குணத்தைப் பற்றிப் பேசுகிறது. ஆரம்பத்திலிருந்தே தூய உள்ளம் கொண்டவராக இருந்தார். நிச்சயமாக, அவர் ஒரு மனிதர். அவருக்கு பாவ தோஷங்கள் இருந்தன. அவன் மனம் ஒருவித தப்பெண்ணத்தால் கறைபட்டிருந்தது. ஆனால், அவரது இதயம் வஞ்சகத்தால் நஞ்சாகவில்லை. அவர் நயவஞ்சகர் அல்ல. கடவுள் மீது அவருக்கு இருந்த அன்பும், மேசியாவைப் பார்க்க வேண்டும் என்ற அவரது விருப்பமும் உண்மையானவை. அவரது இதயம் வஞ்சனை இல்லாமல் நேர்மையாக இருந்தது.

மரணம்: வேதத்திலிருந்து நத்தனியேலைப் பற்றி நமக்குத் தெரியும். ஆரம்பகால தேவாலய பதிவுகள் அவர் பெர்சியாவிலும் இந்தியாவிலும் ஊழியம் செய்ததாகவும், நற்செய்தியை ஆர்மீனியா வரை கொண்டு சென்றதாகவும் கூறுகின்றன. அவர் உயிருடன் தோலுரிக்கப்பட்டார்.488

மரபு: நத்தனியேல் ஆரம்பத்திலிருந்தே உண்மையுள்ளவராக இருந்ததால் இறுதிவரை உண்மையுள்ளவராக இருந்தார் என்பது நமக்குத் தெரியும். மேசியாவுடன் அவர் அனுபவித்த அனைத்தும் மற்றும் அப்போஸ்தலர் 2 இல் உள்ள மேசியானிக் சமூகம் பிறந்த பிறகு அவர் அனுபவித்த அனைத்தும் இறுதியில் அவரது விசுவாசத்தை பலப்படுத்தியது. மற்ற டால்மிடிம்களைப் போலவே நத்தனியேலும், ADONAI மிகவும் பொதுவான மக்களை, மிகவும் அற்பமான இடங்களிலிருந்து அழைத்துச் சென்று, தனது மகிமைக்காகப் பயன்படுத்த முடியும் என்பதற்கு சான்றாக நிற்கிறார்.489

7. தாமஸ் அறிமுகம், ஹீப்ருவில் மற்றும் டிடிமஸ் கிரேக்கத்தில், அதாவது இரட்டையர். அவருக்கு இரட்டை சகோதரர் அல்லது சகோதரி இருப்பதாக தெரிகிறது, ஆனால் இந்த இரட்டை பைபிளில் அடையாளம் காணப்படவில்லை. நத்தனேலைப் போலவே, தாமஸ் மூன்று சுருக்கமான நற்செய்திகளில் ஒவ்வொன்றிலும் ஒரு முறை மட்டுமே குறிப்பிடப்பட்டுள்ளார். ஒவ்வொரு சந்தர்ப்பத்திலும், அவர் மற்ற டால்மிடிமுடன் வெறுமனே பெயரிடப்பட்டுள்ளார். அவரைப் பற்றிய விவரங்கள் சினாப்டிக்ஸ் இல் கொடுக்கப்படவில்லை, எனவே ஜான் புத்தகத்திலிருந்து அவருடைய குணாதிசயத்தைப் பற்றி நமக்குத் தெரிந்த அனைத்தையும் கற்றுக்கொள்கிறோம். தாமஸ் ஒரு அவநம்பிக்கையாளர். வின்னி தி பூவில் ஈயோரைப் போலவே, அவர் எல்லா நேரத்திலும் மோசமானதை எதிர்பார்த்தார். லாசரஸைக் குணமாக்க கிறிஸ்து எருசலேமுக்குத் திரும்பியபோது, தாமஸால் பேரழிவைத் தவிர வேறு எதையும் பார்க்க முடியவில்லை. பரிசேயர்களின் கைகளில் கல்லெறியப்படுவதற்கு இயேசு நேராகச் செல்கிறார் என்று அவர் நம்பினார். ஆனால், கர்த்தர் அதைச் செய்யத் தீர்மானித்திருந்தால், தாமஸ் அவருடன் மரணமடைய கடுமையாக உறுதியாக இருந்தார்: நாமும் போவோம், அவரோடு மரிக்கலாம் (யோசனன் 11:16). நம்பிக்கையின்மை, அவநம்பிக்கை என்பது அவருடைய ஒரே பாவம் என்று தெரிகிறது. தாமஸ் வெளிப்படையாக கிறிஸ்துவின் மீது ஆழ்ந்த பக்தி கொண்டிருந்தார், அது அவரது சொந்த அவநம்பிக்கையால் கூட குறைக்க முடியாது.

தாமஸ் சிலுவையில் அறையப்பட்ட பிறகு இறைவன் உயிர்த்தெழுந்தார் என்று கூறப்பட்டபோது, ​​அவர் அதைப் பற்றி அவநம்பிக்கையுடன் இருந்தார், அதைத் தானே பார்க்க விரும்பினார். மற்ற அப்போஸ்தலர்களும் இயேசுவைக் காணும் வரை உயிர்த்தெழுதலில் நம்பிக்கை கொள்ளவில்லை என்பதை நினைவில் வையுங்கள் (மாற்கு 16:10-11). மேசியா தோன்றி, சந்தேகம் கொண்டவரிடம் அவரது தழும்புகளைக் காட்டியபோது, தாமஸ் தல்மிடிம்களின் உதடுகளில் இருந்து வந்த மிகப் பெரிய அறிக்கைகளில் ஒன்றைச் செய்தார்: என் ஆண்டவரே, என் கடவுளே (யோவான் 20:28)! திடீரென்று, தாமஸின் மனச்சோர்வு, வசதியற்ற, எதிர்மறையான, மனநிலையான போக்குகள் கிறிஸ்துவின் தோற்றத்தால் என்றென்றும் கழுவப்பட்டன. சிறிது நேரம் கழித்து வாரப் பெருவிழாவில், அவர் பரிசுத்த ஆவியால் நிரப்பப்பட்டு ஊழியத்திற்கு அதிகாரம் பெற்றார். மற்ற அப்போஸ்தலர்களைப் போலவே அவரும் நற்செய்தியை பூமியின் முனைகளுக்கு எடுத்துச் சென்றார்.

மரணம்: கிழக்கிந்தியத் தீவுகளில் உள்ள கோரமண்டலில் அவர் ஈட்டியுடன் ஓடினார் என்று வலுவான மரபுகள் கூறுகின்றன – தனது எஜமானரின் பக்கத்தில் ஈட்டிக் குறியைக் கண்டதும், மீண்டும் ஒன்றுசேர வேண்டும் என்று விரும்பிய ஒருவருக்கும் விசுவாசம் வந்தவருக்கு தியாகத்தின் பொருத்தமான வடிவம். அவரது இறைவனுடன்.

மரபு: தாமஸ் நற்செய்தியை இந்தியா வரை கொண்டு சென்றதாகக் கூறும் கணிசமான அளவு பண்டைய சாட்சியங்கள் உள்ளன. தாமஸ் புதைக்கப்பட்டதாகக் கூறப்படும் இந்தியாவின் சென்னை (மெட்ராஸ்) விமான நிலையத்திற்கு அருகில் இன்றும் ஒரு சிறிய மலை உள்ளது. தென்னிந்தியாவில் தேவாலயங்கள் உள்ளன, அவற்றின் வேர்கள் சர்ச் சகாப்தத்தின் தொடக்கத்தில் உள்ளன, மேலும் அவை தாமஸின் அமைச்சகத்தின் கீழ் நிறுவப்பட்டதாக பாரம்பரியம் கூறுகிறது.490

8. மத்தேயு அல்லது அவரது ஹீப்ரு பெயர் லெவி பற்றிய அறிமுகம் மிகவும் முரண்பாடானது. லெவி அதாவது கடவுளின் பரிசு, மேலும் அவர் வெறுக்கப்பட்ட வரி வசூலிப்பவர் என்பதால், அந்த உண்மையை மற்ற யூதர்களை நம்ப வைப்பதில் அவருக்கு கடினமாக இருந்திருக்க வேண்டும்! எல்லா சாத்தியக்கூறுகளிலும், பன்னிரண்டு பேரில் யாரும் மாட்டித்யாஹுவை விட மோசமானவர்கள் அல்ல. அவர் எல்லாவற்றையும் விட்டுவிட்டு யேசுவாவைப் பின்பற்ற என்ன காரணம்? அவரது தொழிலின் காரணமாக அவரது ஆன்மா எதை அனுபவித்திருந்தாலும், அவர் வேதத்தை அறிந்த மற்றும் நேசித்த ஒரு யூதராக இருந்தார். அவர் ஆன்மீக ரீதியில் பசியுடன் இருந்தார் மற்றும் இயேசுவின் ஈர்ப்பு தவிர்க்கமுடியாததாக இருந்தது. அவர் தனது நற்செய்தியில் தொண்ணூற்றொன்பது முறை மேற்கோள் காட்டுவதால், அவர் TaNaKh ஐ நன்கு அறிந்திருந்தார் என்பதை நாம் அறிவோம். இது மார்க், லூக்கா மற்றும் ஜான் இணைந்ததை விட அதிகம். இரட்சிக்கப்பட்ட பிறகு, அவர் புறக்கணிக்கப்பட்டவர்களை நேசித்தவர் மற்றும் மத பாசாங்குத்தனத்தை எதிர்க்கும் அமைதியான மனத்தாழ்மை கொண்ட மனிதராக ஆனார் – மிகுந்த நம்பிக்கை மற்றும் கிறிஸ்துவின் இறையாட்சிக்கு முழுமையான சரணடைதல். இவ்வுலகின் மிகவும் இழிவான மக்களை இறைவன் அடிக்கடி தேர்ந்தெடுத்து, அவர்களை மீட்டு, அவர்களுக்கு புதிய இதயங்களை கொடுத்து, குறிப்பிடத்தக்க வழிகளில் பயன்படுத்துகிறார் என்பதை அவர் ஒரு தெளிவான நினைவூட்டலாக நிற்கிறார்.

மரணம்: மட்டித்யாஹு தனது நற்செய்தியை யூத பார்வையாளர்களை மனதில் கொண்டு எழுதினார் என்பதை நாம் அறிவோம். தொலைதூர நாட்டில் எத்தியோப்பியாவில் வாளால் கொல்லப்பட்டு வீரமரணம் அடையும் முன் பல ஆண்டுகள் அவர் இஸ்ரேலிலும் வெளிநாட்டிலும் யூதர்களுக்குப் பணிபுரிந்தார் என்று மரபுகள் கூறுகின்றன.491 இரண்டாவது எண்ணம் இறுதிவரை யேசுவா மேசியாவுக்காக தனது அனைத்தையும் கொடுக்க தயாராக இருந்தது.

மரபு: மன்னிப்பு என்பது மத்தேயு 9-ல் அவரது மனமாற்றத்தின் கணக்கிற்குப் பிறகு இயங்கும் நூல். நிச்சயமாக, ஒரு வரி வசூலிப்பவராக இருந்தபோதும், மட்டித்யாஹு தனது பாவத்தையும், பேராசையையும், தனது சொந்த மக்களுக்கு அவர் செய்த துரோகத்தையும் அறிந்திருந்தார். அவர் ஊழல், மிரட்டி பணம் பறித்தல், அடக்குமுறை மற்றும் துஷ்பிரயோகம் ஆகியவற்றில் குற்றவாளி என்பதை அவர் அறிந்திருந்தார். ஆனால், யேசுவா அவரிடம்: என்னைப் பின்தொடருங்கள் என்று சொன்னபோது, அந்த கட்டளையில் மன்னிப்புக்கான வாக்குறுதி உள்ளதை மத்தேயு அறிந்தார். அதனால்தான் அவர் தயக்கமின்றி தனது வரி வசூல் சாவடியிலிருந்து எழுந்து தனது வாழ்நாள் முழுவதையும் மேசியாவுக்குச் சேவை செய்வதில் அர்ப்பணித்தார்.492

9. அல்பேயஸின் மகன் ஜேம்ஸ் அறிமுகம்,சில சமயங்களில் இளைய ஜேம்ஸ் என்று அழைக்கப்படும் அல்பேயஸின் மகன் ஜேம்ஸ் அறிமுகம். யூதாஸ் இஸ்காரியோட்டைத் தவிர, கடைசி நான்கு அப்போஸ்தலர்களும் நற்செய்தி கதைகளில் கிட்டத்தட்ட அமைதியாக இருக்கிறார்கள். அவர்கள் அப்போஸ்தலர்களாகத் தேர்ந்தெடுக்கப்பட்டார்கள் என்பதைத் தவிர, அவர்களில் எவரையும் பற்றி அதிகம் அறியப்படவில்லை. நற்செய்தி பதிவுகளில் அவர்களின் வீரத்தை நாம் அதிகம் காணவில்லை, அவர்கள் சாதாரண மனிதர்களாக சித்தரிக்கப்படுகிறார்கள். அவர்கள் முன்னணிக்கு வரும்போது, அவர்கள் அடிக்கடி சந்தேகம், அவநம்பிக்கை அல்லது குழப்பத்தை வெளிப்படுத்தினர். ஆனால், உயிர்த்தெழுதலுக்குப் பிறகு நிலைமை மாறியது. திடீரென்று அவர்கள் வித்தியாசமாக செயல்படுவதை நாம் பார்க்க ஆரம்பிக்கிறோம். அவர்கள் வலுவான மற்றும் தைரியமானவர்கள். அவர்கள் அற்புதங்களை நிகழ்த்துகிறார்கள். அவர்கள் புதிய தைரியத்துடன் பிரசங்கிக்கிறார்கள். ஆனால், அப்போதும் கூட, விவிலியப் பதிவு அரிதாகவே உள்ளது. முதன்மையாக நாம் பீட்டர், ஜான் மற்றும் ரப்பி சாவுல் பற்றி கேள்விப்படுகிறோம், அவர் டமாஸ்கஸ் சாலையில் (அப்போஸ்தலர் 9:1-19) மதம் மாறிய பிறகு பால் என்று அறியப்பட்டார். மீதமுள்ளவர்கள் மறைந்தனர். ஆனால், அவர்கள் அனைவரும் ஒரு காரணத்திற்காக தேர்ந்தெடுக்கப்பட்டனர்.

இந்த மனிதனைப் பற்றி பைபிள் நமக்குச் சொல்லும் ஒரே விஷயம் அவருடைய பெயர். அவர் எப்போதாவது ஏதாவது எழுதினால், அது வரலாற்றில் இல்லாமல் போய்விடும். அவர் எப்போதாவது இயேசுவிடம் ஏதேனும் கேள்விகள் கேட்டாலோ அல்லது குழுவில் இருந்து தனித்து நிற்க ஏதாவது செய்தாலோ, அதை வேதம் பதிவு செய்யவில்லை. அவர் ஒருபோதும் புகழ் அல்லது புகழ் பெறவில்லை. அவர் தனித்து நிற்கும் நபர் அல்ல. அவர் முற்றிலும் தெளிவற்றவராக இருந்தார். இருப்பினும், மாற்கு 15:40 யோவான் 19:25 உடன் ஒப்பிட்டுப் பார்க்கும் போது அவருடைய பரம்பரையைப் பற்றி ஒரு சுவாரஸ்யமான வாய்ப்பு உள்ளது. இரண்டு வசனங்களும் யேசுவாவின் சிலுவையில் கர்த்தருடைய தாயான மரியாவுடன் நின்று கொண்டிருந்த மற்ற இரண்டு மரியாள்களைக் குறிப்பிடுகின்றன. மாற்கு 15:40 மகதலேனா மரியாள், இளைய யாக்கோபு மற்றும் யோசேப்பின் தாய் மரியாள் என்று குறிப்பிடுகிறது. யோவான் 19:25 இயேசுவின் தாயின் சகோதரி, சிலுவையின் அருகே நிற்கும் க்ளோபாஸின் மனைவி மரியாள் என்று பெயரிடுகிறது. இயேசுவின் தாயின் சகோதரியும், க்ளோபாஸின் மனைவி மரியாவும், இளைய ஜேம்ஸின் தாய் மரியாவும் ஒரே நபராக இருக்கலாம், ஒருவேளை கூட இருக்கலாம். க்ளோபாஸ் அல்பேயஸின் மற்றொரு பெயராக இருக்கலாம் அல்லது ஜேம்ஸின் தாய் தந்தை இறந்த பிறகு மறுமணம் செய்திருக்கலாம். அது ஜேம்ஸை இளைய இயேசுவின் உறவினராக்கியிருக்கும்.

மரணம்: அவரைப் பற்றிய சில ஆரம்பகால புராணக்கதைகள் அவரை இறைவனின் சகோதரரான ஜேம்ஸுடன் குழப்புகின்றன. இளைய ஜேம்ஸ் சிரியாவிற்கும் பெர்சியாவிற்கும் நற்செய்தியை எடுத்துச் சென்றதற்கு சில சான்றுகள் உள்ளன. அவரது மரணத்தின் கணக்குகள் வேறுபட்டவை. சிலர் அவர் கல்லெறிந்தார் என்கிறார்கள்; மற்றவர்கள் அவர் அடித்துக் கொல்லப்பட்டதாகக் கூறுகிறார்கள்; இன்னும் சிலர் அவர் இறைவனைப் போல் சிலுவையில் அறையப்பட்டதாகக் கூறுகிறார்கள். ஆனால், இரண்டு விஷயங்கள் நிச்சயம். ஒன்று, அவர் தியாகி, இரண்டு, அவரது பெயர் பரலோக நகரத்தின் வாயில் ஒன்றில் பொறிக்கப்படும் (வெளிப்படுத்துதல் பற்றிய எனது வர்ணனையைப் பார்க்கவும், இணைப்பைக் காண Fu புதிய ஜெருசலேமில் பன்னிரெண்டு வாயில்கள் கொண்ட பெரிய, உயரமான சுவர் இருந்தது).

மரபு: வார விழாவிற்குப் பிறகு சில ஆண்டுகளுக்குள் பெரும்பாலான டால்மிடிம்கள் பைபிள் காட்சியில் இருந்து மறைந்துவிடும். எந்தவொரு சந்தர்ப்பத்திலும் பைபிள் நமக்கு முழு சுயசரிதை தரவில்லை. ஏனென்றால், வேதம் எப்போதும் கர்த்தரிலும் அவருடைய வார்த்தையின் வல்லமையிலும் கவனம் செலுத்துகிறது, அந்த சக்தியின் கருவிகளாக இருந்த மனிதர்கள் அல்ல. அந்த மனிதர்கள் ருவாச்சில் நிறைந்து, அவர்கள் வார்த்தையைப் பிரசங்கித்தனர். நாம் உண்மையில் தெரிந்து கொள்ள வேண்டியது அவ்வளவுதான். கப்பல் பிரச்சினை அல்ல; மாஸ்டர் தான். ஆனால், அவர்கள் யார், எப்படிப்பட்டவர்கள் என்ற முழு உண்மையையும் சொர்க்கம் வெளிப்படுத்தும். இதற்கிடையில், அவர்கள் ராஜாக்களின் ராஜாவால் தேர்ந்தெடுக்கப்பட்டார்கள், ஆவியானவரால் அதிகாரமளிக்கப்பட்டனர், மேலும் அவர்களின் நாளின் உலகத்திற்கு நற்செய்தியை எடுத்துச் செல்ல கடவுளால் பயன்படுத்தப்பட்டனர் என்பதை நாம் அறிந்தால் போதும்.493

10. ஜேம்ஸின் மகன் யூதாஸ் அறிமுகம். யூதாஸ் என்ற பெயரே நல்ல பெயர். கர்த்தர் வழிநடத்துகிறார் என்று அர்த்தம். ஆனால், யூதாஸ் இஸ்காரியோட்டின் துரோகத்தின் காரணமாக, அடால்ஃப் ஹிட்லரைப் போன்ற பெயர் எப்போதும் எதிர்மறையான அர்த்தத்தைத் தாங்கும். ஜான் அவரை யூதாஸ் (இஸ்காரியோட் அல்ல) என்று அழைக்கிறார். மார்ட்டின் லூதர் அவரை டெர் ஃப்ரம் யூதாஸ், அதாவது நல்ல யூதாஸ் என்று அழைத்தார். ஜேம்ஸின் மகன் யூதாஸுக்கு உண்மையில் மூன்று பெயர்கள் இருந்தன. தேவாலயத் தந்தை ஜெரோம் அவரை டிரினோமியஸ் அல்லது மூன்று பெயர்களைக் கொண்ட மனிதர் என்று குறிப்பிட்டார். மத்தேயு 10:3 இல் அவர் லெபேயஸ் என்று அழைக்கப்படுகிறார், அவருடைய குடும்பப்பெயர் தடேயுஸ். யூதாஸ் பிறக்கும்போது அவருக்கு வழங்கப்பட்ட பெயர். லெபேயஸ் மற்றும் தாடேயஸ் ஆகியவை அடிப்படையில் புனைப்பெயர்கள். தாடேயஸ் என்றால் மார்பகக் குழந்தை என்றும் லெப்பையஸ் என்றால் இதயக் குழந்தை என்றும் பொருள். இரண்டு பெயர்களும் மென்மையான இதயத்தை பரிந்துரைக்கின்றன.

B’rit Chadashah யூதாஸ் லெப்பைஸ் தாடேயஸ் சம்பந்தப்பட்ட ஒரு சம்பவத்தை மட்டுமே பதிவு செய்கிறது. மேசியா காட்டிக்கொடுக்கப்பட்ட இரவில் மேல் அறையில் இருந்தது, மேலும் அவர் கூறினார்: என் கட்டளைகளை வைத்து அவற்றைக் கடைப்பிடிப்பவர் என்னை நேசிப்பவர். என்னை நேசிப்பவர் என் தந்தையால் நேசிக்கப்படுவார், நானும் அவர்களை நேசிப்பேன், அவர்களுக்கு என்னைக் காட்டுவேன். பின்னர் யோவான் மேலும் கூறுகிறார்: பின்னர் யூதாஸ் (இஸ்காரியோட் அல்ல) கூறினார்: ஆனால், ஆண்டவரே, உலகத்திற்கு அல்ல (யோவான் 14:21-22) ஏன் உங்களை எங்களுக்குக் காட்ட விரும்புகிறீர்கள்? இங்கே நாம் யூதாஸின் கனிவான மனத்தாழ்மையைக் காண்கிறோம். அவர் துணிச்சலாகவோ, தைரியமாகவோ, அதீத நம்பிக்கையுடன் எதையும் சொல்லவில்லை. ஒருமுறை பேதுருவைப் போல அவர் கர்த்தரைக் கடிந்துகொள்ளவில்லை. அவரது கேள்வியில் மென்மையும், சாந்தமும், பெருமையும் இல்லாமல் இருந்தது. மாஸ்டர் தன்னை பன்னிரெண்டு பேருக்கும் காட்டுவார், முழு உலகத்திற்கும் காட்டுவார் என்று அவரால் நம்ப முடியவில்லை. தலைமை மேய்ப்பன் கேள்விக்கு மென்மையான பதிலைக் கொடுத்தான். இயேசு பதிலளித்தார்: என்னை நேசிக்கும் எவரும் என் போதனைகளுக்குக் கீழ்ப்படிவார்கள். என் பிதா அவர்களை நேசிப்பார், நாங்கள் அவர்களிடம் வந்து அவர்களுடன் எங்கள் வீட்டை உருவாக்குவோம் (யோவான் 14:23). இது ஒரு பக்தியுள்ள, நம்பிக்கை கொண்ட டால்மிட்.

லெபேயஸ் தாடேயஸ் பற்றிய ஆரம்பகால மரபுகளில் பெரும்பாலானவை வார விழாவிற்கு சில ஆண்டுகளுக்குப் பிறகு (அப்போஸ்தலர் 2), அவர் நற்செய்தியை வடக்கே, மெசபடோமியாவில் உள்ள ஒரு அரச நகரமான எடெசாவிற்கு இன்று துருக்கியாக மாற்றினார். எடெசாவின் ராஜாவான அப்கர் என்ற மனிதனை அவர் எவ்வாறு குணப்படுத்தினார் என்பதற்கு ஏராளமான கணக்குகள் உள்ளன. நான்காம் நூற்றாண்டில், எடெசாவில் உள்ள காப்பகங்கள் அழிக்கப்பட்டதில் இருந்து, தாடேயஸின் வருகை மற்றும் அப்கரை குணப்படுத்தியதற்கான முழு பதிவுகளும் இருப்பதாக யூசிபியஸ் தேவாலய வரலாற்றாசிரியர் கூறினார்.

மரணம்: யூதாஸ் லெபேயஸ் தாடேயஸின் பாரம்பரிய அப்போஸ்தலிக்க சின்னம் ஒரு கிளப், ஏனென்றால் அவர் தனது விசுவாசத்திற்காக கொல்லப்பட்டார் என்று பாரம்பரியம் நமக்குச் சொல்கிறது.

மரபு: இவ்வாறு கனிவான உள்ளம் தனது இறைவனை இறுதிவரை உண்மையாகப் பின்பற்றியது. நன்கு அறியப்பட்ட மற்றும் வெளிப்படையாக பேசும் அப்போஸ்தலர்களின் சாட்சியத்தைப் போலவே அவருடைய சாட்சியம் சக்திவாய்ந்ததாகவும், தொலைநோக்குடையதாகவும் இருந்தது. அவர், அவர்களைப் போலவே, கடவுள் எவ்வாறு சாதாரண மக்களை குறிப்பிடத்தக்க வழிகளில் பயன்படுத்துகிறார் என்பதற்கு ஆதாரம்.494

11. வைராக்கியம் என்று அழைக்கப்பட்ட சைமனின் அறிமுகம் (லூக்கா 6:15). மத்தேயு 10:4 மற்றும் மாற்கு 3:18 இல், அவர் கானானியன் சைமன் என்று அழைக்கப்படுகிறார். இது கானான் நாட்டையோ அல்லது கானா கிராமத்தையோ குறிக்கவில்லை. இது எபிரேய மூலமான கன்னாவிலிருந்து வந்தது, அதாவது வைராக்கியம். வெளிப்படையாக, சைமன் ஜீலட்ஸ் என்று அழைக்கப்படும் யூத தேசியவாதிகளின் உறுப்பினராக இருந்தார். அவர் தனது வாழ்நாள் முழுவதும் பட்டத்தை தாங்கியிருந்தார் என்பதும், அவர் ஒரு உக்கிரமான, வைராக்கியமான சுபாவத்தைக் கொண்டிருந்தார் என்று பலர் கூறுகின்றனர். ஆனால், இயேசுவின் நாளில் அந்தச் சொல் நன்கு அறியப்பட்ட மற்றும் பரவலாக அஞ்சப்படும் சட்டவிரோத அரசியல் சக்தியைக் குறிக்கிறது. அவர்கள் தேசபக்தர்கள், தங்கள் நம்பிக்கைகளுக்காக ஒரு நொடியில் இறக்கத் தயாராக இருந்தனர்.

வெறியர்கள் ஒரு மதப் பிரிவு அல்ல, ஆனால் யூத தேசியவாதிகளின் ஒரு குழு, யூத விடுதலை முன்னணி, அவர்கள் ரோமானிய ஆக்கிரமிப்பாளர்களை வன்முறையில் தூக்கி எறிய வேண்டும் என்று வாதிட்டனர். இது யேசுவாவின் மேசியானிய நிகழ்ச்சி நிரலில் சில நுண்ணறிவைத் தருகிறது, ஏனெனில் அவர் வேண்டுமென்றே ரோமை கடுமையாக எதிர்த்த அவரது அப்போஸ்தலர்களில் ஒருவரையும், ஆக்கிரமிப்புப் படைகளால் பணியமர்த்தப்பட்ட ஒரு ரோமானிய அனுதாபியையும் (மத்தேயு) தேர்ந்தெடுத்தார்! சீமோன் அவர்களைச் சேர்ந்தவர் (அப் 1:13). கிளர்ச்சியில் கொலை செய்த கிளர்ச்சியாளர்களில் ஒருவராக பரபாஸ் அழைக்கப்படுகிறார் (மாற்கு 15:7; அப்போஸ்தலர் 3:14), ஒரு மோசமான கைதி (மத்தேயு 27:16) மற்றும் ஒரு லெஸ்டெஸ் அல்லது கொள்ளைக்காரன் (ஜான் 18:40) . இயேசுவின் இருபுறமும் சிலுவையில் அறையப்பட்ட இருவர் கொள்ளைக்காரர்கள் என்று அழைக்கப்பட்டனர் (மாற்கு 15:27). பரபாஸ் ஒரு வெறியராக இருந்திருக்கலாம். ஜோசஃபஸ் புரட்சியாளர்களை “கொள்ளையர்களாக” சித்தரிக்கிறார், முக்கிய யூத மக்களிடமிருந்து அவர்களை ஓரங்கட்ட முயற்சிக்கிறார். இந்த கொள்ளைக்காரர்கள் இஸ்ரவேலின் செல்வந்த ஸ்தாபனத்தை இரையாக்கி, ரோமானிய அரசாங்கத்திற்கு அழிவை ஏற்படுத்தியதால், சாதாரண மக்களிடையே பிரபலமாக இருந்தனர். சில பரிசேயர்கள் அவர்களின் வன்முறையை எதிர்த்தாலும், வெறியர்கள், பரிசேயர்களிடமிருந்து வேறுபட்டிருந்தாலும், அதே சித்தாந்தத்தை மிகவும் போர்க்குணமிக்க முறையில் செயல்படுத்தியதாகத் தெரிகிறது.

மரணம்: அவர் ஒரு காலத்தில் பாதியாக அறுக்கப்பட்டு வாழ்ந்ததைப் போல வன்முறையில் இறந்தார். யூதாவின் எல்லைக்குள் ஒரு அரசியல் இலட்சியத்திற்காக கொல்ல அல்லது கொல்லப்படுவதற்கு ஒரு காலத்தில் தயாராக இருந்த இந்த மனிதன் தனது உயிரைக் கொடுப்பதற்கு மிகவும் பயனுள்ள காரணத்தைக் கண்டுபிடித்தான் – ஒவ்வொரு பழங்குடி மற்றும் மொழி மற்றும் மக்கள் மற்றும் நாட்டிலிருந்தும் பாவிகளுக்கு இரட்சிப்பை அறிவித்தார் (வெளிப்படுத்துதல் 5:9b. ).495

மரபு: யேசுவா சைமன் போன்ற ஒருவரை அப்போஸ்தலராகத் தேர்ந்தெடுப்பது ஆச்சரியமாக இருக்கிறது. ஆனால், அவர் கடுமையான விசுவாசம், அற்புதமான ஆர்வம், தைரியம் மற்றும் வைராக்கியம் கொண்ட மனிதர். அவர் உண்மையை நம்பினார் மற்றும் மேஷியாக்கை ஆண்டவராகவும் இரட்சகராகவும் ஏற்றுக்கொண்டார். ஜெருசலேமின் அழிவுக்குப் பிறகு, சைமன் நற்செய்தியை வடக்கே எடுத்துச் சென்று பிரிட்டிஷ் தீவுகளில் பிரசங்கித்தார் என்று பல ஆரம்ப ஆதாரங்கள் கூறுகின்றன.496

12. அவரைக் காட்டிக் கொடுத்த யூதாஸ் இஸ்காரியோட்டின் அறிமுகம் (மாற்கு 3:19). யூதாஸ் என்றால் கர்த்தர் வழிநடத்துகிறார் என்று அர்த்தம், மேலும் அவர் பிறந்தபோது அவருடைய பெற்றோர்கள் கடவுளால் வழிநடத்தப்பட வேண்டும் என்று பெரும் நம்பிக்கையுடன் இருந்திருக்க வேண்டும் என்பதைக் குறிக்கிறது. பெயரின் முரண்பாடு என்னவென்றால், யூதாஸை விட வேறு எந்த நபரும் சாத்தானால் வழிநடத்தப்படவில்லை. க்ரோயிட்டிலிருந்து வரும் யஹுதா என்றால் கிரியட் நகரத்தின் மனிதன் என்று பொருள். யோசுவா 15:24-ல் யெருசலேமுக்கு தெற்கே இருபது மைல் தொலைவில் உள்ள யூதாவின் வெளிப்புற நகரங்களில் ஒன்றாகக் குறிப்பிடப்பட்டுள்ள அவரது சொந்த நகரத்தைப் பற்றி குறிப்பிடப்பட்டுள்ளது. மற்ற டால்மிடிம்களைப் போலவே யூதாஸ் எல்லா வகையிலும் சாதாரணமானவர். அவரது வெள்ளை ஆடையின் கீழ், யூதாஸ் இரண்டு பெரிய பாக்கெட்டுகள் கொண்ட தோல் கவசத்தை அணிந்திருந்தார், மேலும் அவர் கருவூலத்தை பராமரித்து வந்தார். அவன் கைக்குக் கீழே ஒரு சிறிய பெட்டியையும் சுமந்திருக்கலாம். அவர்களில் ஒருவர் தம்மைக் காட்டிக் கொடுப்பார் என்று கிறிஸ்து முன்னறிவித்தபோது, யூதாஸ் மீது சந்தேகத்தின் விரலை யாரும் சுட்டிக்காட்டவில்லை என்பது குறிப்பிடத்தக்கது (மத்தேயு 26:22-23). அவர் தனது பாசாங்குத்தனத்தில் மிகவும் நிபுணராக இருந்தார், யாரும் அவரை நம்பவில்லை. ஆனால், இயேசு தனது தீய இருதயத்தை ஆரம்பத்திலிருந்தே அறிந்திருந்தார் (யோவான் 6:64).

மரணம்: Lm பார்க்கவும் – யூதாஸ் தூக்கிலிடப்பட்டார்.

மரபு: யூதாஸ் அனைத்து அப்போஸ்தலரிலும் மிகவும் இழிவானவர் மற்றும் உலகளவில் தூற்றப்பட்டவர். அவர் என்றென்றும் துரோகி என்று அழைக்கப்படுவார். தல்மிடிமின் ஒவ்வொரு விவிலியப் பட்டியலிலும் அவரது பெயர் கடைசியாகத் தோன்றும், சட்டங்கள் 1 இல் தவிர, அது தோன்றவே இல்லை. ஒவ்வொரு முறையும் யூதாஸ் வேதாகமத்தில் குறிப்பிடப்படும்போது, அவன் ஒரு துரோகி என்ற குறிப்பையும் காண்கிறோம். மனித வரலாற்றில் அவர் மிகப்பெரிய தோல்வி. அவர் ஒரு சில வெள்ளி நாணயங்களுக்காக கடவுளின் பரிபூரண, பாவமற்ற, பரிசுத்த குமாரனைக் காட்டிக் கொடுத்தார். அவரது இருண்ட கதை மனித இதயம் எந்த ஆழத்தில் மூழ்கும் திறன் கொண்டது என்பதற்கு ஒரு வேதனையான உதாரணம். அவர் கிறிஸ்துவுடன் மூன்றரை ஆண்டுகள் கழித்தார், ஆனால் அந்த நேரமெல்லாம் அவருடைய இதயம் கடினமாகவும் வெறுப்புடனும் இருந்தது.497

2024-06-07T15:56:16+00:000 Comments

Fi – Bibliography

Bibliography

Cason, Connor,Triumph of the Mockers, David’s Son Press, San Diego, CA, 2003.

Cohen, A,The Soncino Chumash the Five Books of Moses with Haphtaroah, Soncino Press, Wonder Book, Frederick, Maryland, 1956.

Cocoris, Michael, Evangelism: A Biblical Approach, The Church on the Way, Los Angeles, California, 1992.

Coleman, Lyle. The Serendipity Bible. Grand Rapids: Zondervan, 1988.

Currid, John. Exodus: Chapters 19-40, Evangelical Press, Auburn, AL, 2001.

Dallas, Joe,The Gay Gospel? Harvest House Publishers, Eugene, OR, 2007.

Davis, John, Moses and the Gods of Egypt, Baker Book House, Grand Rapids, MI, 1971.

Fee, Gordon, First Epistle to the Corinthians, NICNT, Eerdmans, Grand Rapids, MI, 2014.

Feinberg, Jeffrey, Walk Leviticus, Messianic Jewish Pub, Clarksville, MD, 2001.

First Fruits of Zion, Torah Club, Volume One, Marshfield, Missouri, 2007.

First Fruits of Zion, Torah Club, Volume Two, Marshfield, Missouri, 2006

First Fruits of Zion, Torah Club, Volume Five, Marshfield, Missouri, 2011.

Fohrman, Rabbi David Fohrman, Aleph Beta

Freedman, James, Manners and Customs of the Bible, Whitaker House, New Kensington, Pennsylvania, 1996.

Fruchtenbaum, Arnold. Tape series on the Life of Christ.

Fruchtenbaum, Arnold. The Feast of Pesach: Manuscript Number 114. Ariel Ministries, Tustin, 1986.

Fruchtenbaum, Arnold. The Feast of Hag ha’Matzot: Manuscript Number 115. Ariel Ministries, Tustin, 1986.

Fruchtenbaum, Arnold. The Feast of Resheet: Manuscript Number 116. Ariel Ministries, Tustin, 1985.

Fruchtenbaum, Arnold. The Feast of Shavu’ot: Manuscript Number 117. Ariel Ministries, Tustin, 1985.

Fruchtenbaum, Arnold. The Feast of Rosh ha’Shanah: Manuscript Number 118. Ariel Ministries, Tustin, 1986.

Fruchtenbaum, Arnold. The Feast of Yom Kippur: Manuscript Number 119. Ariel Ministries, Tustin, 1986.

Fruchtenbaum, Arnold. The Feast of Sukkot: Manuscript Number 120. Ariel Ministries, Tustin, 1987.

Gabizon, Jacques Isaac, Leviticus, BethAriel, Montreal, Canada.

Gaebelein, Frank E, The Expositor’s Bible Commentary (Volume 2) Numbers-Ruth, G Rapids: Zondervan, 2012.

Gagnon, Robert A. J., The Bible and Homosexual Practice: Texts and Hermeneutics, Abingdon Press, Nashville, Tennessee, 2002.

Garland, David E, First Corinthians, Baker Commentary on the NT, Grand Rapids, MI, 2003.

Goldberg, Louis, Leviticus, Zondervan Publishing House, Grand Rapids, MI, 1986.

Guzik, David, Verse by Verse Commentary on Acts, Simi Valley, Enduring Word Commentary Series, CA, 2000.

Guzik, David, Verse by Verse Commentary on Judges, Simi Valley, Enduring Word Commentary Series, CA.

Harris, R. Laird, Theological Wordbook of the Old Testament, Volume 2, Moody Press, Chicago, Illinois, 1980.

Kasdan, Barney, God’s Appointed Times, Clarksville: Lender Books, a division of Messianic Jewish Pub, 1993.

Kasdan, Barney, Kehilat Ariel, Messianic Synagogue, San Diego, California.

Kasdan, Barney, King Messiah, Jewish Publications, Clarksville, Maryland, 2011.

Kupelian, David, The Marketing of Evil, WND Books, an imprint of Cumberland House Pub, Nash, TN, 2005.

Levine, Baruch A., Leviticus, The JPS Torah Commentary, The Jewish Publication Society, Jerusalem, 1989.

McGee, J. Vernon, Leviticus 1-14, Thomas Nelson, Nashville, TN, 1991.

MacArthur, John, 1-3 John, Moody Publishers, Chicago, Illinois, 2007.

MacArthur, John, First Corinthians, Chicago, The Moody Bible Institute, IL, 1984.

MacArthur, John, Romans 1-8, the Moody Bible Institute, Chicago, Illinois, IL, 1991.

McMillen, S. I., None of These Diseases, Old Tappan, New Jersey, 1984.

Nadler, Sam. What is the Jewish Way to God? Word of Messiah Ministries, Charlotte, NC, 2015.

Parsons, John, A Year Through the Torah, A Journey for Christians, Hebrew Heart Pub, Scottsdale, AZ, 2008.

Rooker, Mark, Leviticus, New American Commentary, Broadman & Holman, Nashville, TN, 2000.

Ross, Allen P., Holiness to the LORD, Baker Academic, Grand Rapids, MI, 2002.

Sacks, Stuart, Hebrews Through a Hebrew’s Eyes, Messianic Jewish Publications, Clarksville, Maryland, 1995.

Schaeffer, Francis A., Genesis in Space and Time, InterVarsity Press, Downers Grove, Illinois, 1972.

Shulam, Joseph, Various Teachings from Netivyah Staff, Jerusalem, Isra’el.

Sklar, Jay, Leviticus, TOTC, Volume 3, InterVarsity Press, Downers Grove, IL, 2014.

Stott, John. The Message of Acts. The Bible Speaks Today.

Thompson, Bert, Apologetics Press, Montgomery, Alabama.

www.ucg.org

Verbrugge, Verlyn, The Expositor’s Bible Commentary, Volume 1: Genesis-Leviticus, by Verlyn Verbrugge, Zondervan, Grand Rapids, Michigan, 2008.

Wenham, Gordon, Leviticus, NICommentary on the Old Testament, Eerdmans, Grand Rapids, MI, 1979.

Wiersbe, Warren, Leviticus: Be Holy, David C, Cook, Colorado Springs, CO, 1994.

Wuest, Kenneth. Mark in the Greek New Testament, Eerdmans, Grand Rapids, Michigan, 1950.

Youngblood, Ronald. Exodus, Moody Press, Chicago, IL, 1983.

Zuck, Roy,The Bible Knowledge Commentary of the OT, Victor Books, Wheaton, IL, 1986.

2024-05-14T18:52:19+00:000 Comments

Fh – End Notes

End Notes

There are three kinds of end notes. First, when you take an idea or concept that you had never heard of before and cite it. This is done mostly in an academic environment, and this is not a strictly academic commentary, but I included them nonetheless in an effort to be thorough. Secondly, you reword a section written by another author. And thirdly, you quote directly. I have included all three types of end notes to be detailed. Most authors don’t include all three. If Leviticus was bound as a book it would be 646 pages with 260,606 words. That averages out to a very reasonable ratio of a little over one reference per page.

1. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page Xi.

2. Leviticus, Sermon I: Discovering ADONAI, by Jacques Isaac, Beth Ariel Congregation, Montreal, Canada.

3. The Bible Knowledge Commentary, Roy Zuck OT Editor, Cook Communications Ministries, Colorado Springs, Colorado, 1983, page 163.

4. Ibid, pages 163-164.

5. The Bible and Homosexual Practice, by Robert J. Gagnon, Abingdon Press, Nashville, Tennessee, 2001, page 31-32 and 37.

6. Ibid, pages 43 and 56-62.

7. Ibid, pages 63-67.

8. Ibid, pages 115-121.

9. Ibid, pages 121-228.

10. The Marketing of Evil, by David Kupelian, WND Books, an imprint of Cumberland House Publishing, Nashville, Tennessee, 2005, page 35.

11. Romans 1-8, by John MacArthur, The Moody Bible Institute, Chicago, Illinois, 1991, page 105.

12. 1 Corinthians, by David Garland, Baker Publishing Group, Grand Rapids, Michigan, 2003, page 215.

13.The First Epistle to the Corinthians, by Gordon Fee, Eerdmans, Grand Rapids, Michigan, 2014, page 270.

14.The Bible and Homosexual Practice: Texts and Hermeneutics, by Robert Gagnon, Abingdon Press, Nashville, Tennessee, 2002, pages 229-337.

15. Parsons, John, A Year Through the Torah, A Journey for Christians, Hebrew Heart Publications, Scottsdale, Arizona, 2008, pages 182-184.

16. Leviticus, Sermon I: Discovering ADONAI, by Jacques Isaac, Beth Ariel Congregation, Montreal, Canada.

17. First Fruits of Zion, Torah Club, Vayikra, Volume One, pages 511-513.

18. Leviticus, Sermon I: Discovering ADONAI, by Jacques Isaac, Beth Ariel Congregation, Montreal, Canada.

19. Walk Leviticus, by Jeffrey Enoch Feinberg, Messianic Jewish Publishers, Clarksville, Maryland, 2001, pages 12-13.

20. First Fruits of Zion, Torah Club, Vayikra, Volume Five, pages 597-598.

21. Ibid, pages 598-601.

22. Christ in the Tabernacle, by Louis Talbot, The Church Press, Glendale, California, 1942, page 147.

23. A Year Through the Torah, page 138.

24. First Fruits of Zion, Torah Club, Vayikra, Volume Five, pages 602-607.

25. Ibid, page 608.

26. Exodus, Chapters 19-40, by J. Vernon McGee, Thomas Nelson, Nashville, Tennessee, 1991, page 91.

27. The Bible Knowledge Commentary of the Old Testament, by John Walvoord and Ron Zuck, Victor Books, Wheaton Illinois, 1986, page 153.

28. Christ in the Tabernacle, by Louis Talbot, The Church Press, Glendale, California, 1942, page 150.

29. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, pages 98-99.

30. Leviticus, by Gordon Wenham, NICOT, Eerdmans Publishing Company, Grand Rapids, Michigan, 1979, page 67.

31. First Fruits of Zion, Torah Club, Vayikra, Volume One, page 507.

32. Ibid, page 547.

33. Be Holy, 1 Kings, by Warren Wiersbe, Published by David C. Cook, Colorado Springs, Colorado, 1994, page 30.

34. First Fruits of Zion, Torah Club, Vayikra, Volume Five, page 610-611.

35. Walk Leviticus, by Jeffrey Enoch Feinberg, Messianic Jewish Publishers, Clarksville, Maryland, 2001, page 18.

36. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 11.

37. First Fruits of Zion, Torah Club, Vayikra, Volume Five, page 611-612.

38. Leviticus, by Mark Rooker, The New American Commentary, Volume 3A, Broadman & Holman Publishers, Nashville, Tennessee, page 99.

39. Ibid, pages 130-131.

40. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, pages 110-111.

41. First Fruits of Zion, Torah Club, Vayikra, Volume Five, pages 614-615.

42.The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 16.

43. Fruits of Zion, Torah Club, Vayikra, Volume One, page 509.

44.The Bible Knowledge Commentary of the Old Testament, by John Wolvoord and Ron Zuck, Victor Books, Wheaton Illinois, 1986, page 179.

45. First Corinthians, by John MacArthur, The Moody Bible Institute, Chicago, Illinois, 1984, page 239.

46. First Fruits of Zion, Torah Club, Vayikra, Volume Five, page 615.

47. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, page 123.

48. First Fruits of Zion, Torah Club, Vayikra, Volume One, page 510.

49. Ibid, pages 616-617.

50. The Bible Knowledge Commentary of the Old Testament, by John Wolvoord and Ron Zuck, Victor Books, Wheaton Illinois, 1986, page 181.

51. Ibid, page 182.

52. First Fruits of Zion, Torah Club, Vayikra, Volume Five, page 619.

53. Holiness of the LORD, by Allen Ross, Baker Publishing Company, Grand Rapids, Michigan, 2002, page 146.

54. First Fruits of Zion, Torah Club, Vayikra, Volume 5, pages 619-621.

55. Christ in the Tabernacle, by Louis Talbot, The Church Press, Glendale, California, 1942, pages 143-144.

56. The Bible Knowledge Commentary of the Old Testament, by John Wolvoord and Ron Zuck, Victor Books, Wheaton Illinois, 1986, page 181.

57. Walk Leviticus, by Jeffrey Enoch Feinberg, Messianic Jewish Publishers, Clarksville, Maryland, 2001, pages 24-25.

58. First Fruits of Zion, Torah Club, Tzav, Volume One, page 527 and First Fruits of Zion, Torah Club, Tzav, Volume Two, page 367.

59. First Fruits of Zion, Torah Club, Tzav, Volume Five, pages 629-630.

60. Ibid, page 367.

61. Ibid, page 630-631.

62. Ibid, page 529.

63. Ibid, pages 630-633.

64. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, pages 162-163.

65. First Fruits of Zion, Torah Club, Tzav, Volume Five, page 636.

66. Leviticus, by Jay Sklar, TOTC, Volume 3, Inter-Varsity Press, Downers Grove, Illinois, 2014, page 130.

67. Leviticus, by Mark Rooker, The New American Commentary, Volume 3A, Broadman & Holman Publishers, Nashville, Tennessee, pag3 131.

68. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, MI, 2002, page 167.

69. Ibid, pages 169-170.

70. Ibid, pages 170-173.

71. Ibid, page 174.

72. The Expositor’s Bible Commentary, Volume 1: Genesis to Leviticus, by Richard Hess, Zondervan, Grand Rapids Michigan, 2008, page 637.

73. First Fruits of Zion, Torah Club, Tzav, Volume One, pages 529-531.

74. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, MI, 2002, pgs 175-176.

75. Leviticus, by Jay Sklar, TOTC, Volume 3, Inter-Varsity Press, Downers Grove, Illinois, 2014, page 133.

76. First Fruits of Zion, Torah Club, Vayikra, Volume 5, page 621.

77. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, MI, 2002, page 178.

78. First Fruits of Zion, Torah Club, Tzav, Volume One, page 531.

79. Ibid, page 532.

80. First Fruits of Zion, Torah Club, Tzav, Volume Five, pages 640-642.

81. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 241.

82. First Fruits of Zion, Torah Club, Tzav, Volume One, page 532-533.

83. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, pages 186-187.

84. First Fruits of Zion, Torah Club, Tzav, Volume Five, page 642.

85. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, MI, 2002, pgs 187-189.

86. Ibid, page 190.

87. Leviticus, by Baruch Levine, The JPS Torah Commentary, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 46.

88. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, MI, 2002, pgs 192-193.

89. First Fruits of Zion, Torah Club, Vayikra, Volume Five, page 597.

90. Ibid, pages 643-644.

91. First Fruits of Zion, Torah Club, Tzav, Volume One, page 534.

92. Moses and the Gods of Egypt, by John Davis, Baker Book House, Grand Rapids, Michigan, 1983, pages 278-280.

93. First Fruits of Zion, Torah Club, Tzav, Volume Five, page 644.

94. The Expositor’s Bible Commentary, Volume 1: Genesis to Leviticus, by Richard Hess, Zondervan, Grand Rapids Michigan, 2008, page 646.

95. First Fruits of Zion, Torah Club, Tzav, Volume Five, page 644.

96. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, MI 2002, page 209.

97. Leviticus, by Gordon Wenham, NICOT, Eerdmans Publishing Company, Grand Rapids, Michigan, 1979, page 138.

98. First Fruits of Zion, Torah Club, Tzav, Volume Five, pages 644-645.

99. First Fruits of Zion, Torah Club, Tzav, Volume One, page 535.

100. Leviticus, by Jacques Isaac, Beth Ariel, Montreal, Canada.

101. First Fruits of Zion, Torah Club, Tzav, Volume Five, page 646.

102. First Fruits of Zion, Torah Club, Tzav, Volume One, pages 535-536.

103. Leviticus Chapters 1-14, by J. Vernon McGee, Thomas Nelson Publishers, Nashville, Tennessee, 1991, page 97.

104. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, MI, 2002, page 212.

105. Exodus, by Ron Youngblood, Moody Press, Chicago, Illinois, 1983, page 131.

106. Leviticus, by Gordon Wenham, NICOT, Eerdmans Publishing Company, Grand Rapids, Michigan, 1979, page 142.

107. Exodus, by Ron Youngblood, Moody Press, Chicago, Illinois, 1983, page 130.

108. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, MI, 2002, page 212.

109. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 53.

110. Exodus, Volume 2, by John Currid, Evangelical Press, Auburn, Mass, 2001, page 223.

111. Exodus, by Ron Youngblood, Moody Press, Chicago, Illinois, 1983, pages 130-131.

112. First Fruits of Zion, Torah Club, Tzav, Volume Five, page 648.

113. Leviticus, Sermon 10, Righteous Fire, Righteous Forgiveness, by Jacques Isaac, Beth Ariel, Montreal, Canada.

114. Exodus, Volume 2, by John Currid, Evangelical Press, Auburn, Mass, 2001, page 224.

115. A Year Through the Torah, page 140.

116. First Fruits of Zion, Torah Club, Tzav, Volume Five, page 648.

117. Walk Leviticus, by Jeffrey Enoch Feinberg, Messianic Jewish Publishers, Clarksville, Maryland, 2001, page 40.

118. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, page 213-214.

119. Leviticus, by Mark Rooker, The New American Commentary, Volume 3A, Broadman & Holman Publishers, Nashville, Tennessee, page 149.

120. First Fruits of Zion, Torah Club, Tzav, Volume One, page 537.

121. Walk Leviticus, by Jeffrey Enoch Feinberg, Messianic Jewish Publishers, Clarksville, Maryland, 2001, pages 42-43.

122. First Fruits of Zion, Torah Club, Shemini, Volume Five, page 657.

123. Ibid, page 657.

124. Leviticus, by Gordon Wenham, NICOT, Eerdmans Publishing Company, Grand Rapids, Michigan, 1979, page 148.

125. First Fruits of Zion, Torah Club, Shemini, Volume One, page 549.

126. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, pages 222-223.

127. First Fruits of Zion, Torah Club, Shemini, Volume One, page 550.

128. Ibid, page 550.

129. First Fruits of Zion, Torah Club, Shemini, Volume Five, page 658.

130. Ibid, page 659.

131. Leviticus, by Gordon Wenham, NICOT, Eerdmans Publishing Company, Grand Rapids, Michigan, 1979, page 149.

132. First Fruits of Zion, Torah Club, Shemini, Volume Five, pages 659-660.

133. Ibid, page 660.

134. Leviticus, by Gordon Wenham, NICOT, Eerdmans Publishing Company, Grand Rapids, Michigan, 1979, page 149.

135. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, pages 222-223.

136. Ibid, page 223.

137. A Year Through the Torah, by John Parsons, Hebrew Heart Publications, Scottsdale, Arizona, 2008, page 200.

138. First Fruits of Zion, Torah Club, Shemini, Volume Five, page 661.

139. Ibid, pages 661-662.

140. First Fruits of Zion, Torah Club, Shemini, Volume One, pages 551-553.

141. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, pages 230-231.

142. Strange Fire, by John MacArthur, Nelson Books, Nashville, Tennessee, 2013, pages ix-xi.

143. Leviticus, Sermon 10: Righteous Fire, Righteous Forgiveness, by Jacques Isaac, Beth Ariel, Montreal, Canada.

144. Leviticus, by Gordon Wenham, NICOT, Eerdmans Publishing Company, Grand Rapids, Michigan, 1979, page 156.

145. First Fruits of Zion, Shemini, Volume Five, pages 662-663.

146. Leviticus, by Gordon Wenham, NICOT, Eerdmans Publishing Company, Grand Rapids, Michigan, 1979, page 157.

147. Answers to Tough Questions, by J. Carl Laney, Wipf & Stock, Eugene, OR, 1997, pg 39-40.

148. First Fruits of Zion, Torah Club, Shemini, Volume One, page 553.

149. Leviticus, by Gordon Wenham, NICOT, Eerdmans Publishing Company, Grand Rapids, Michigan, 1979, page 158.

150. Leviticus, by Gordon Wenham, NICOT, Eerdmans Publishing Company, Grand Rapids, Michigan, 1979, pages 157-159.

151. Leviticus, by Mark Rooker, The New American Commentary, Volume 3A, Broadman & Holman Publishers, Nashville, Tennessee, page 162.

152. Rabbi David Fohrman, AlephBeta

153. Leviticus, Sermon 10: Righteous Fire, Righteous Forgiveness, by Jacques Isaac, Beth Ariel, Montreal, Canada.

154. Leviticus, by Gordon Wenham, NICOT, Eerdmans Publishing Company, Grand Rapids, Michigan, 1979, page 160.

155. First Fruits of Zion, Torah Club, Tazria, Volume Five, page 688.

156. Leviticus, by Mark Rooker, The New American Commentary, Volume 3A, Broadman & Holman Publishers, Nashville, Tennessee, pages 167-169.

157. First Fruits of Zion, Torah Club, Tazria, Volume One, pages 575-576.

158. First Fruits of Zion, Torah Club, Shemini, Volume Five, page 665.

159. Ibid, pages 665-667.

160. First Fruits of Zion, Torah Club, Shemini, Volume One, pages 559-560.

161. Leviticus Chapters 1-14, by J. Vernon McGee, Thomas Nelson Publishers, Nashville, Tennessee, 1991, page 119.

162. First Fruits of Zion, Torah Club, Shemini, Volume Five, pages 667-668.

163. First Fruits of Zion, Torah Club, Shemini, Volume One, page 668-669.

164. First Fruits of Zion, Torah Club, Shemini, Volume Five, pages 670-671.

165. The Expositor’s Bible Commentary, Volume 1: Genesis to Leviticus, by Richard Hess, Zondervan, Grand Rapids Michigan, 2008, page 667.

166. First Fruits of Zion, Torah Club, Shemini, Volume Five, page 669.

167. Leviticus Chapters 1-14, by J. Vernon McGee, Thomas Nelson Publishers, Nashville, Tennessee, 1991, pages 127-128.

168. First Fruits of Zion, Torah Club, Shemini, Volume Five, page 669.

169. Leviticus, by Gordon Wenham, NICOT, Eerdmans Publishing Company, Grand Rapids, Michigan, 1979, page 164.

170. First Fruits of Zion, Torah Club, Shemini, Volume Five, pages 669-670.

171. Ibid, page 670.

172. Ibid, pages 671-672.

173. Ibid, page 672.

174. Be Holy, OT Commentary on Leviticus, by Warren Wiersbe, David C. Cook, Colorado Springs, Colorado, 1994, pages 61-63.

175. Walk Leviticus, by Jeffrey Enoch Feinberg, Messianic Jewish Publishers, Clarksville, Maryland, 2001, page 61.

176. Life of Christ tape series, by Arnold Fruchtenbaum.

177. Mark in the Greek New Testament, Kenneth Wuest, Eerdmans Publishing Company, Grand Rapids, Michigan, 1950, pages 141-142.

178. The Jewish New Testament Commentary, by David Stern, Jewish New Testament Publications, Clarksville, Maryland, 1992, page 92.

179. Life of Christ tape series, by Arnold Fruchtenbaum.

180. First Fruits of Zion, Torah Club, Shemini, Volume Five, pages 673-674.

181. Life of Christ tape series, by Arnold Fruchtenbaum.

182. Life of Christ tape series, by Arnold Fruchtenbaum.

183. Matthew Presents Yeshua, King Messiah, by Barney Kasdan, Messianic Jewish Publishers, Clarksville, Maryland, 2011, page 158.

184. The Gospel of Mark, by Max Lucado, Thomas Nelson, Nashville, TN, 2006, page 69.

185. The Message of Acts, by John Stott, Inter-Varsity Press, Downers Grove, Illinois, 1990, pages 187-188.

186. Verse by Verse Commentary on Acts, by David Guzik, Enduring Word Commentary Series, Simi Valley, California, 2000, page 120.

187. First Fruits of Zion, Torah Club, Shemini, Volume Five, pages 674-675.

188. Ibid, pages 676-677.

189. Ibid, pages 677-678.

190. First Fruits of Zion, Torah Club, Tazria, Volume Two, page 399.

191. First Fruits of Zion, Torah Club, Tazria, Volume Five, pages 691-692.

192. Be Holy, OT Commentary on Leviticus, by Warren Wiersbe, David C. Cook, Colorado Springs, Colorado, 1994, pages 63-64.

193.The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 73.

194. None of These Diseases by S. I. McMillen, M.D. Revell, Old Tappan, New Jersey, 1984.

195. Apologetics Press, by Bert Thompson, Ph.D. Montgomery, Alabama.

196. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, MI, 2002, page 271.

197. Leviticus, by Jay Sklar, TOTC, Volume 3, Inter-Varsity Press, Downers Grove, Illinois, 2014, page 177.

198. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, MI, 2002, page 272.

199. Theological Wordbook of the Old Testament, by R. Laird Harris, Volume 2, Moody Press, Chicago, Illinois, 1980, page 650.

200. Genesis in Space and Time, by Francis A. Schaeffer, InterVarsity Press, Downers Grove, Illinois, 1972, page 98.

201. Ibid, page 99

202. Ibid, page 100

203. First Fruits of Zion, Torah Club, Tazria, Volume Two, pages 401-404.

204. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, MI, 2002, page 276.

205. Leviticus, by Baruch Levine, The JPS Torah Commentary, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, pages 76-77.

206. A Year Through the Torah, by John Parsons, Hebrew Heart Publications, Scottsdale, Arizona, 2008, page 152.

207. First Fruits of Zion, Torah Club, Tazria, Volume Five, page 696.

208. 1-3 John, by John MacArthur, Moody Publishers, Chicago, Illinois, 2007, pages 84-92.

209. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, MI, 2002, page 281.

210. Ibid, page 280.

211. First Fruits of Zion, Torah Club, Tazria, Volume Five, pages 696-697.

212. 1-3 John, by John MacArthur, Moody Publishers, Chicago, Illinois, 2007, pages 84-92.

213. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, MI, 2002, pg 281.

214. Leviticus, by Mark Rooker, The New American Commentary, Volume 3A, Broadman & Holman Publishers, Nashville, Tennessee, page 189.

215. 1-3 John, by John MacArthur, Moody Publishers, Chicago, Illinois, 2007, pages 84-92.

216. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, MI, 2002, pg 281.

217. The Expositor’s Bible Commentary, Volume 1: Genesis to Leviticus, by Richard Hess, Zondervan, Grand Rapids Michigan, 2008, page 694.

218. 1-3 John, by John MacArthur, Moody Publishers, Chicago, Illinois, 2007, pages 84-92.

219. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, page 281.

220. Leviticus, by Jay Sklar, TOTC, Volume 3, Inter-Varsity Press, Downers Grove, Illinois, 2014, page 186.

221. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 81.

222. 1-3 John, by John MacArthur, Moody Publishers, Chicago, Illinois, 2007, pages 84-92.

223. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, page 281.

224. Leviticus, by Gordon Wenham, NICOT, Eerdmans Publishing Company, Grand Rapids, Michigan, 1979, page 199.

225. 1-3 John, by John MacArthur, Moody Publishers, Chicago, Illinois, 2007, pages 84-92.

226. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, page 281.

227. Leviticus, by Mark Rooker, The New American Commentary, Volume 3A, Broadman & Holman Publishers, Nashville, Tennessee, page 191.

228. 1-3 John, by John MacArthur, Moody Publishers, Chicago, Illinois, 2007, pages 84-92.

229. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, page 281.

230. Leviticus, by Jay Sklar, TOTC, Volume 3, Inter-Varsity Press, Downers Grove, Illinois, 2014, pages 187-188.

231. Leviticus, by Mark Rooker, The New American Commentary, Volume 3A, Broadman & Holman Publishers, Nashville, Tennessee, page 191.

232. 1-3 John, by John MacArthur, Moody Publishers, Chicago, Illinois, 2007, pages 84-92.

233. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, page 281.

234. Leviticus, by Jay Sklar, TOTC, Volume 3, Inter-Varsity Press, Downers Grove, Illinois, 2014, pages 189-190.

235. 1-3 John, by John MacArthur, Moody Publishers, Chicago, Illinois, 2007, pages 84-92.

236. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, page 281.

237. Walk Leviticus, by Jeffrey Enoch Feinberg, Messianic Jewish Publishers, Clarksville, Maryland, 2001, page 78-79.

238. First Fruits of Zion, Torah Club, Tazria, Volume Two, pages 400-401.

239. Ibid, pages 404-406.

240. Ibid, pages 400-401.

241. The First Fruits of Zion, Torah Club, Metzora, Volume Five, page 711-715.

242. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, page 290.

243. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 87.

244. First Fruits of Zion, Torah Club, Metzora, Volume Five, pages 715-716.

245. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 88.

246. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, page 292.

247. First Fruits of Zion, Torah Club, Metzora, Volume Two, pages 716-717.

248. Leviticus, by Mark Rooker, The New American Commentary, Volume 3A, Broadman & Holman Publishers, Nashville, Tennessee, page 196.

249. First Fruits of Zion, Torah Club, Vayikra, Volume Five, page 608.

250. The Expositor’s Bible Commentary, Volume 1: Genesis to Leviticus, by Richard Hess, Zondervan, Grand Rapids Michigan, 2008, page 705.

251. First Fruits of Zion, Torah Club, Metzora, Volume Five, pages 717-718.

252. Ibid, pages 598-599.

253. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 91.

254. First Fruits of Zion, Torah Club, Metzora, Volume One, pages 599-600.

255. Leviticus, by Mark Rooker, The New American Commentary, Volume 3A, Broadman & Holman Publishers, Nashville, Tennessee, page 199.

256. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 91-92.

257. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, page 303.

258. The Expositor’s Bible Commentary, Volume 1: Genesis to Leviticus, by Richard Hess, Zondervan, Grand Rapids Michigan, 2008, pages 707-708.

259. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 92.

260. The Expositor’s Bible Commentary, Volume 1: Genesis to Leviticus, by Richard Hess, Zondervan, Grand Rapids Michigan, 2008, page 708-709.

261. Leviticus, by Gordon Wenham, NICOT, Eerdmans Publishing Company, Grand Rapids, Michigan, 1979, page 217.

262. First Fruits of Zion, Torah Club, Metzora, Volume One, page 602.

263. Ibid, pages 719-721.

264. Ibid, pages 722-723.

265. Ibid, pages 724-725.

266. Ibid, pages 721.

267. Ibid, pages 721.

268. Walk Leviticus, by Jeffrey Enoch Feinberg, Messianic Jewish Publishers, Clarksville, Maryland, 2001, pages 96-97.

269. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, page 313.

270. Netivyah.org 2020.

271. First Fruits of Zion, Torah Club, Acharei Mot, Volume Five, pages 735-737.

272. Leviticus, by Jay Sklar, TOTC, Volume 3, Inter-Varsity Press, Downers Grove, Illinois, 2014, page 208.

273. First Fruits of Zion, Torah Club, Acharei Mot, Volume Five, pages 737-738.

274. First Fruits of Zion, Torah Club, Pinchas, Volume One, page 893.

275. First Fruits of Zion, Torah Club, Pinchas, Volume Five, pages 1074-1075.

276. First Fruits of Zion, Torah Club, Acharei Mot, Volume Five, page 738.

277. The Expositor’s Bible Commentary, Volume 1: Genesis to Leviticus, by Richard Hess, Zondervan, Grand Rapids Michigan, 2008, page 720.

278. First Fruits of Zion, Torah Club, Acharei Mot, Volume Five, page 739.

279. Ibid, page 739.

280. Leviticus, by Baruch Levine, The JPS Torah Commentary, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 104.

281. First Fruits of Zion, Torah Club, Acharei Mot, Volume Five, pages 739-740.

282. The Expositor’s Bible Commentary, Volume 1: Genesis to Leviticus, by Richard Hess, Zondervan, Grand Rapids Michigan, 2008, page 722.

283. The Expositor’s Bible Commentary, Volume 1: Genesis to Leviticus, by Richard Hess, Zondervan, Grand Rapids Michigan, 2008, page 722.

284. Leviticus, by Jay Sklar, TOTC, Volume 3, Inter-Varsity Press, Downers Grove, Illinois, 2014, page 212.

285. Hebrews Through a Hebrew’s Eyes, by Stuart Sacks, Messianic Jewish Publications, Clarksville, Maryland, 1995, pages 65-67.

286. First Fruits of Zion, Torah Club, Acharei Mot, Volume Five, pages 742.

287. Leviticus, by Mark Rooker, The New American Commentary, Volume 3A, Broadman & Holman Publishers, Nashville, Tennessee, page 205.

288. First Fruits of Zion, Torah Club, Acharei Mot, Volume Five, pages 742-743.

289. Ibid, pages 743-744.

290. First Fruits of Zion, Torah Club, Acharei Mot, Volume Five, pages 744-746.

291. Ibid, pages 746-747.

292. Leviticus, by Mark Rooker, The New American Commentary, Volume 3A, Broadman & Holman Publishers, Nashville, Tennessee, pages 230-231.

293. Leviticus, by Jay Sklar, TOTC, Volume 3, Inter-Varsity Press, Downers Grove, Illinois, 2014, page 216.

294. Ibid, page 228.

295. Leviticus, by Mark Rooker, The New American Commentary, Volume 3A, Broadman & Holman Publishers, Nashville, Tennessee, pages 233-234.

296. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 241.

297. Leviticus, by Mark Rooker, The New American Commentary, Volume 3A, Broadman & Holman Publishers, Nashville, Tennessee, pages 234-235.

298. First Fruits of Zion, Torah Club, Acharei Mot, Volume Five, pages 748-749.

299. Hebrews, by John MacArthur, The Moody Bible Institute, Chicago, Illinois, 1983, page 239.

300. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, pages 339-340.

301. Leviticus, by Jacques Isaac, Beth Ariel, Montreal, Canada.

302. First Fruits of Zion, Torah Club, Acharei Mot, Volume Five, page 749.

303. Leviticus, by Jacques Isaac, Beth Ariel, Montreal, Canada.

304. First Fruits of Zion, Torah Club, Acharei Mot, Volume Five, pages 749-753.

305. Leviticus, by Jay Sklar, TOTC, Volume 3, Inter-Varsity Press, Downers Grove, Illinois, 2014, pages 258-259.

306. First Fruits of Zion, Torah Club, Acharei Mot, Volume Five, pages 752-756.

307. The Manners and Customs of the Bible, by James Freeman, Whitaker House, New Kensington, Pennsylvania, 1996.

308. First Fruits of Zion, Torah Club, Acharei Mot, Volume Five, pages 756-757.

309. Ibid, page 757.

310. Walk Leviticus, by Jeffrey Enoch Feinberg, Messianic Jewish Publishers, Clarksville, Maryland, 2001, page 112.

311. First Fruits of Zion, Torah Club, Acharei Mot, Volume Five, page 758.

312. Leviticus, by Gordon Wenham, NICOT, Eerdmans Publishing Company, Grand Rapids, Michigan, 1979, page 260.

313. First Fruits of Zion, Torah Club, Acharei Mot, Volume Five, page 758.

314. The Expositor’s Bible Commentary, Volume 1: Genesis to Leviticus, by Richard Hess, Zondervan, Grand Rapids Michigan, 2008, page 745.

315. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 241.

316. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, pages 348-349.

317. Walk Leviticus, by Jeffrey Enoch Feinberg, Messianic Jewish Publishers, Clarksville, Maryland, 2001, pages 114-115.

318. First Fruits of Zion, Torah Club, Kedoshim, Volume One, page 637.

319. The Bible Knowledge Commentary, Roy Zuck OT Editor, Cook Communications Ministries, Colorado Springs, Colorado, 1983, page 201.

320. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 124.

321. First Fruits of Zion, Torah Club, Kedoshim, Volume Five, pages 767 and 770.

322. First Fruits of Zion, Torah Club, Kedoshim, Volume One, pages 637-640.

323. First Fruits of Zion, Torah Club, Kedoshim, Volume Five, pages 770-771.

324. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 241.

325. First Fruits of Zion, Torah Club, Kedoshim, Volume Five, pages 771-772.

326. First Fruits of Zion, Torah Club, Kedoshim, Volume One, pages 642-643.

327. The Complete Jewish Study Bible, Rabbi Barry Rubin, General Editor, Hendrickson Publishers Marketing, Peabody, MA, 2016, page 155.

328. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, page 360.

329. First Fruits of Zion, Torah Club, Kedoshim, Volume Five, pages 773-774.

330. Leviticus, by Mark Rooker, The New American Commentary, Volume 3A, Broadman & Holman Publishers, Nashville, Tennessee, page 257.

331. First Fruits of Zion, Torah Club, Kedoshim, Volume Five, pages 774-76.

332. Leviticus, by Baruch Levine, The JPS Torah Commentary, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 129.

333. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, page 362-363.

334. Walk Leviticus, by Jeffrey Enoch Feinberg, Messianic Jewish Publishers, Clarksville, Maryland, 2001, page 126.

335. The Expositor’s Bible Commentary, Volume 1: Genesis to Leviticus, by Richard Hess, Zondervan, Grand Rapids Michigan, 2008, page 754.

336. Leviticus, by Mark Rooker, The New American Commentary, Volume 3A, Broadman & Holman Publishers, Nashville, Tennessee, page 261.

337. The Manners and Customs of the Bible, by James Freeman, Whitaker House, New Kensington, Pennsylvania, 1996, page 93.

338. The Manners and Customs of the Bible, by James Freeman, Whitaker House, New Kensington, Pennsylvania, 1996, page 94.

339. Leviticus, by Jay Sklar, TOTC, Volume 3, Inter-Varsity Press, Downers Grove, Illinois, 2014, pages 250-251.

340. First Fruits of Zion, Torah Club, Kedoshim, Volume Five, page 782.

341. The Expositor’s Bible Commentary, Volume 1: Genesis to Leviticus, by Richard Hess, Zondervan, Grand Rapids Michigan, 2008, page 755.

342. First Fruits of Zion, Torah Club, Kedoshim, Volume Five, pages 783-785.

343. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, page 365.

344. The Bible Knowledge Commentary, Roy Zuck OT Editor, Cook Communications Ministries, Colorado Springs, Colorado, 1983, page 202.

345. The Expositor’s Bible Commentary, Volume 1: Genesis to Leviticus, by Richard Hess, Zondervan, Grand Rapids Michigan, 2008, page 760.

346. First Fruits of Zion, Torah Club, Kedoshim, Volume Five, page 785.

347. Leviticus, by Mark Rooker, The New American Commentary, Volume 3A, Broadman & Holman Publishers, Nashville, Tennessee, page 266.

348. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 136.

349. Leviticus, by Mark Rooker, The New American Commentary, Volume 3A, Broadman & Holman Publishers, Nashville, Tennessee, page 267.

350. Walk Leviticus, by Jeffrey Enoch Feinberg, Messianic Jewish Publishers, Clarksville, Maryland, 2001, page 128.

  1. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 241.
  2. First Fruits of Zion, Torah Club, Kedoshim, Volume Five, page 785.
  3. The Expositor’s Bible Commentary, Volume 1: Genesis to Leviticus, by Richard Hess, Zondervan, Grand Rapids Michigan, 2008, page 760.
  4. Walk Leviticus, by Jeffrey Enoch Feinberg, Messianic Jewish Publishers, Clarksville, Maryland, 2001, page 129.
  5. The Expositor’s Bible Commentary, Volume 1: Genesis to Leviticus, by Richard Hess, Zondervan, Grand Rapids Michigan, 2008, page 761.
  6. The Expositor’s Bible Commentary, Volume 1: Genesis to Leviticus, by Richard Hess, Zondervan, Grand Rapids Michigan, 2008, page 760.
  7. First Fruits of Zion, Torah Club, Kedoshim, Volume Five, page 785.
  8. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, pages 373-374.
  9. Leviticus, by Jay Sklar, TOTC, Volume 3, Inter-Varsity Press, Downers Grove, Illinois, 2014, page 257.
  10. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, page 374.
  11. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 138.
  12. Leviticus, by Jay Sklar, TOTC, Volume 3, Inter-Varsity Press, Downers Grove, Illinois, 2014, page 258.
  13. Leviticus, by Mark Rooker, The New American Commentary, Volume 3A, Broadman & Holman Publishers, Nashville, Tennessee, page 269.
  14. First Fruits of Zion, Torah Club, Kedoshim, Volume Five, pages 786.
  15. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, page 376.
  16. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 241.
  17. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 241.
  18. First Fruits of Zion, Torah Club, Kedoshim, Volume Five, pages 785-786.
  19. First Fruits of Zion, Torah Club, Kedoshim, Volume Five, pages 787.
  20. Walk Leviticus, by Jeffrey Enoch Feinberg, Messianic Jewish Publishers, Clarksville, Maryland, 2001, pages 132-133.
  21. First Fruits of Zion, Torah Club, Emor, Volume Five, pages 797.
  22. First Fruits of Zion, Torah Club, Emor, Volume One, page 658.
  23. First Fruits of Zion, Torah Club, Emor, Volume Two, page 431.
  24. Leviticus, by Mark Rooker, The New American Commentary, Volume 3A, Broadman & Holman Publishers, Nashville, Tennessee, page 273.
  25. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 143.
  26. Walk Leviticus, by Jeffrey Enoch Feinberg, Messianic Jewish Publishers, Clarksville, Maryland, 2001, page 142.
  27. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 143.
  28. First Fruits of Zion, Torah Club, Emor, Volume One, page 658.
  29. First Fruits of Zion, Torah Club, Emor, Volume Five, pages800-801.
  30. Leviticus, by Jay Sklar, TOTC, Volume 3, Inter-Varsity Press, Downers Grove, Illinois, 2014, page 266.
  31. The Expositor’s Bible Commentary, Volume 1: Genesis to Leviticus, by Richard Hess, Zondervan, Grand Rapids Michigan, 2008, page 770.
  32. Leviticus, by Mark Rooker, The New American Commentary, Volume 3A, Broadman & Holman Publishers, Nashville, Tennessee, page 275.
  33. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 143.
  34. First Fruits of Zion, Torah Club, Emor, Volume One, page 658.
  35. The Bible Knowledge Commentary, Roy Zuck OT Editor, Cook Communications Ministries, Colorado Springs, Colorado, 1983, page 204.
  36. Leviticus, by Mark Rooker, The New American Commentary, Volume 3A, Broadman & Holman Publishers, Nashville, Tennessee, pages 268 and 276.
  37. First Fruits of Zion, Torah Club, Emor, Volume Five, pages 801-802.
  38. The Expositor’s Bible Commentary, Volume 1: Genesis to Leviticus, by Richard Hess, Zondervan, Grand Rapids Michigan, 2008, page 774.
  39. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 241.
  40. The Expositor’s Bible Commentary, Volume 1: Genesis to Leviticus, by Richard Hess, Zondervan, Grand Rapids Michigan, 2008, page 774-775.
  41. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 143.
  42. Ibid, page 143.
  43. First Fruits of Zion, Torah Club, Emor, Volume One, page 658.
  44. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 149.
  45. First Fruits of Zion, Torah Club, Emor, Volume Five, pages 802-803.
  46. Leviticus, by Jay Sklar, TOTC, Volume 3, Inter-Varsity Press, Downers Grove, Illinois, 2014, page 271.
  47. The Expositor’s Bible Commentary, Volume 1: Genesis to Leviticus, by Richard Hess, Zondervan, Grand Rapids Michigan, 2008, page 776.
  48. First Fruits of Zion, Torah Club, Emor, Volume Five, page 804.
  49. The Expositor’s Bible Commentary, Volume 1: Genesis to Leviticus, by Richard Hess, Zondervan, Grand Rapids Michigan, 2008, page 776.
  50. First Fruits of Zion, Torah Club, Emor, Volume Five, page 804.
  51. Leviticus, by Jay Sklar, TOTC, Volume 3, Inter-Varsity Press, Downers Grove, Illinois, 2014, page 272.
  52. First Fruits of Zion, Torah Club, Emor, Volume Five, page 804.
  53. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 44.
  54. Ibid, page 151.
  55. The Expositor’s Bible Commentary, Volume 1: Genesis to Leviticus, by Richard Hess, Zondervan, Grand Rapids Michigan, 2008, page 778.
  56. First Fruits of Zion, Torah Club, Emor, Volume Five, pages 805.
  57. The Passover, Manuscript Number 114, by Arnold Fruchtenbaum, The Feast of Passover, page 23.
  58. First Fruits of Zion, Torah Club, Emor, Volume Five, pages 805.
  59. Ibid, pages 805-807.
  60. The Expositor’s Bible Commentary, Volume 1: Genesis to Leviticus, by Richard Hess, Zondervan, Grand Rapids Michigan, 2008, page 779.
  61. www.ucg.org
  62. Walk Leviticus, by Jeffrey Enoch Feinberg, Messianic Jewish Publishers, Clarksville, Maryland, 2001, page 129.
  63. The Expositor’s Bible Commentary, Volume 1: Genesis to Leviticus, by Richard Hess, Zondervan, Grand Rapids Michigan, 2008, page 761.
  64. First Fruits of Zion, Torah Club, Emor, Volume Five, pages 807.
  65. Leviticus, by Mark Rooker, The New American Commentary, Volume 3A, Broadman & Holman Publishers, Nashville, Tennessee, page 280.
  66. First Fruits of Zion, Torah Club, Emor, Volume One, pages 668-669.
  67. Kasdan, Barney, God’s Appointed Times, Clarksville: Lender Books, a division of Messianic Jewish Publishers, 1993, pages vii-x.
  68. Leviticus, by Mark Rooker, The New American Commentary, Volume 3A, Broadman & Holman Publishers, Nashville, Tennessee, page 282.
  69. First Fruits of Zion, Torah Club, Emor, Volume Two, page 432.
  70. First Fruits of Zion, Torah Club, Parashat HaShavua: Emor, page 669-670.
  71. First Fruits of Zion, Torah Club, Emor, Volume Two, pages 433-434.
  72. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 156.
  73. Fruchtenbaum, Arnold. The Feast of Hag ha’Matzot: Manuscript Number 115. Ariel Ministries, Tustin, 1986.
  74. Fruchtenbaum, Arnold. The Feast of Hag ha’Matzot: Manuscript Number 115. Ariel Ministries, Tustin, 1986.
  75. First Fruits of Zion, Torah Club, Emor, Volume Five, pages 811-812.
  76. First Fruits of Zion, Torah Club, Emor, Volume Two, page 437.
  77. Fruchtenbaum, Arnold. The Feast of Hag ha’Matzot: Manuscript Number 115. Ariel Ministries, Tustin, 1986.
  78. God’s Appointed Times, by Barney Kasdan, Lederer Publications, Baltimore, Maryland, 1993, pages 26-33.
  79. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 156.
  80. Ibid, page 241.
  81. Fruchtenbaum, Arnold. The Feast of Hag ha’Matzot: Manuscript Number 115. Ariel Ministries, Tustin, 1986.
  82. Fruchtenbaum, Arnold. The Feast of Hag ha’Matzot: Manuscript Number 115. Ariel Ministries, Tustin, 1986.
  83. Fruchtenbaum, Arnold. The Feast of Hag ha’Matzot: Manuscript Number 115. Ariel Ministries, Tustin, 1986.
  84. God’s Appointed Times, by Barney Kasdan, Lederer Publications, Baltimore, Maryland, 1993, pages 26-33.
  85. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, page 415.
  86. Leviticus, by Jacques Isaac, Beth Ariel, Montreal, Canada.
  87. Leviticus, by Jay Sklar, TOTC, Volume 3, Inter-Varsity Press, Downers Grove, Illinois, 2014, pages 282-283.
  88. Fruchtenbaum, Arnold. The Feast of Hag ha’Matzot: Manuscript Number 115. Ariel Ministries, Tustin, 1986.
  89. Fruchtenbaum, Arnold. The Feast of First Fruits: Manuscript Number 116. Ariel Ministries, Tustin, 1985.
  90. Leviticus, by Jacques Isaac, Beth Ariel, Montreal, Canada.
  91. God’s Appointed Times, by Barney Kasdan, Lederer Publications, Baltimore, Maryland, 1993, pages 45-47.
  92. First Fruits of Zion, Torah Club, Emor, Volume Five, page 813.
  93. chabad.org
  94. First Fruits of Zion, Torah Club, Emor, Volume Five, page 813.
  95. First Fruits of Zion, Torah Club, Emor, Volume Two, pages 437-438.
  96. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 156.
  97. The Bible Knowledge Commentary, Roy Zuck OT Editor, Cook Communications Ministries, Colorado Springs, Colorado, 1983, page 207.
  98. Fruchtenbaum, Arnold. The Feast of Weeks: Manuscript Number 117. Ariel Ministries, Tustin, 1985.
  99. Ibid.
  100. God’s Appointed Times, by Barney Kasdan, Lederer Publications, Baltimore, Maryland, 1993, pages 56-58.
  101. Life in Isra’el During the Feast of Trumpets, by Joseph Shulam, September 6, 2021.
  102. First Fruits of Zion, Torah Club, Pinchas, Volume Five, page 1072.
  103. Fruchtenbaum, Arnold. Rosh ha’Shanah: Manuscript Number 118. Ariel Ministries, Tustin, 1986.
  104. Rabbi Barey Kasdan, Nu News, Kehilat Ariel Messianic Synagogue, September/October 2022.
  105. Fruchtenbaum, Arnold. Rosh ha’Shanah: Manuscript Number 118. Ariel Ministries, Tustin, 1986.
  106. God’s Appointed Times, by Barney Kasdan, Lederer Publications, Baltimore, Maryland, 1993, pages 68-70.
  107. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, pages 429-430.
  108. Ibid, pages 430-431.
  109. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 241.
  110. God’s Appointed Times, by Barney Kasdan, Lederer Publications, Baltimore, Maryland, pages 79-81.
  111. God’s Appointed Times, by Barney Kasdan, Lederer Publications, Baltimore, Maryland, pages 79-81.
  112. Fruchtenbaum, Arnold. Yom Kippur: Manuscript Number 119. Ariel Ministries, Tustin, 1986.
  113. God’s Appointed Times, by Barney Kasdan, Lederer Publications, Baltimore, Maryland, pages 85-86.
  114. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 156.
  115. First Fruits of Zion, Torah Club, Emor, Volume Five, page 816.
  116. Fruchtenbaum, Arnold. The Feast of Sukkot: Manuscript Number 120. Ariel Ministries, Tustin, 1987, pages 3-5.
  117. Kasdan, Barney, Kehilat Ariel, Messianic Synagogue, San Diego, California.
  118. First Fruits of Zion, Torah Club, Emor, Volume Five, pages 816-817.
  119. God’s Appointed Times, by Barney Kasdan, Lederer Publications, Baltimore, Maryland, 1993, pages 101-104.
  120. The Bible Knowledge Commentary, Roy Zuck OT Editor, Cook Communications Ministries, Colorado Springs, Colorado, 1983, pages 208-209.
  121. Leviticus, by Mark Rooker, The New American Commentary, Volume 3A, Broadman & Holman Publishers, Nashville, Tennessee, page 294.
  122. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, page 441.
  123. Ibid, page 442.
  124. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, pages 165-166.
  125. Leviticus, by Mark Rooker, The New American Commentary, Volume 3A, Broadman & Holman Publishers, Nashville, Tennessee, page 294.
  126. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, page 442.
  127. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, page 444.
  128. The Bible Knowledge Commentary, Roy Zuck OT Editor, Cook Communications Ministries, Colorado Springs, Colorado, 1983, page 209.
  129. Leviticus, by Jay Sklar, TOTC, Volume 3, Inter-Varsity Press, Downers Grove, Illinois, 2014, pages 291-293.
  130. First Fruits of Zion, Torah Club, Emor, Volume One, page 673.
  131. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, page 449.
  132. Walk Leviticus, by Jeffrey Enoch Feinberg, Messianic Jewish Publishers, Clarksville, Maryland, 2001, pages 150-151.
  133. First Fruits of Zion, Torah Club, b’Har, Volume One, page 687.
  134. First Fruits of Zion, Torah Club, B’Har, Volume Five, pages 829.
  135. First Fruits of Zion, Torah Club, B’Har, Volume One, pages 687-688.
  136. Ibid, page 688.
  137. Ibid, pages 688-689.
  138. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, page 460.
  139. First Fruits of Zion, Torah Club, B’Har, Volume One, pages 688-689.
  140. Ibid, pages 687-688.
  141. Ibid, pages 693-694.
  142. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, page 460.
  143. Leviticus, by Mark Rooker, The New American Commentary, Volume 3A, Broadman & Holman Publishers, Nashville, Tennessee, page 304.
  144. The Expositor’s Bible Commentary, Volume 1: Genesis to Leviticus, by Richard Hess, Zondervan, Grand Rapids Michigan, 2008, page 802.
  145. First Fruits of Zion, Torah Club, b’Har, Volume Two, pages 455-456.
  146. What is the Jewish Way to God? by Sam Nadler, Word of Messiah Ministries, Charlotte, North Carolina, 2018.
  147. Leviticus, by Mark Rooker, The New American Commentary, Volume 3A, Broadman & Holman Publishers, Nashville, Tennessee, page 304.
  148. The Expositor’s Bible Commentary, Volume 1: Genesis to Leviticus, by Richard Hess, Zondervan, Grand Rapids Michigan, 2008, page 802.
  149. First Fruits of Zion, Torah Club, B’Har, Volume Five, pages 836.
  150. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 173.
  151. First Fruits of Zion, Torah Club, B’Har, Volume Five, page 837.
  152. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, page 460.
  153. Leviticus, by Jay Sklar, TOTC, Volume 3, Inter-Varsity Press, Downers Grove, Illinois, 2014, page 302.
  154. First Fruits of Zion, Torah Club, B’Har, Volume Five, page 838.
  155. The Expositor’s Bible Commentary, Volume 1: Genesis to Leviticus, by Richard Hess, Zondervan, Grand Rapids Michigan, 2008, pages 804-805.
  156. Leviticus, by Mark Rooker, The New American Commentary, Volume 3A, Broadman & Holman Publishers, Nashville, Tennessee, pages 306-307.
  157. Leviticus, by Jay Sklar, TOTC, Volume 3, Inter-Varsity Press, Downers Grove, Illinois, 2014, page 304.
  158. Leviticus, by Jay Sklar, TOTC, Volume 3, Inter-Varsity Press, Downers Grove, Illinois, 2014, page 304.
  159. Ibid, page 304.
  160. Ibid, page 304.
  161. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 177.
  162. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, page 462.
  163. First Fruits of Zion, Torah Club, b’Har, Volume One, pages 694.
  164. First Fruits of Zion, Torah Club, b’Har Volume Five, page 839.
  165. Ibid, page 840.
  166. Leviticus, by Mark Rooker, The New American Commentary, Volume 3A, Broadman & Holman Publishers, Nashville, Tennessee, page 308.
  167. First Fruits of Zion, Torah Club, B’Har, Volume Five, pages 840.
  168. Ibid, pages 841-842.
  169. Ibid, pages 842-843.
  170. Ibid, page 843.
  171. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, page 464.
  172. Walk Leviticus, by Jeffrey Enoch Feinberg, Messianic Jewish Publishers, Clarksville, Maryland, 2001, pages 168-169.
  173. First Fruits of Zion, Torah Club, Bechokotai, Volume Five, pages 851-852.
  174. First Fruits of Zion, Torah Club, Bechukotai, Volume One, pages 709-710.
  175. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, pages 470-471.
  176. First Fruits of Zion, Torah Club, Bechokotai, Volume Five, pages 853-854.
  177. First Fruits of Zion, Torah Club, Bechukotai, Volume One, pages 712-713.
  178. The Expositor’s Bible Commentary (Volume 2) Numbers-Ruth, by Tremper Longman III and Frank Gaebelein, Zondervan, Grand Rapids, Michigan, 2012, page 728.
  179. First Fruits of Zion, Torah Club, Bechukotai, Volume Two, pages 469-470.
  180. First Fruits of Zion, Torah Club, Bechukotai, Volume One, page 715.
  181. First Fruits of Zion, Torah Club, Bechokotai, Volume Five, pages 854-856.
  182. The Manners and Customs of the Bible, by James Freeman, Whitaker House, New Kensington, Pennsylvania, 1996, page 97.
  183. Leviticus, by Baruch Levine, The JPS Torah Commentary, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 188.
  184. The Expositor’s Bible Commentary, Volume 1: Genesis to Leviticus, by Richard Hess, Zondervan, Grand Rapids Michigan, 2008, page 817.
  185. First Fruits of Zion, Torah Club, Bechokotai, Volume Five, page 856.
  186. First Fruits of Zion, Torah Club, Bechukotai, Volume One, page 718.
  187. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 191.
  188. First Fruits of Zion, Torah Club, Bechokotai, Volume Five, pages 856-857.
  189. Ibid, pages 857-858.
  190. The Expositor’s Bible Commentary, Volume 1: Genesis to Leviticus, by Richard Hess, Zondervan, Grand Rapids Michigan, 2008, page 820.
  191. First Fruits of Zion, Torah Club, Bechukotai, Volume One, pages 718-720.
  192. The JPS Torah Commentary on Leviticus, by Baruch Levine, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page ????????.
  193. David Guzik, Enduring Word Bible Commentary on Judges.
  194. First Fruits of Zion, Torah Club, Bechokotai, Volume Five, pages 859-860.
  195. Holiness to the LORD, by Allen Ross, Baker Academic, Grand Rapids, Michigan, 2002, page 493.
  196. Leviticus, by Jay Sklar, TOTC, Volume 3, Inter-Varsity Press, Downers Grove, Illinois, 2014, page 328.
  197. The Expositor’s Bible Commentary, Volume 1: Genesis to Leviticus, by Richard Hess, Zondervan, Grand Rapids Michigan, 2008, pages 824-825.
  198. Ibid, page 825.
  199. First Fruits of Zion, Torah Club, Bechokotai, Volume Five, pages 863-864.
  200. Ibid, page 864.
  201. Ibid, page 864.
  202. The Manners and Customs of the Bible, by James Freeman, Whitaker House, New Kensington, Pennsylvania, 1996, page 97.
  203. Leviticus, by Baruch Levine, The JPS Torah Commentary, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 199.
  204. First Fruits of Zion, Torah Club, Bechokotai, Volume Five, pages 864-865.
  205. Leviticus, by Baruch Levine, The JPS Torah Commentary, The Jewish Publication Society, Jerusalem, Isra’el, 1989, page 199.
  206. First Fruits of Zion, Torah Club, Bechukotai, Volume One, pages 719-720.
  207. Walk Leviticus, by Jeffrey Enoch Feinberg, Messianic Jewish Publishers, Clarksville, Maryland, 2001, pages 186-187.

 

2023-11-21T14:38:38+00:000 Comments

Fg – Mitzvot on Tithes 27: 30-34

Mitzvot on Tithes
27: 30-34

Mitzvot on Tithes DIG: Many times today, pastors talk about biblical tithing, and they use the “Old Testament” benchmark of ten percent. But if you were going to tithe like they did in the TaNaKh, what would be the percentage? What is our obligation to tithe today?

REFLECT: Did you grow up in a house where tithing was practiced and taught? Was it a positive or negative experience for you? If positive, do you still tithe today? If not, have you actually tried tithing? God says he will bless you even more if you tithe? Why not try?

One of the irreversible mitzvot of receiving tangible blessings from the LORD is the matizah of tithing. Malachi 3:10-12 says: Bring the whole tenth into the storehouse, so that there will be food in my house, and put me to the test,” says ADONAI-Tzva’ot. “See if I won’t open for you the floodgates of heaven and pour out for you a blessing far beyond your needs. For your sake I will forbid the devourer to destroy the yield from your soil; and your vine will not lose its fruit before harvest-time,” says ADONAI-Tzva’ot.  “All nations will call you happy, for you will be a land of delights,” says ADONAI-Tzva’ot.

Here, the Torah goes on to discuss the mitzvot of the tithe. Tithes were a ten percent collection taken from agricultural produce as a donation to the Temple. A tenth of the produce of the land, the fields, the orchards and vineyards belonged to ADONAI. It needs to be pointed out that in the Torah there were several tithes. When all were added up, it amounted to approximately twenty-five percent of one’s income or produce given to YHVH.

All the tenth given from the land, whether from planted seed or fruit from trees, belongs to ADONI; it is holy to ADONAI. The Torah allowed for a person to redeem his tithe. If someone wants to redeem any of his tenth, he must add to it one-fifth (27:30-31). This might happen when a person had already set aside a certain amount of produce for the tithe, but was then needed for another purpose, or it might be necessary if the tithe were to be rendered unclean. Because it had already been designated for use as a tithe, it already belonged to God. Therefore, the person needed to pay the full price of the produce plus twenty percent of its value.551

All the tenth from the herd or the flock, whatever passes under the shepherd’s crook, the tenth one will be holy to ADONAI (27:32). The reference here is to the Jewish mode of tithing sheep. As the sheep passed through a narrow gate, one-by-one, the person counting stood by, holding his shepherd’s crook, colored yellowish-brown at the tip. Every tenth one he touched with his crook, thus putting a mark on it. Jeremiah alludes to this method of counting sheep in (Jeremiah 33:13 and Ezeki’el 20:37).552

This animal could not be exchanged, redeemed or used for any other purpose other than a tithe. The tithe of the animals was sacrificed as a peace offering (to see link click AkThe Peace Offerings: At Peace with God). Typically, the tithes of the animals were brought to Jerusalem for the pilgrimage festival of Sukkot where the owner, his family and friends could partake of the meat by sacrificing the animals as a peace offering. In its overall effect, this mitzvah is in agreement with the provisions in Deuteronomy (see the commentary on Deuteronomy CxDo Not Neglect the Levite), although the matter is stated differently there. In Deuteronomy, the Israelites were required to set aside a tithe from the produce of the fields and bring it each year to the Temple.553

Since an animal was marked for tithe regardless of its condition, it is possible that the tithed animal was not fit for sacrifice on the bronze altar. Nevertheless, it was not to be substituted or exchanged. The owner is not to inquire whether the animal is good or bad, and he cannot exchange it; if he does exchange it, both it and the one he substituted for it will be holy; it cannot be redeemed (27:33). If the owner attempted to exchange it for another animal, both it and the substitute would be regarded as holy and both would go to the priesthood. A tithed animal could not be redeemed.554 Today, in the B’rit Chadashah there is no set amount for tithing (see the commentary on The Life of Christ Do When You Give to the Needy, Do Not Do It to be Honored by Others: The seven principles of scriptural giving).

These are the mitzvot which ADONAI gave to Moshe for the people of Isra’el on Mount Sinai (27:34). This postscript reverts to the opening verse of Chapter 25, “ADONAI spoke to Moses at Mount Sinai.” It was customary to state, both at the beginning and end of major sections, or books, of the Torah, where and when the revelation from God had occurred. The same postscript occurs in Leviticus 26:46 and the closing verse of Numbers, 36:13.555 What more could be said? We just finished studying a book which told us how the Most Holy God chose to call us and make us holy, both as individuals and as a nation. To be separated from the rest of the world and totally dedicated to serve Him is the greatest privilege a human being can know. This call to holiness involves more than just correct ritual. It involves the complete dedication of ourselves, our family, and our possessions to Him who bought us with the price of His blood, who made us holy by redeeming us from sin – our Messiah Yeshua, the Holy One of Isra’el. In Him and Him alone can the fulfillment of the Torah (see the commentary on The Life of Christ DgThe Completion of the Torah) and all concluding blessings be realized.

Therefore, as is the ancient tradition when we finish a book of the Torah, we say,

Hazak, hazak, v’nit’chazek!

Be strong, be strong, and let us be strengthened!556

Haftarah B’Chukotai reading (Jeremiah 17:14):
(see the commentary on Deuteronomy Af Parashah)

Intercede for your people! God burdened Jeremiah with a message of judgment and forbids him to marry or attend weddings (Jeremiah 16:1-2 and 8-9). For this, his culture brands him a pariah and an object of social disgrace. Jeremiah sees the day that the Gentile nations will confess idolatry and turn to ADONAI (Jeremiah 16:19). The prophet indicts the southern kingdom of Judah for her hardheartedness. He uses a diamond-point to etch the accusation on the tablets of Judah’s heart (Jeremiah 17:1). Disaster strikes! For unatoned sin, Ha’Shem says, “I will cause you to serve your enemies.” Judah will lose her heritage and her land! Those who forsake YHVH are without help (Matthew 22:11-14). Covenant breakers will be condemned. Yet all is not lost. The prophet turns to God for healing!

B’rit Hadashah reading (Matthew 22:14):

Matthew aims three parables in a row to describe the change of leadership over God’s Kingdom (Matthew 21:28-32, 33-46, and 22:1-14). Of course, leadership has already passed from firstborns to the Levites and the elders. Now, it passes to those who are invited and elected to come, properly dressed, to the wedding banquet given by the king for his son (Matthew 22:2 and 11). In ancient days, formal festivities required an advance invitation, followed by a second notification after the feast was prepared (Matthew 22:3-4 and 8). The insult to the king was especially grave, since the food was ready and this was the second invitation. In his anger, the king destroys those who have persecuted his servants and burns the city. Then he goes outside the city to invite travelers, both Jew and Gentile, to fill the room full (Matthew 22:9). The elect responded – on short notice!557

Dear Heavenly Father, Praise You for being such an awesome and wonderful Heavenly Father! How amazing it is that You who are perfectly pure and holy, yet in love, You adopt all who love You and confess Your Son as their Lord and Savior (Romans 10:9-10; Ephesians 1:5; John 1:12). No amount of works can open salvation’s door, but Your gracious love through our faith (Ephesians 2:8-9) offers Messiah’s righteousness. He made the One who knew no sin to become a sin offering on our behalf, so that in Him we might become the righteousness of God (Second Corinthians 5:21).

What a joy it is to offer ourselves back to You in grateful appreciation of the great pain and shame that Messiah went thru on our behalf (Hebrews 12:2). Yeshua focused on the joy set before Him and so when trials come our way we will also focus on the joy of an eternal home in heaven with You (Romans 8:18)! Thank You for sending out Your Son’s wedding invitation to all who would have faith/trust/belief in Him and thereby be “in Messiah” (Ephesians Chapter 1). For You are all sons of God through trusting in Messiah Yeshua. . . There is neither Jew nor Greek, there is neither slave nor free, there is neither male nor female – for you are all one in Messiah Yeshua (Galatians 3:26, 28). It is a joy to serve You! We love You and look forward to praising and worshiping You thru all eternity! In Yeshua’s holy name and power of His resurrection. Amen

2024-06-10T18:37:16+00:000 Comments

Ff – Cherem 27: 28-29

Cherem
27: 28-29

Cherem DIG: What is a cherem vow? What is the difference between a cherem vow and korban? How does the story of Hannah dedicating Samuel illustrate a complete dedication? What motivates parents like Hannah to irrevocably give over their children to the LORD?

REFLECT: What Amalekites are you facing where you live? Do you want them to intermarry with your children and grandchildren for the sake of not offending anyone? What is something you have recently given to the Lord? Are you a Hannah, or a Sha’ul? Explain.

We should love what God loves and hate what God hates.

Until now we have been discussing people, property and possessions which a man might vow to YHVH. The Torah now takes an aside to discuss a different type of vow to God. Just as a person could vow something to the LORD as holy, he could vow it as cherem. Something vowed as cherem was completely unredeemable. It was completely surrendered to the priesthood. It was not a korban or sacrifice of any sort. But nothing that a person owns and devotes to ADONAI – whether a human being or an animal or family land – may be sold or redeemed; everything so devoted is most holy to ADONAI (27:28). A person who verbally declares some property or possession of his as cherem vow to the LORD is obligated to fulfill it according to the stringencies of the cherem status.549

No person devoted to destruction may be ransomed; they are to be put to death (27:29). When Joshua defeated Jericho, the city and all its inhabitants and possessions were regarded as cherem, or devoted to destruction (Joshua 6:17-19). The word cherem speaks of a total dedication over to God – often for destruction. Achan’s sin was a violation of the cherem status. As a result, everything he touched or owned was devoted to destruction. When found out, all of Isra’el took Achan, the silver, the robe, the gold bar that he had taken from Jericho, his sons and daughters, his cattle, donkeys and sheep, his tent and all that he had, to the Valley of Achor . . . Then all Israel stoned him, and after they had stoned the rest, they burned them. Over Achan they heaped up a large pile of rocks, which remains to this day. Then the LORD turned from his fierce anger. Thus, that place has been called the Valley of Achor ever since (Joshua 7:24-26).

Hannah, who was barren, desperately poured out her heart to God in prayer for a son. On one occasion she made a cherem vow that if the LORD would grant her request, she would completely surrender her son Samuel to the priesthood (First Samuel 1:11, 22, 28). Shortly after that, she conceived and in due time bore a son whom she named Samuel (meaning heard of God). After Hannah had weaned her son, she fulfilled her pledge and took him to Shiloh, where the Tabernacle and high priest were dwelling at that time, to offer him to ADONAI as a lifelong Nazirite. When he grew up, Samuel would become a prophet and judge of Isra’el, who played a key role in the transition from the biblical judges to the United Kingdom under Sha’ul, and again in the monarchy’s transition from Sha’ul to David.

Ha’Shem demanded that all of the Amalekites be killed, including their sheep and cattle, and women and children, under the cherem judgment of holy war (see the commentary on Deuteronomy, to see link click AgThe Problem of Holy War in the TaNaKh). But when Sha’ul saw the fatness of the Amalekite sheep and cattle, he considered his own glory and prestige in bringing them back, along with Agag, king of Amalek, as public exhibits of his leadership, but failed to honor the terms of the cherem. That mistake cost him his crown. Similarly, King Ahab violated the cherem ban when he spared the Syrian king Ben-Hadad. For that transgression, Ahab lost his life.

The merciless demands of the cherem judgment are difficult for us to understand today. It seems incongruous that a God who loves mercy and compassion would also want us, at times, to be ruthless.550 But there are things that God hates. There are six things God hates, seven that are detestable to him: haughty eyes, a lying tongue, hands that shed innocent blood, a heart that devises wicked schemes, feet that are quick to rush into evil, a false witness who pours out lies and a person who stirs up conflict in the community (Prov 6:16-19). And if He hates them, we should also hate them. We need to be ruthless in defending our Messiah against a wicked society. We need to be ruthless in protecting our children against evil. We need to be ruthless in defending our Lord against the evil one. And we need to be ruthless in the defense of the Gospel.

How are you keeping yourself and your family from being contaminated by the world? John seems very ruthless about this topic when he says: Do not love the world or anything in the world. If anyone loves the world, love for the Father is not in them. For everything in the world – the lust of the flesh, the lust of the eyes, and the pride of life – comes not from the Father but from the world. The world and its desires pass away, but whoever does the will of God lives forever (First John 2:15-17). How ruthless are you?

Dear Heavenly Father, Praise You for being both completely wise and totally loving! Your love is wise, not like a “sugar daddy” who gives in; but like the prodigal son’s father who forgives when the son is remorseful for his sin and confesses it. You wisely hate evil for You are holy and You know that sin/evil will keep Your children from the good that You have for them.

Wisdom and patience go together in Your character for in Your omniscience (all-knowing- even the future) knew the time when the sin of the Amorites would be full and only then did You punish them for their sin. Then in the fourth generation they [Abram’s seed] will return here – for the iniquity of the Amorites is not yet complete (Genesis 15:16). Without light, there would be no darkness. Without hating evil, love would not be love.

You are always holy and perfect in all You do. Your love is holy and pure and extends to all who love You. Your hate is righteous and is not in any way selfish; but hates all that is evil and would rob men and women of the eternal peace and joy that You have for them. Thank You for being so wonderful! In Your holy name and power of Yeshua’s resurrection. Amen

2024-02-22T13:56:47+00:000 Comments

Fe – Forbidden Vows 27: 26-27

Forbidden Vows
27: 26-27

Forbidden vows DIG: What do you see as the purpose of these forbidden vows? Why would ADONAI have to remind the Israelites that they were already His? Why did they forget?

REFLECT: What already belongs to God in your life? Have you acknowledged that it is His or are you still holding on to it? What happens when you take for granted His gifts to you?

God’s people could not make vows to give God what already belonged to Him.

The Israelites could not vow to sacrifice an animal that was already designated for sacrifice (Exodus 13:2 and 34:19-20). Because the firstborn males (see the commentary on Deuteronomy, to see link click DaDedicate All the Firstborn Animals) were already sacred and set apart for sacrifice, they could not be vowed. They could not give to God what He already owns. Illustrations of items dedicated completely to YHVH may be found in Joshua 6:17 and Micah 4:13. The Torah says: No one can dedicate the firstborn among animals – neither ox nor sheep – since it already belongs to ADONAI (27:26). The firstborn animals were to be sacrificed as peace offerings (see AkThe Peace Offerings: At Peace with God), the owners had the right to eat the meat of the sacrifice. The sacrifice and offering of the firstborns were brought in conjunction with the tithes brought as a part of the annual celebration of the pilgrimage feast of Sukkot (see Eg Hag Sukkot). But if it is an unclean animal, he may redeem it at the price at which you value it and add one-fifth; or if he does not redeem it, it is to be sold at the price at which you value it (26:27). If they were not redeemed, they were to be sold with the proceeds from the sale going to the Temple.

Dear Heavenly Father, Praise You for our great and awesome love! Sometimes, having heard for many years of your gracious mercy and grace, people grow callous to the joy of giving back to You. They forget what great shame and incredibly painful cost You paid for the gift of our salvation (John 14:23, Romans 5:17). In no way can anyone ever earn their salvation, no matter how many good deeds are done. It is all about Your grace and the joy of loving You back for Your fantastic gift of life. For by grace you have been saved through faith. And this is not from yourselves – it is the gift of God.  It is not based on deeds, so that no one may boast (Ephesians 2:8-9).

In the days of Isra’el during the time of Moses, every tenth animal belonged to You, because of the Passover (Exodus 13:2). In a similar yet different manner, all who love You belong to You and we ought to rejoice in giving You our life, our time, our talents and tithe. Your blood paid the price that rescued all who love You from suffering in hell for their sins. In grateful response, we should all rejoice at the opportunity to sow seeds of love in giving You their lives and possessions. The point is this: whoever sows sparingly shall also reap sparingly, and whoever sows bountifully shall also reap bountifully.  Let each one give as he has decided in his heart, not grudgingly or under compulsion – for God loves a cheerful giver.  And God is able to make all grace overflow to you, so that by always having enough of everything, you may overflow in every good work (Second Corinthians 9:6-8). Thank You for the joy of being able to give back our love to You by offering you our time, money and all we say and do. In Your holy name and power of Messiah’s resurrection. Amen

2023-11-17T02:04:03+00:000 Comments

Cx – கடவுளால் தேர்ந்தெடுக்கப்பட்ட வேலைக்காரன் மத்தேயு 12:15-21 மற்றும் மாற்கு 3:7-12

கடவுளால் தேர்ந்தெடுக்கப்பட்ட வேலைக்காரன்
மத்தேயு 12:15-21 மற்றும் மாற்கு 3:7-12

கடவுளால் தேர்ந்தெடுக்கப்பட்ட வேலைக்காரன் டி.ஐ.ஜி: பரிசேயன் தன்னைக் கொல்லும் அச்சுறுத்தலுக்கு எதிர்வினையாற்றுகையில், கர்த்தர் தீர்க்கதரிசனத்தை எவ்வாறு நிறைவேற்றினார்? யேசுவாவின் அடையாளத்தைப் பற்றி அது என்ன சொன்னது? மேசியாவைப் பார்க்கவும் கேட்கவும் மக்கள் எவ்வளவு தூரம் பயணம் செய்தார்கள்? மக்கள் ஏன் வந்தார்கள்? இது யேசுவாவுக்கு முக்கியமா? ஏன் அல்லது ஏன் இல்லை? அவர் எத்தனை பேரை குணப்படுத்தினார்? அவரது உண்மையான அடையாளத்தை யார் அங்கீகரித்தார்கள்?

பிரதிபலிக்கவும்: இயேசுவின் முன்மாதிரி அல்லது ஆபத்தை எதிர்கொள்ளும் தைரியமும் உறுதியும் உங்களை எவ்வாறு ஊக்குவிக்கிறது? கிறிஸ்துவைப் பற்றி மற்றவர்களுக்குச் சொல்வதில், TaNaKhல் நீங்கள் என்ன பயன் படுத்துகிறீர்கள்? கர்த்தர் உங்கள் வாழ்க்கையை குணப்படுத்திய ஒரு வழி என்ன? உதவிக்காக யேசுவாவிடம் வர உங்களைத் தூண்டுவது எது? அவருடன் இருக்க எவ்வளவு தூரம் பயணிக்க வேண்டும்?

பைபிள் மேசியாவிற்கு பல தலைப்புகளைக் கூறுகிறது, மேலும் ஏசாயா முதன்முதலில் பயன்படுத்திய என் வேலைக்காரன் என்ற தலைப்பை விட வேறு எதுவும் பொருத்தமானது அல்ல (ஏசாயா பற்றிய எனது வர்ணனையைப் பார்க்கவும், இணைப்பைக் காண Hpஇதோ எனது வேலைக்காரன், நான் ஆதரிக்கிறேன்). மேஷியாக்கின் வருகையை தீர்க்கதரிசி முன்னறிவித்ததைப் போலவே, யேசுவா தெய்வீக ஊழியராக, தந்தைக்கும் மனிதகுலத்திற்கும் சேவை செய்து ஆச்சரியத்துடனும் கம்பீரத்துடனும் வந்தார்.

இந்த சுருக்கமான பத்தியானது மோதலின் கடலில் புத்துணர்ச்சியூட்டும் அழகின் தீவு ஆகும், இது பரிசேயர்கள் மற்றும் தோரா-ஆசிரியர்களால் வழிநடத்தப்பட்ட கிறிஸ்துவின் முதல் பெரிய நிராகரிப்பை பதிவு செய்கிறது. சர்ச்சைக்குரிய முக்கிய அம்சம் வாய்வழிச் சட்டம் (பார்க்க EiThe Oral Law). துரோகி ரப்பி ஓய்வுநாளைப் பற்றிய வேதப்பூர்வமற்ற நம்பிக்கைகளை அம்பலப்படுத்திய பிறகு, பரிசேயர்கள் வெளியே சென்று இயேசுவை எப்படிக் கொல்லலாம் என்று ஏரோதியர்களுடன் சதி செய்யத் தொடங்கினர் (மாற்கு 3:6). எவ்வாறாயினும், பெருகிவரும் அந்த விரோதத்தின் மத்தியில், உலகம் வெறுக்கும் ஆனால் ADONAI மிகவும் நேசிக்கும் நமது இரட்சகரின் சில சிறந்த பண்புகளை நாம் கற்றுக்கொள்கிறோம்.

பரிசேயர்கள் தம்மைக் கொல்ல சதி செய்ததை அறிந்த இயேசு, ஓய்வுநாளில் உடனடியாக அவ்விடத்தை விட்டு வெளியேறினார். அவர் தனது சொந்த சித்தத்தைச் செய்ய வரவில்லை, ஆனால் அவரது தந்தையின் சித்தத்தைச் செய்ய வந்தார் (யோவான் 5:30 மற்றும் 6:38), மேலும் அது மகனின் ஊழியமும் வாழ்க்கையும் முடிவடைய தந்தையின் நேரம் அல்ல. அதுவரை யேசுவா பிரசங்கித்தல் மற்றும் குணப்படுத்துதல் ஆகியவற்றின் தொடர்ச்சியான சுழற்சியில் இருப்பார், சிலரால் ஏற்றுக்கொள்ளப்பட்டார், ஆனால் பெரும்பாலானவர்களால் (குறிப்பாக பரிசேயர்கள்) நிராகரிக்கப்பட்டு பின்னர் வேறு இடத்திற்குத் திரும்புவார். அவரது ஊழியம் முன்னேறும்போது, பிரசவ வேதனைகள் போல, சுழற்சிகள் குறுகியதாகவும் குறுகியதாகவும் மாறியது, ஏனெனில் எதிர்ப்பு விரைவாகவும் தீவிரமாகவும் வந்தது.

அவர் ஜெப ஆலயங்களை விட்டு வெளியேற வேண்டியிருந்தது. அவர் பயத்தால் பின்வாங்கியது அல்ல; பின்விளைவுகளை எதிர்கொள்ள பயந்த ஒரு மனிதனின் பின்வாங்கல் அல்ல. நேரம் வந்தபோது, இயேசு தம்முடைய கைது, விசாரணை மற்றும் சிலுவையில் அறையப்படுவதை புகார் அல்லது எதிர்ப்பு இல்லாமல் ஏற்றுக்கொண்டார் – இருப்பினும், எந்த நேரத்திலும் அவர் தன்னை எளிதாகக் காப்பாற்றி, தன்னை அழிக்க முயன்றவர்களை அழித்திருக்கலாம். ஆனால், அது பல ஆண்டுகள் கழித்து இருக்கும். இறுதி மோதலின் நேரத்திற்கு முன்பு அவர் செய்ய வேண்டிய மற்றும் சொல்ல நிறைய இருந்தது. எனவே, அவர் ஜெப ஆலயங்களை விட்டு வெளியேறி ஏரிக்கும் திறந்த வானத்திற்கும் சென்றார்.

கர்த்தரும் அவருடைய தாலமிடும் கலிலேயா கடலுக்குப் பின்வாங்கினார்கள், ஒரு பெரிய கூட்டம் அவரைப் பின்தொடர்ந்தது. யேசுவாவின் மேசியானிய கூற்றுகளில் ஒரு எழுச்சி, கிளர்ச்சியூட்டும் ஆர்வம் இருந்தது. அவருடைய புகழ் யூத எல்லைக்குள் மட்டுமல்ல, புறஜாதிகள் மத்தியிலும் பரவியது. அவர் செய்கிற அனைத்தையும் அவர்கள் கேள்விப்பட்டபோது, யூதேயா, எருசலேம், இடுமியா மற்றும் யோர்தானுக்கு அப்பால் உள்ள பகுதிகளிலிருந்தும், டயர் மற்றும் சீதோனைச் சுற்றியுள்ள பகுதிகளிலிருந்தும் பலர் அவரிடம் வந்தனர் (மத்தேயு 12:15; மாற்கு 3:7-8). பலர் அவருக்குச் செவிசாய்க்கவும் அவரால் குணமடையவும் எருசலேமிலிருந்து யூதேயாவுக்கு நூறு மைல் பயணம் செய்தனர். பெரிய, போலு என்ற வார்த்தை அழுத்தமான நிலையில் உள்ளது, மேலும் அது ஒரு விதிவிலக்காக பெரிய கூட்டமாக இருந்தது என்பதை கவனத்தில் கொள்கிறது.

இயேசு சுகப்படுத்திய மக்கள் பரிசேயர்களாலும் தோரா போதகர்களாலும் இகழ்ந்து புறக்கணிக்கப்பட்டனர், அதே போல் சதுசேயர்களும் (ஆசாரியத்துவம்), ADONAI தம் மக்களைத் தம்மிடம் நெருங்கி வருவதற்கான வழிமுறையாக ஆண்டவர் நிறுவினார். மதத் தலைவர்கள் செல்வந்தர்கள் மற்றும் செல்வாக்கு மிக்கவர்கள் மீது மட்டுமே அக்கறை கொண்டிருந்தனர், நோயாளிகள், ஏழைகள் அல்லது வெளியேற்றப்பட்டவர்கள் அல்ல. சுருங்கிய கையை உடைய மனிதனைப் போலவே (பார்க்க Cwஇயேசு சுருங்கிய கையுடன் ஒரு மனிதனைக் குணப்படுத்துகிறார்), அவருடைய துன்பத்தில் அவர்களின் ஒரே ஆர்வம், மெசியாவை குற்றம் சாட்டுவதற்காக ஓய்வுநாளை உடைக்க தூண்டுவதற்கான வழிமுறையாக இருந்தது மற்றும் அவரை தண்டிக்க. மறுபுறம், இயேசு எப்போதும் தேவைப்படுபவர்களுக்காக நேரத்தைக் கொண்டிருந்தார்.

இரட்சிப்புக்காகக் கூட அவரை நம்பாத, வெறுமனே குணமடைய ஆசைப்பட்ட பலரைக் கர்த்தர் குணப்படுத்தினார். அவர் ஒரு சந்தர்ப்பத்தில் சுத்திகரிக்கப்பட்ட பத்து தொழுநோயாளிகளில், ஒரு சமாரியன் மட்டுமே நன்றி செலுத்தத் திரும்பி வந்து விசுவாசத்தின் அத்தாட்சியைக் காட்டினார். மேசியாவின் வார்த்தைகள்: எழுந்து போ, உங்கள் விசுவாசம் உங்களை நலமாக்கியது (லூக்கா 17:19), மனிதனின் இரட்சிப்பின் மூலம் ஆவிக்குரிய குணமடைவதைக் குறிக்கவும், அது ஏற்கனவே நடந்த தொழுநோயிலிருந்து உடல் ரீதியாக குணப்படுத்துவதைக் குறிக்காது. பத்து தொழுநோயாளிகளும் உடல் ரீதியாக குணமடைந்தனர், ஆனால் ஒருவர் மட்டுமே ஆன்மீக ரீதியில் குணமடைந்தார்.

கிறிஸ்து நம்மை காயப்படுத்தும் வலியையும், நம்மை அரைக்கும் சுமைகளின் எடையையும் உணர்கிறார்; அவருடைய கிருபையில் அவர் நம்முடைய காயங்களைக் குணப்படுத்துகிறார், நம்முடைய சுமைகளை உயர்த்துகிறார். அவர் கூறினார்: சோர்வுற்றவர்களே, சுமை சுமக்கிறவர்களே, நீங்கள் அனைவரும் என்னிடம் வாருங்கள், நான் உங்களுக்கு இளைப்பாறுதல் தருகிறேன். என் நுகத்தை உங்கள் மீது எடுத்துக்கொண்டு, என்னிடமிருந்து கற்றுக்கொள்ளுங்கள், ஏனென்றால் நான் சாந்தமும் மனத்தாழ்மையும் உடையவன், உங்கள் ஆன்மாக்களுக்கு நீங்கள் இளைப்பாறுதலைக் காண்பீர்கள். என் நுகம் இலகுவானது, என் சுமை இலகுவானது (மத்தித்யாஹு 11:28-30). இஸ்ரவேலின் பொய்யான மேய்ப்பர்களாக இருந்த பரிசேயர்கள், சதுசேயர்கள் மற்றும் தோரா போதகர்கள் (எரேமியா 23) அதிக சுமைகளை மட்டுமே சுமத்தினார்கள், ஆனால் உண்மையான மேய்ப்பன் இஸ்ரவேலுக்கு வந்தபோது, அவர் அவர்களை உயர்த்தினார். அதனால்தான் பேதுரு தலைமை மேய்ப்பன் மீது நம்முடைய பாரங்களையும் கவலைகளையும் போடச் சொல்கிறார், ஏனென்றால் அவர் உங்களைக் கவனித்துக்கொள்கிறார் (முதல் பேதுரு 5:4 மற்றும் 7).475

கூட்டத்தின் காரணமாக, நோய் உள்ளவர்கள் தம்மை நசுக்க முன்னோக்கித் தள்ளுவதால், மக்கள் நெரிசலில் சிக்காமல் இருக்க, தமக்காக ஒரு சிறிய மீன்பிடிப் படகு, முக்கியமாக ஒரு படகு, ஒரு படகு தயாராக இருக்குமாறு அவர் தம் அப்போஸ்தலர்களிடம் கூறினார் (மாற்கு 3:9-10). நசுக்க வினைச்சொல் எபிபிப்டோ, அதாவது விழுதல். அவரைச் சுற்றியிருந்தவர்கள் குணமடைய வேண்டும் என்ற விரக்தியில் அவருக்கு எதிராக விழுந்தனர்; அவர்கள் ஒரு அதிசயம் செய்பவரைத் தவிர இயேசுவின் மீது அதிக அக்கறை காட்டவில்லை. காட்சி குழப்பமாக இருந்திருக்க வேண்டும். இயேசு கட்டுக்கடங்காத கூட்டத்தினருடன் தங்கினார், ஏனென்றால் அவர்களுக்குத் தேவைப்பட்டது, ஆனால், தன்னைப் பாதுகாத்துக் கொள்வது அவசியம் என்று அவர் கண்டார். எனவே, அவருக்கு ஒரு சிறிய படகு தயாராக இருந்தது, மேலும் கரைக்கு அருகில், அவரை ஒரு கணத்தில் இறக்கிவிட முடியும். வினை தொடர்ச்சியான செயலைக் காட்டுகிறது. துடுப்பாட்டப் படகு கரையோரத்தில் தொடர்ந்து நகர முடிந்தது.

நோய்வாய்ப்பட்ட அனைவரையும் இயேசு குணப்படுத்தினார். சன்ஹெட்ரின் வரவிருக்கும் நிராகரிப்பை எதிர்பார்த்து, அவரைப் பற்றி மற்றவர்களிடம் சொல்ல வேண்டாம் என்று எச்சரித்தார் (மத்தித்யாஹு 12:15b-16). வேலைக்காரன் முற்றிலும் அமைதியாக இருப்பான் என்பதல்ல, ஆனால் அவர் உண்மையில் மேஷியாக் என்று பொதுவாக இஸ்ரவேல் தேசத்தையும், குறிப்பாக கிரேட் சன்ஹெட்ரினையும் நம்ப வைக்கும் முயற்சியை நிறுத்தும் புள்ளி விரைவில் வருகிறது என்பது தெளிவாகத் தெரிந்தது (பார்க்க En கிறிஸ்துவின் ஊழியத்தில் நான்கு கடுமையான மாற்றங்கள்).

இஸ்ரவேல் தேசத்திற்கு வெளியிலிருந்து வந்திருந்த திரளான மக்களுக்கு இந்த ஊழியம் ஏசாயா 42:1-4 இன் நிறைவேற்றம் என்று மத்தேயு குறிப்பிட்டார். புறஜாதிகள் அவரிடம் திரும்பி, ஆசீர்வதிக்கப்பட்ட நம்பிக்கையில் நம்பிக்கை வைப்பார்கள். இது ஏசாயா தீர்க்கதரிசி மூலம் சொல்லப்பட்டதை நிறைவேற்றுவதற்காக இருந்தது (ஏசாயா Hp பற்றிய எனது விளக்கத்தைப் பார்க்கவும் – இதோ என் வேலைக்காரன், நான் ஆதரிக்கிறேன்). ஏசாயா அறிவித்தார்: இதோ, நான் தேர்ந்தெடுத்த என் வேலைக்காரன், நான் நேசிக்கிறேன், அவரில் நான் மகிழ்ச்சியடைகிறேன். கிரேக்க வார்த்தையான பைஸ் என்பது வேலைக்காரனைக் குறிக்கும் வழக்கமான வார்த்தை அல்ல, பெரும்பாலும் மகன் என்று மொழிபெயர்க்கப்படுகிறது. மதச்சார்பற்ற கிரேக்க மொழியில் இது ஒரு மகனைப் போல நம்பகமான மற்றும் நேசிக்கப்பட்ட ஒரு குறிப்பாக நெருக்கமான வேலைக்காரன் பயன்படுத்தப்பட்டது. செப்டுவஜின்ட்டில், TaNaKh இன் கிரேக்க மொழிபெயர்ப்பான பைஸ், ஆபிரகாமின் பிரதான வேலைக்காரன் (ஆதியாகமம் 24:2), பார்வோனின் அரச ஊழியர்களின் (ஆதியாகமம் 41:10 மற்றும் 38), மற்றும் தேவதூதர்கள் ADONAI இன் இயற்கைக்கு அப்பாற்பட்ட ஊழியர்கள் (யோபு 4: 18) நான் என் ஆவியை அவர்மேல் வைப்பேன், அவர் ஜாதிகளுக்கு நியாயத்தை அறிவிப்பார். அவர் சண்டையிட மாட்டார், அழமாட்டார்; தெருக்களில் அவருடைய குரலை யாரும் கேட்க மாட்டார்கள். அவர் நீதியை வெற்றிக்குக் கொண்டு வரும் வரை, நசுக்கப்பட்ட நாணலை அவர் உடைக்க மாட்டார், புகைபிடிக்கும் திரியை அவர் அணைக்க மாட்டார். அவருடைய நாமத்தில் தேசங்கள் நம்பிக்கை வைப்பார்கள் (மத்தித்யாஹு 12:17-21).

இயேசுவைப் பார்த்தவர்கள் – உண்மையில் அவரைப் பார்த்தார்கள் – ஏதோ வித்தியாசம் இருப்பதாகத் தெரியும். அவரது தொடுதலால் பார்வையற்ற பிச்சைக்காரர்கள் பார்வை பெற்றனர். அவருடைய கட்டளைப்படி ஊனமுற்ற கால்கள் வலுப்பெற்று நடந்தன. அவரது அரவணைப்பில் வெற்று உயிர்கள் பார்வையால் நிறைந்தன.

ஒரு கூடையால் ஆயிரக்கணக்கானோருக்கு உணவளித்தார். அவர் ஒரே கட்டளையால் புயலை அடக்கினார். அவர் ஒரே பிரகடனத்துடன் இறந்தவர்களை எழுப்பினார். அவர் ஒரே ஒரு கோரிக்கையால் வாழ்க்கையை மாற்றினார். அவர் ஒரே வாழ்வில் உலக வரலாற்றை மாற்றியவர், ஒரே நாட்டில் வாழ்ந்து, ஒரே தொழுவத்தில் பிறந்து ஒரே மலையில் இறந்தார். . .

நாம் கனவு காணத் துணியாததை கடவுள் செய்தார். நாம் நினைத்துப் பார்க்க முடியாததை அவர் செய்தார். அவர் ஒரு மனிதரானார், அதனால் நாம் அவரை நம்பலாம். அவர் ஒரு தியாகம் ஆனார், அதனால் நாம் அவரை அறிய முடியும். அவர் மரணத்தை தோற்கடித்தார், அதனால் நாம் அவரைப் பின்பற்ற முடியும்.

இது தர்க்கத்தை மீறுகிறது. இது ஒரு தெய்வீக பைத்தியம். ஒரு புனிதமான நம்பமுடியாதது.

தர்க்கத்தின் வேலிக்கு அப்பாற்பட்ட ஒரு படைப்பாளி மட்டுமே அத்தகைய அன்பின் பரிசை வழங்க முடியும்.476

சில ரபினிக் வர்ணனையாளர்கள் இதையும் மற்ற துன்பகரமான சேவகர் பத்திகளையும் இஸ்ரேல் தேசத்துடன் இணைக்க முயல்கிறார்கள் (ஏசாயா Iy துன்புறும் ஊழியரின் மரணம் பற்றிய எனது வர்ணனையைப் பார்க்கவும்), வேறு பல ஆதாரங்கள் இந்த பத்தி மட்டுமே பொருந்தும் என்பதை ஒப்புக்கொள்வதன் மூலம் உடன்படவில்லை. வரவிருக்கும் மேசியாவுக்கு (தர்கம் யோனாடன், ரப்பி டேவிட் கிம்ச்சி). இது உண்மையாகவே தெரிகிறது, துன்புறும் வேலைக்காரன் பத்திகளை ஒரு நெருக்கமான ஆய்வு, மேஷியாக் (தேசிய இஸ்ரவேலர் அல்ல) மட்டுமே சாதிக்கக்கூடிய பல முடிவுகள் உள்ளன என்பதை உறுதிப்படுத்துகிறது (உதாரணமாக, புறஜாதி நாடுகளின் பாவங்களுக்கு பரிகாரம் மற்றும் விசுவாசம்). யேசுவாவின் வாழ்க்கையில் நடந்த அந்த நிகழ்வுகளுக்கு நேரில் கண்ட சாட்சியாக, மட்டித்யாஹு, ஏசாயா ஆதாரம்-உரையைப் பயன்படுத்தி, இயேசுவின் ஊழியம், தேசியத்திலிருந்து தனிப்பட்ட இரட்சிப்புக்கு முக்கியத்துவம் கொடுக்கப்பட்ட கணிக்கப்பட்ட மாற்றத்தை விரைவில் கடந்து செல்லும் என்பதைக் காட்டுகிறார்.477

இயேசு தங்களை விடுவிப்பார் என்ற மக்கள் நம்பிக்கையில் சிலர் பேய் பிடித்திருந்த நண்பர்களையோ உறவினர்களையோ அழைத்து வந்தனர். அசுத்த ஆவிகள் அவரைக் காணும்போதெல்லாம், அவர் முன் விழுந்தன. வினைச்சொல் அபூரண காலத்தில் உள்ளது, இது தொடர்ச்சியான செயலைச் சுட்டிக்காட்டுகிறது. பேய்கள் அவர் முன் மீண்டும் மீண்டும் கீழே விழுந்தன. அவர்கள், “நீ தேவனுடைய குமாரன்” (மாற்கு 3:11) என்று சத்தமிட்டார்கள்.அவர்கள் மீண்டும் ஒருமுறை வினை முழுமையற்றது. தொடர்ந்து அழுதுகொண்டே இருந்தனர். சாத்தானிய உலகில் இருந்து வரும் ஆழமான, தொண்டை, கட்டுக்கடங்காத குரல்கள் அனைத்தும் பயங்கரமாக ஒலித்திருக்க வேண்டும். யேசுவா கடவுளின் குமாரன் என்று அவர்கள் சாட்சியமளித்தது அவர்கள் திரித்துவத்தைப் பற்றிய அறிவையும் ஏற்றுக்கொண்டதையும் குறிக்கிறது.

ஆனால், தம்மைப் பற்றி மற்றவர்களுக்குச் சொல்லக் கூடாது என்று அவர்களுக்குக் கண்டிப்பான கட்டளையிட்டார் (மாற்கு 3:12). அவர் பிசாசுகளிடமிருந்து சாட்சியை ஏற்றுக்கொள்ள மாட்டார். திரளான கூட்டத்தினரும் யூத மதத் தலைவர்களும் இயேசுவை கடவுளின் குமாரனாக அங்கீகரித்திருக்கவில்லை என்றாலும் பேய்கள் இயேசுவை கடவுளின் குமாரனாக அங்கீகரித்தது உண்மையிலேயே முரண்பாடானது.

ஒரு நல்ல மர்ம நாவல் புதிரான விவரங்களை வழங்குகிறது, அது வாசகன் கிட்டத்தட்ட முடிச்சுகளில் இருக்கும் வரை திருப்புகிறது மற்றும் பின்னிப் பிணைக்கிறது. ஒரு நல்ல கதைசொல்லி இடைநிறுத்தப்படும் புள்ளி அது; மேலும் விவரங்களைச் சேர்ப்பதற்குப் பதிலாக, கதையில் உள்ள துப்பறியும் நபர் ஆதாரங்களை ஆராய அமர்ந்துள்ளார், இது வாசகர்களுக்கு அவர்களின் எண்ணங்களைச் சேகரிக்க ஒரு வாய்ப்பை அளிக்கிறது – தெரிந்ததை ஒருங்கிணைக்கவும் மற்றும் வரவிருக்கும் புதிய விவரங்களுக்குத் தயாராகவும்.

மாஸ்டர் கதைசொல்லியான மார்க், இந்த கட்டத்தில் இடைநிறுத்தப்பட்டு, சிந்திக்க நேரம் கொடுத்துள்ளார். முந்தைய அத்தியாயங்களில், ஒன்றன் பின் ஒன்றாக நோயால் பாதிக்கப்பட்டவர்களை இயேசு குணப்படுத்துவதைப் பார்த்தோம். மேசியா வெளியே சென்று தம்முடைய முதல் அப்போஸ்தலர்களை ஆட்சேர்ப்பு செய்தார், ஆனால் விரைவில், மக்கள் கூட்டமாக அவரிடம் வந்தனர். யேசுவா பேய்களை விரட்டியபோது அந்த புதிரான சிறிய ரகசியம் நழுவியது. அவர் யார் என்பதை அவர்கள் அறிந்திருந்தார்கள், ஆனால் தேவனுடைய குமாரன் அவர்களைப் பேச விடவில்லை (மாற்கு 1:23-26). மார்க் தனது வாசகர்களின் கவனத்தை ஈர்த்திருந்தார்.

ஆர்வமே போதுமானதாக இல்லை; இருப்பினும், மார்க்கிற்கு ஒரு செய்தியைக் கடக்க வேண்டியிருந்தது. மேலும் விவரங்கள் அல்லது கதைகளுடன் தொடர்வதற்கு முன், அவர் மேஷியாக் பற்றிய இரண்டு பொதுவான புள்ளிகளை நிறுவினார்.

முதலாவதாக, இயேசுவுக்கு ஒரு பெரும் வேண்டுகோள் இருந்தது. மக்கள் வரும் நகரங்கள் மற்றும் பகுதிகளை வரைபடத்தில் குறித்தால் (மாற்கு 3:8), கலிலேயாவிலிருந்து ரபியைக் கேட்க எல்லா திசைகளிலிருந்தும் மக்கள் கூட்டம் அலைமோதுவதை நீங்கள் காண்பீர்கள். அவர் தல்மிடிமைப் பின்பற்றும் ஒரு சிறிய உள்ளூர் ரப்பி மட்டும் அல்ல. அவர் ஒவ்வொரு பகுதியிலிருந்தும், வாழ்க்கையின் ஒவ்வொரு பகுதியிலிருந்தும் ஏராளமான மக்களை ஈர்த்தார்.

இரண்டாவதாக, எல்லோரும் தங்களைத் தாங்களே தீர்மானிக்க வேண்டும் – யார் இந்த மனிதன்? பேய்கள் அவரது அடையாளத்தை அறிவிக்க அனுமதிக்காத அளவுக்கு அவருக்கு என்ன சிறப்பு இருக்கிறது? மார்க் தொடர்ந்து நமக்கு துப்பு கொடுப்பார், ஆனால் இந்த இடத்திலும் அவருடைய நற்செய்தி முழுவதும் அவரது பார்வையாளர்கள் சிந்திக்க வேண்டும் என்று அவர் விரும்பிய கேள்வி, “இயேசு யார்?”

மார்க் உத்தேசித்துள்ள பிரதிபலிப்புக்கு இன்று நேரம் ஒதுக்குவோம். நாசரேத்தின் இயேசுவின் மகத்துவம் மற்றும் தெய்வீகத்தன்மையை நீங்கள் முழுமையாக நம்பவில்லை என்றால், கிறிஸ்துவின் வாழ்க்கையில் உள்ள ஆதாரங்களைப் பற்றி ஜெபிக்க இன்றே நேரம் ஒதுக்குங்கள். உறுதியான விசுவாசிகளே, ருவாச் ஹா’கோடேஷ் உங்களுடன் இன்னும் ஆழமாகப் பேசுவதற்கு சிறிது நேரம் ஒதுக்குங்கள். நீங்கள் யேசுவாவுடன் எவ்வளவு நெருக்கமாக வளர்ந்திருந்தாலும், அவருடைய இருப்பு எப்போதும் மாற்றத்திற்கும் புதுப்பித்தலுக்கும் அழைப்பு விடுக்கிறது. கசியும் பாத்திரங்களைப் போல, நாம் தொடர்ந்து ஆவியின் ஜீவத் தண்ணீரால் நிரப்பப்பட வேண்டும்.478

ஆண்டவர் யேசுவா, நீர் என்னிடம் பேசுவதற்காக என் இதயத்தைத் திறக்கிறேன். நீங்கள் எனது தனிப்பட்ட வாழ்க்கையில் மாற்றத்தை கோரினாலும், அல்லது எனது குடும்பம், தேவாலயம், மெசியானிக் ஜெப ஆலயம், சமூகம் அல்லது தேசம் ஆகியவற்றில் சேவை செய்ய என்னை அழைத்தாலும், நீங்கள் எங்கு சென்றாலும் நான் பின்பற்ற விரும்புகிறேன். ஆமென்.

2024-06-07T15:53:12+00:000 Comments

Fd – Vows Concerning a House or Field 27: 14-25

Vows Concerning a House or Field
27: 14-25

Vows concerning a house or field DIG: Why do you think it was necessary to set a monetary value? What do you see as the purpose of these vows concerning houses and fields?

REFLECT: What is something you have personally given to the Lord? Have you ever wanted it back? At what cost? How is this similar to things dedicated here in this chapter?

This section speaks of three types of dedications:
urban dwellings, acquired agricultural land, and leased land.

When a person dedicates his house. The Hebrew verb yakdish means to dedicate. It enjoys a wide range of connotations, from the devotion of sacrificial offerings as in 22:2 to the dedication of the first-born in response to God’s mitzvah (Numbers 3:13; Deuteronomy 15:19). In Nehemiah 12:47, we read of dedications in support of the priesthood. In Second Kings 12:18-19 we read of donations that kings dedicated to the Temple, frequently from the spoils of war.

Vowing a house to ADONAI (27:14-15): If a man should declare in a vow that his house or personal belongings were dedicated to ADONAI, then the house and the belongings became the property of the priesthood. When a person dedicates his house to be holy for ADONAI, the priest is to set a fair market value on it in relation to its good and bad points; the value set by the priest will be legally binding. They needed to set this price lest the man should later decide that he wanted to redeem his house. If the dedicator wishes to redeem his house, he must add one-fifth to the value you have set on it; and it will revert to him before the Jubilee Year requires its return.

Vowing land to ADONAI (27:16-21): Although priests were individually forbidden to own land (Numbers 18:20), the priesthood as a whole could acquire it. But this process was far less straightforward if the man dedicated a field or other geographically tillable plot of land. A dedication of land transactions was complicated by the Yovel Year (to see link click EmThe Year of Jubilee), because in that year all agricultural properties reverted back to the ancestral owners. Therefore, fields were never permanently sold. Rather, their value was calculated according to the number of crops which could be harvested between the date of sale and the next Jubilee. If a man vowed a field, dedicating it to the LORD the value of the field was to be deduced by a formula which considered the amount of seed required to sow the field. If a person dedicates to ADONAI part of a field belonging to his tribe’s possession, you are to value it according to its production, with five bushels of barley (an omer of barley) being valued at fifty shekels of silver [one-and-a-quarter pounds]. A field twice the size would be valued at one-hundred shekels of silver.

If he dedicated his field during the Yovel Year, this valuation will be legally binding after the priest had set the price. But if he dedicates his field after the Year of Jubilee, then the priest is to calculate the price according to the years remaining till the next Yovel, with a corresponding reduction in the price. If the one dedicating the field wishes to redeem it, he must add one-fifth to the valuation of the priest and the field will be set aside to revert to him. If the seller does not wish to redeem the field, or if [the treasurer for the priesthood] has already sold the field to a third party, it can no longer be redeemed because the original owner dedicated the property to the Temple. But when the field reverted to its original owner at the Jubilee, it would pass into the possession of the priesthood. One can imagine situations in which the owners of small plots of land found themselves in permanent debt to a few rich landowners. Their lands would go to the wealthy owner because the poor farmers couldn’t pay the cost of the land plus twenty-percent. When the Jubilee arrived, only a small part of the debt was paid, so the land returned to the use of the wealthy landowner for another fifty years. The formula suggested here allowed the original family to free themselves of another’s clutches by placing their land and themselves in the service of the priesthood, who did not individually own land and who were held to a higher moral standard, and perhaps be more merciful.547

Vowing leased land to ADONAI (27:22-24): One who leased land from an owner could also dedicate the leased land to the Temple until the Jubilee. Then it would revert back to the original family. If he dedicates a field to ADONAI which he has bought, a field which is not part of his tribe’s possession, then the priest is to calculate its value according to the years remaining until the Yovel Year; and the man will on that same day pay this amount; since it is holy to ADONAI. In the Year of Jubilee the field will revert to the person from whom it was bought, that is, to the person to whose tribal possession it belongs.

Mitzvah on setting assessment values (27:25): All your valuations are to be according to the Sanctuary shekel [the standard weight of two-fifths of an ounce of silver], twenty gerahs to the shekel. This provided the only means of regulating weights of metal and their value throughout the twelve tribes of Isra’el. For the believer, the dedication of the land for God’s use exemplifies the generosity and sacrifice of those whose relationship to YHVH is the most important thing. The gifts of the land for the benefit of the early Messianic community remained a means by which the physical needs of many could be met (see the commentary on Acts AsRuach-Filled Community Life).548

Dear Heavenly Father, Thank You for Your great love and generosity to give Your best, Your only son, to redeem mankind (Second Corinthians 5:21). It is a great joy to give our time, talents and money back to You as a gift of our love. In Your great wisdom, You do not look at the outward size of the gift, but you look at the heart of each person. But ADONAI said to Samuel, “Do not look at his appearance or his stature, because I have already refused him. For He does not see a man as man sees, for man looks at the outward appearance, but Adonai looks into the heart” (First Samuel 16:7).

Thank You for Your wisdom to look at the motive why someone is giving You a gift. It is sad for You to see a heart full of pride. “Not everyone who says to Me, ‘Lord, Lord!’ will enter the kingdom of heaven, but he who does the will of My Father in heaven.  Many will say to Me on that day, ‘Lord, Lord, didn’t we prophesy in Your name, and drive out demons in Your name, and perform many miracles in Your name?’  Then I will declare to them, ‘I never knew you. Get away from Me, you workers of lawlessness!’ (Matthew 7:21-23).”

Others have a heart of gold for You, you will test their heart and greatly reward them for their deeds done from their heart of deep love for You. Now if anyone builds on the foundation with gold, silver, precious stones, wood, hay, straw, each one’s work will become clear. For the Day will show it, because it is to be revealed by fire; and the fire itself will test each one’s work – what sort it is (First Corinthians 3:12-13). Thank You for the joy of giving to You, for You are so wonderful! In Yeshua’s holy name and power of His resurrection. Amen

2023-11-17T01:56:19+00:000 Comments

Cw – சுருங்கிய கையுடன் ஒரு மனிதனை இயேசு குணப்படுத்துகிறார் மத்தேயு 12:9-14; மாற்கு 3:1-6; லூக்கா 6:6-11

சுருங்கிய கையுடன் ஒரு மனிதனை இயேசு குணப்படுத்துகிறார்
மத்தேயு 12:9-14; மாற்கு 3:1-6; லூக்கா 6:6-11

சுருங்கிய கையுடன் இருந்த ஒருவரை இயேசு குணப்படுத்துகிறார் டிஐஜி: ஜெப ஆலயத்தில் பதற்றம் ஏற்பட என்ன காரணம்? சுருங்கிய கையுடன் மனிதன் ஏன் தொடங்கினான்? யேசுவா ஏன் மதத் தலைவர்களிடம் கேள்வி எழுப்பினார்? ஓய்வுநாளில் சுகப்படுத்தியதன் மூலம் இயேசு ஏன் பரிசேயர்களின் கோபத்தைத் தூண்டினார்? அவரால் இன்னும் ஒரு நாள் காத்திருக்க முடியவில்லையா? இறைவனின் கோபத்தைத் தூண்டுவது எது? அவர்களின் பதில் என்ன காட்டுகிறது? மாற்கு 3:4-6 இல் உள்ள முரண்பாடு என்ன?

பிரதிபலிப்பு: நீங்கள் தவறு செய்ததை ஒப்புக்கொள்வது உங்களுக்கு எளிதானதா அல்லது கடினமா? உங்கள் நம்பிக்கையைப் பற்றி உங்கள் மனதை மாற்றுவதற்கு என்ன செய்ய வேண்டும்? நீங்கள் உண்மையிலேயே அக்கறை கொண்ட, ஆனால் அவர்களின் அழிவுகரமான சிந்தனை அல்லது செயல்களை மாற்றாத பிடிவாதமானவர்களை எவ்வாறு கையாள்வது? இப்போது இயேசு உங்களுக்குள் குணமாக்கும் “சுருங்கிய கை” என்ன? உண்மையான நீதி எவ்வாறு பெறப்படுகிறது?

இயேசு சுற்றிப் பயணித்தபோது, சன்ஹெட்ரின் உறுப்பினர்கள் அவருடன் சென்றார்கள் (இணைப்பைக் காண Lgthe Great Sanhedrin ஐக் கிளிக் செய்யவும்). துப்பறியும் நபர்களைப் போலவே, அவர்கள் அவரைப் பின்தொடர்ந்தனர். அவர்கள் பின்னால் பயணித்து தூரத்தை வைத்திருந்தார்களா? அல்லது இயேசுவோடு பயணம் செய்து வழியில் பேசிக்கொண்டார்களா. பைபிள் பிரச்சினையில் மௌனமாக இருப்பதால் நமக்குத் தெரிந்துகொள்ள வழி இல்லை. ஆனால், வெயில் காலத்தில் அவரைத் தனியாக விட்டுவிடாத தொல்லைதரும் கொசுக்களைப் போல, பரிசேயர்களும் தோரா-ஆசிரியர்களும் அவர்மீது குற்றஞ்சாட்டுவதற்கு ஏதாவது ஒன்றைக் கண்டுபிடிப்பதில் உறுதியுடன் இருந்தனர். அவர்கள் உண்மையில் இயேசுவைப் பற்றிய உண்மையைத் தேடவில்லை, அவர் மேசியா என்ற கூற்று பொய் என்று நிரூபிக்க ஒரு வழியைத் தேடினார்கள்.

வேறொரு ஓய்வுநாளில் இயேசு ஜெபஆலயத்தில் பிரவேசித்து உபதேசித்துக்கொண்டிருந்தார், வலது கை சுருங்கிய ஒரு மனிதன் அங்கே இருந்தான். மருத்துவர் லூக்கா எப்பொழுதும் நமக்கு அதிகமான மருத்துவ விவரங்களைத் தருகிறார், அவருடைய வலது கை சுருங்கி இருந்தது (மத்தேயு 12:9-10a; மாற்கு 3:1; லூக்கா 6:6). ஷ்ரிவல்ட் என்ற சொல் ஒரு சரியான பங்கேற்பு, கடந்த காலத்தில் முடிக்கப்பட்ட செயலைப் பற்றி பேசுகிறது, ஆனால் தற்போது முடிக்கப்பட்ட முடிவுகளைக் கொண்டுள்ளது. அதாவது விபத்து அல்லது நோயின் காரணமாக கை சுருங்கி இருந்தது. மனிதன் பிறவியில் ஊனத்துடன் பிறக்கவில்லை, ஆனால் அது உயிருக்கு ஆபத்தானது அல்ல.469 இது தற்செயல் நிகழ்வு அல்ல. நசரேயனைச் சோதிக்க பரிசேயர்கள் அந்த மனிதரைத் தேர்ந்தெடுத்தனர், ஏனெனில் அவரது குணமடைவது வாழ்க்கை அல்லது இறப்பு பிரச்சினையாக இருக்காது (கீழே காண்க). யேசுவா உண்மையிலேயே கடவுளாக இருந்தால், அவரைக் குணப்படுத்த அடுத்த நாள் வரை காத்திருப்பார் என்று அவர்கள் நியாயப்படுத்தினர்.

வாய்வழி சட்டம் (பார்க்க Ei The Oral Law) சப்பாத் அன்று அனைத்து வேலைகளும் தடைசெய்யப்பட்டது. பரிசேயர்கள் இதைப் பற்றி மிகவும் திட்டவட்டமாகவும் விரிவாகவும் இருந்தனர். உயிருக்கு ஆபத்து ஏற்பட்டால் மட்டுமே மருத்துவ சிகிச்சை அளிக்க முடியும். சில உதாரணங்களை எடுத்துக்கொள்வோம் – பிரசவத்தில் இருக்கும் ஒரு பெண் ஓய்வுநாளில் உதவலாம். தொண்டை வலிக்கு சிகிச்சை அளிக்கலாம். யாரேனும் ஒருவர் மீது சுவர் விழுந்தால், அந்த நபர் இறந்துவிட்டாரா அல்லது உயிருடன் இருக்கிறாரா என்பதைப் பார்க்க போதுமான அளவு அகற்றப்படலாம். உயிருடன் இருந்தால், அந்த நபர் உதவலாம்; இறந்தால் மறுநாள் வரை உடலை எடுக்க முடியாது. எலும்பு முறிவு ஏற்பட்டால் கவனிக்க முடியவில்லை. சுளுக்கிய கை அல்லது காலில் குளிர்ந்த நீரை ஊற்றக்கூடாது. வெட்டப்பட்ட விரலை வெற்றுக் கட்டுடன் கட்டலாம், ஆனால் களிம்பினால் அல்ல. வேறு வார்த்தைகளில் கூறுவதானால், அதிகபட்சம், ஒரு காயம் மோசமடையாமல் இருக்க முடியும் – ஆனால் சிறப்பாக இல்லை.

சப்பாத்தின் கடுமையான மரபுவழிக் கண்ணோட்டத்தைப் புரிந்துகொள்வதற்கான சிறந்த வழி, சப்பாத்தில் ஒரு யூதர் தனது உயிரைக் கூட பாதுகாக்க மாட்டார் என்பதை நினைவில் கொள்வதுதான். மக்காபியன் போர்களில், எதிர்ப்பு கிளம்பியபோது, சில யூத கிளர்ச்சியாளர்கள் சில குகைகளில் தஞ்சம் புகுந்தனர். அவர்களை சிரிய வீரர்கள் பின்தொடர்ந்தனர். யூத வரலாற்றாசிரியரான ஜோசபஸ், அவர்கள் சரணடைய வாய்ப்பளித்தனர், அவர்கள் சரணடைய மாட்டார்கள் என்று கூறுகிறார், எனவே “சிரியர்கள் ஓய்வு நாளில் அவர்களுக்கு எதிராகப் போரிட்டனர், மேலும் அவர்கள் யூதர்களை குகைகளில் எரித்தனர், எதிர்ப்பு இல்லாமல், எந்த தடையும் இல்லாமல். குகைகளின் நுழைவாயில்கள். அவர்கள் அந்த நாளில் தங்களைத் தற்காத்துக் கொள்ள மறுத்துவிட்டனர், ஏனெனில் அவர்கள் அத்தகைய துன்பத்தின் போதும் ஓய்வுநாளைக் கடைப்பிடிக்கத் தயாராக இல்லை. எனவே இந்தப் பிரச்சினையில் பாரசீக யூத மதத்தின் அணுகுமுறை முற்றிலும் கடினமானதாகவும் வளைந்துகொடுக்காததாகவும் இருந்தது.470

தோரா போதகர்களும் பரிசேயர்களும் கிரேட் சன்ஹெட்ரின் முன் இயேசுவை பகிரங்கமாக குற்றம் சாட்டுவதற்கான காரணத்தைத் தேடிக்கொண்டிருந்தனர். மரியாதைக்குரிய விருந்தினர்களுக்காக ஒதுக்கப்பட்ட முன் இருக்கைகள் மற்றும் அவர்கள் அமர்ந்திருந்ததால் யாரும் அவர்களைத் தவறவிட முடியாது. ஒரு வாரத்திற்கு முன்பு சப்பாத்தை மீறியதாக மேசியாவையும் அவரது டால்மிடிமையும் மீண்டும் மீண்டும் குற்றம் சாட்டியவர்கள் பரிசேயர்கள் (Cv பார்க்கவும் – மனுஷகுமாரன் ஓய்வுநாளின் ஆண்டவர்). அவர்கள் வழிபட அங்கு இல்லை. இயேசுவின் ஒவ்வொரு செயலையும் ஆராய்வதற்கு அவர்கள் அங்கு இருந்தனர், எனவே அவர்கள் அவரை உன்னிப்பாகக் கவனித்தனர். இது இரண்டாவது கட்ட விசாரணையாக இருந்ததால், “ஓய்வுநாளில் குணமாக்குவது முறையா” என்று அவரிடம் கேட்டார்கள் (மத் 12:10b; Mk 3:2; Lk 6:7).

ஆனால், அவர்கள் என்ன நினைக்கிறார்கள் என்பதை இயேசு அறிந்து, சுருங்கிய கையோடு இருந்த மனிதனை நோக்கி: எழுந்து அனைவருக்கும் முன்பாக நில். எனவே அவர் எழுந்து அங்கிருந்த மக்கள் அனைவருக்கும் நடுவில் நின்றார் (மாற்கு 3:3; லூக்கா 6:8). தோரா போதகர்கள் மற்றும் பரிசேயர்களின் விமர்சன மனப்பான்மைக்கு யேசுவா அற்புதமாக பதிலளித்தார். மனிதனின் உயிருக்கு எந்த ஆபத்தும் இல்லை என்பது அவருக்குத் தெரியும். உடல் ரீதியாக, அவர் குணமடைவது அடுத்த நாள் வரை தாமதமானால் அவர் மோசமாக இருக்க மாட்டார். இருப்பினும், கர்த்தர் எல்லாவற்றையும் வெளியில் கொண்டுவந்து, அவர்களுக்கு ஒரு சவாலை எறிந்தார். அவரிடம் மறைக்க எதுவும் இல்லை.

ஒரு குருவாக இருந்ததால், இறைவன் அவர்களின் கேள்விக்கு தம்முடைய சொந்த கேள்வியால் பதிலளித்தார். அப்பொழுது மேசியா அவர்களை நோக்கி: நான் உங்களிடம் கேட்கிறேன், ஓய்வுநாளில் எது நியாயமானது: நல்லது செய்வது அல்லது தீமை செய்வது? அவற்றை ஒரு மூலையில் வைத்தார். நல்லதைச் செய்வது சட்டப்பூர்வமானது என்பதையும், அவர் செய்ய முன்வந்த நல்ல காரியம் என்பதையும் அவர்கள் ஒப்புக்கொள்ளக் கட்டுப்பட்டார்கள். தீமை செய்வது சட்டபூர்வமானது என்பதை அவர்கள் மறுக்க வேண்டிய கட்டாயத்தில் இருந்தனர், இருப்பினும், மனிதனுக்கு உதவி செய்ய முடிந்தால், அந்த மனிதனை மிகவும் மோசமான நிலையில் விட்டுவிடுவது நிச்சயமாக ஒரு தீய செயல். பின்னர் அவர் அவர்களிடம் கேட்டார்: ஒரு உயிரைக் காப்பாற்றுவது அல்லது அதை அழிப்பது சட்டமா? (லூக்கா 6:9) ஆனால் அவர்கள் அமைதியாக இருந்தார்கள் (மாற்கு 3:4). அதற்காக அவர்கள் ஒரு திடீர் மறுபிரவேசம் இல்லை! வினை முழுமையற்றது. அவர்கள் தொடர்ந்து மௌனமாக இருந்தனர். வேதனையான, சங்கடமான மௌனம் அவர்களுடையது. அவர்கள் என்ன சொல்ல முடியும்? வெளிப்படையாக எதுவும் இல்லை.

லேவியராகமம் 18:5ஐ அடிப்படையாகக் கொண்டு சப்பாத்தின் சில கட்டளைகளை பிகுவாச் நெஃபெஷ் என்ற கருத்தின் கீழ் ஒதுக்கி வைக்கலாம், அதாவது ஒரு உயிரைக் காப்பாற்றுவதற்காக. நம் வாழ்க்கையை ஆசீர்வதிக்க கடவுள் தோராவைக் கொடுத்ததால், ஒரு உயிரைக் காப்பாற்றத் தேவையான அனைத்தையும் ஓய்வுநாளில் கூட செய்யலாம் என்பது இன்றுவரை புரிந்து கொள்ளப்படுகிறது. சிறந்த இடைக்கால வர்ணனையாளரும் மருத்துவருமான மைமோனிடிஸ், அத்தகைய தேவைக்காக சப்பாத்தை உடைப்பது ஒரு “மதக் கடமை” என்று கூட அழைத்தார் (யாத், சப்பாத் 2:2-3).

நீண்ட மௌனத்திற்குப் பிறகு இயேசு அவர்களிடம் கூறினார்: உங்களில் ஒருவரிடம் ஒரு ஆடு இருந்தால், அது ஓய்வுநாளில் குழியில் விழுந்தால், அதைப் பிடித்து வெளியே தூக்க மாட்டீர்களா (டிராக்டேட் ஷபாத் 117b)? ஒரு பரிசேயர் உட்பட எந்த யூதரும் அத்தகைய சூழ்நிலையில் தனது ஆடுகளை மீட்பதற்கான வழியைக் கண்டுபிடிப்பார். அத்தகைய செயலைச் செய்ய அனுமதிக்கும் ஒரு கட்டுப்பாடு இருந்தால், அவர் நிச்சயமாக அதைப் பயன்படுத்திக் கொள்வார். இல்லை என்றால், அவர் தனது ஆடுகளைக் காப்பாற்றுவதற்காக சட்டத்தைத் தவிர்ப்பதற்கு அல்லது வளைக்க ஏதாவது வழியைக் கண்டுபிடிப்பார். எனவே, வாய்மொழிச் சட்டத்தினுள் அல்லது வாய்மொழிச் சட்டத்தை மீறி, அவர் தனது ஆடுகளைப் பிடித்துக் குழியிலிருந்து தூக்கி எறிய ஏதாவது வழியைக் கண்டுபிடிப்பார். பரிசேயர்கள் யேசுவாவுடன் அந்தக் கருத்தை வாதிடவில்லை, கருதப்பட்ட பதில் சரியானது என்பதை நிரூபித்தது.

இறைவன் ஒரு kal v’chomer rabbinic கோட்பாட்டைப் பயன்படுத்தினார், அதாவது சிறியது முதல் பெரியது வரை. சப்பாத்தின் சட்டங்களில் சிலவற்றை ஒதுக்கித் தள்ளினால், ஆடுகளை விட மனிதன் எவ்வளவு மதிப்புமிக்கவன்! இயேசு தம் கருத்தைச் சுருக்கமாகக் கூறினார்: ஆடுகளை விட ஒரு நபர் எவ்வளவு மதிப்புமிக்கவர்! எனவே, உயிருக்கு ஆபத்தான சூழ்நிலைகளில் மட்டுமல்ல, எந்த நேரத்திலும், ஓய்வுநாளில் நன்மை செய்வது சட்டபூர்வமானது (மத்தேயு 12:11-12).செம்மறி ஆடுகள் கடவுளின் சாயலில் படைக்கப்பட்டவை என்பதை அறிந்த எந்த பரிசேயரும் மனிதர்களைப் போலவே மதிப்புமிக்கவர்கள் என்பதை ஒப்புக்கொண்டிருக்க மாட்டார்கள். ஆனால் உண்மையில், பரிசேயர்கள் தங்கள் சொந்த ஆடுகளைக் காட்டிலும் குறைவான மரியாதையுடன் மற்றவர்களை நடத்தினார்கள், ஏனென்றால் அவர்கள் தங்கள் இதயங்களில் தங்கள் சக யூதர்கள் உட்பட வேறு யாரையும் மதிக்கவில்லை, மிகவும் குறைவாக நேசிக்கிறார்கள். பரிசேயர்களுக்கு முக்கியமான ஒரே விஷயம் யூத மதத்தின் சுய-நீதிப் பிரிவினரும் அவர்களின் விலைமதிப்பற்ற மனிதர்களின் பாரம்பரியங்களும் மட்டுமே.

கிறிஸ்து நீதியான கோபத்தில் அவர்கள் அனைவரையும் சுற்றிப் பார்த்தார். அது ஒரு வேகமான, பரவலான கண்ணை கூசும். கோபத்திற்கு மூன்று கிரேக்க வார்த்தைகள் உள்ளன. முதலாவதாக, துமோஸ், கோபத்தின் திடீர் வெடிப்பைக் குறிக்கிறது, அது விரைவாக குளிர்ச்சியடைகிறது. இரண்டாவதாக, மனதின் சகிப்புத்தன்மை பழக்கத்தை வரையறுக்கிறது, எல்லா நேரத்திலும் பயன்படுத்தப்படுவதில்லை, ஆனால் சந்தர்ப்பம் தேவைப்படும்போது மட்டுமே. ஆனால், தகுதி என்னவென்றால், அதனுடன் எந்த பாவ உந்துதலையும் சேர்க்கக்கூடாது. மூன்றாவதாக, parorgismos, இது வேதத்தில் தடைசெய்யப்பட்ட எரிச்சல் என்ற அர்த்தத்தில் கோபத்தைப் பற்றி பேசுகிறது. யேசுவாவின் கோபம் ஒரு நீதியான கோபமாக இருந்ததால் மார்க் orge என்ற வார்த்தையைப் பயன்படுத்துகிறார். ஆனால், நம் ஆண்டவரின் கோபம் இன்னும் துக்கத்தால் தணிந்தது.471

மேலும், அவர்களின் பிடிவாதமான இதயங்களால் மிகவும் வேதனையடைந்த அவர், அந்த மனிதனிடம் கூறினார்: உங்கள் சுருங்கிய கையை நீட்டு. இயேசு தனது பொது ஊழியத்தைத் தொடங்க கோவிலை சுத்தப்படுத்தியபோது வைராக்கியமாக இருந்தார் (பார்க்க Bsஇயேசுவின் ஆலயத்தின் முதல் சுத்திகரிப்பு), மேலும் அவர் இங்கும் வைராக்கியமாக இருந்தார். எனவே அவர் அதை நீட்டினார் மற்றும் அவரது வலது கை முழுவதுமாக மீட்டெடுக்கப்பட்டது, அதே போல் இடது கை நன்றாக இருந்தது (மத் 12:13; மாற்கு 3:5; லூக்கா 6:10). எந்த நம்பிக்கையையும் காட்டும்படி அவர் மனிதனைக் கேட்கவில்லை. மேசியாவின் ஊழியத்தின் இந்த கட்டத்தில், அற்புதங்கள் அவருடைய மேசியானிய கூற்றுகளை அங்கீகரிக்க வேண்டும். ஆனால், அவரது நிராகரிப்புக்குப் பிறகு அது மாறும் (Enகிறிஸ்துவின் ஊழியத்தில் நான்கு கடுமையான மாற்றங்கள் பார்க்கவும்). அவரது கையை குணப்படுத்துவதன் மூலம், இயேசு வாய்வழி சட்டத்தின் மீதான தனது வெறுப்பை தொடர்ந்து காட்டினார்.

இந்த மனிதன் எப்படி உணர்ந்தான் என்று உங்களால் கற்பனை செய்ய முடியுமா? அவர் தனது சுருங்கிய கையை தன்னால் முடிந்தவரை மறைத்தார் என்று நான் நம்புகிறேன். அதைப் பற்றி அவர் வெட்கப்பட்டார். இப்போது யேசுவா அதை அனைவருக்கும் காண்பிக்கும்படி கேட்டுக் கொண்டிருந்தார்.

இந்த சம்பவத்திற்கும், பொதுவாக ஓய்வுநாள் சர்ச்சைகளுக்கும் பரிசேயரின் பதில்கள் மூன்று மடங்கு. முதலாவதாக, பரிசேயர்களும் வாய்மொழிச் சட்டத்தின் ஆசிரியர்களும் கோபமடைந்தனர், உண்மையில் பைத்தியக்காரத்தனத்தால் நிரப்பப்பட்டனர் (லூக் 6:11a). அவர்களின் உணர்ச்சிகள் அவர்களைக் கட்டுப்படுத்தின. இரண்டாவதாக, பரிசேயர்கள் வெளியே சென்று இயேசுவை எப்படிக் கொல்லலாம் என்று சதி செய்தார்கள் (மத் 12:14; லூக்கா 6:11b). அவர்கள் விரக்தியடைந்து, யேசுவாவை கல்லெறிந்து மரண தண்டனை வழங்கும் திறனை ரோம் அகற்றாமல் இருந்திருந்தால், அவரைப் பின்தொடர்ந்து பாராட்டிய பலருக்கு அவர்கள் பயப்படாமல் இருந்திருந்தால், அந்த இடத்திலேயே யேசுவாவைக் கொன்றிருப்பார்கள்.472 சன்ஹெட்ரின் இன்னும் வரவில்லை. அவர்களின் இரண்டாம் கட்ட விசாரணையில் இருந்து அதிகாரப்பூர்வ முடிவுக்கு, ஆனால், பல பரிசேயர்கள் ஏற்கனவே தங்கள் சொந்த முடிவுக்கு வந்திருப்பது போல் தோன்றியது. அது போல் இருந்தது, “என் மனம் உறுதியானது, உண்மைகளுடன் என்னை குழப்ப வேண்டாம்!” மூன்றாவதாக, பரிசேயர்கள் வெளியே சென்று, கலிலேயாவிலிருந்து கலகக்கார ரபியை எப்படிக் கொல்லலாம் என்று ஏரோதியர்களுடன் சதி செய்யத் தொடங்கினர் (மாற்கு 3:6).

பரிசேயர்களும் ஹெரோதியர்களும் உண்மையில் விசித்திரமான படுக்கையறைகளாக இருந்தனர், ஏனென்றால் அவர்கள் அரசியல் ஸ்பெக்ட்ரமின் எதிர் முனைகளில் இருந்தனர், பொதுவாக பரம எதிரிகள். ஹெரோதியர்கள் இறையியல் ரீதியாக சதுசேயர்களுடன் உடன்பாடு கொண்டிருந்தனர் மற்றும் அரசியல் ரீதியாக இந்த இரண்டு கட்சிகளும் ஹாஸ்மோனிய, ஹெரோடியன் மற்றும் ரோமானிய எதிர்ப்பு போன்ற பரிசேயர்களுக்கு நேர்மாறாக இருந்திருக்கும். ஹெரோட்ஸ் மற்றும் ரோமின் ஆட்சியை அகற்ற பரிசேயர்கள் ஒரு பேரழிவு தரும் மெசியானிய ராஜ்யத்தைத் தேடினார்கள், அதேசமயம் ஹெரோடியர்கள் ரோமானியர்களைப் பிரியப்படுத்தவும் ஹெரோடியன் ஆட்சியைப் பாதுகாக்கவும் விரும்பினர். இருப்பினும், ஏரோதியர்களும் பரிசேயர்களும் யேசுவாவை எதிர்க்க ஒன்றிணைந்து செயல்பட்டனர், ஏனெனில் அவர் இருவரும் விரும்பாத ஒரு புதிய ராஜ்யத்தை அறிமுகப்படுத்தினார். எனவே, இறுதிப் பகுப்பாய்வில், அவர்கள் ஒரு விஷயத்தை ஒப்புக் கொள்ளலாம் – இயேசு கொல்லப்பட வேண்டும்.473

பரிசேயர்களும் தோரா போதகர்களும் சுய-நீதியுள்ள பாசாங்குக்காரர்கள் (மத்தேயு 23:24-27), அவர்கள் மற்றவர்களின் பார்வையில் தங்களை நியாயப்படுத்த விரும்பினர் (லூக்கா 16:15). அவர்கள் குளிர்ச்சியான, கசப்பான இதயங்களைக் கொண்டிருந்தனர் மற்றும் அவர்களின் பக்தி செயல்கள் தங்களை மகிமைப்படுத்த உதவியது, அடோனை அல்ல. யேசுவா ஹாமேஷியாக்கின் சீடர் சுயநீதிக்கு அப்பால் செல்ல வேண்டும், அது பெரும்பாலும் வெளிப்புற பக்தி செயல்களால் வகைப்படுத்தப்படுகிறது (மத்தேயு 5:20). நமக்கு வெளிப்புற பெருமை தேவையில்லை, ஆனால் உள் மாற்றம். மனித இதயத்தின் நிலையைப் பற்றி ரபி ஷால் எழுதினார்: நீதிமான் ஒருவனும் இல்லை, ஒருவனும் கூட இல்லை (ரோமர் 3:10). கடவுளின் கிருபையின் மூலம் இலவச மற்றும் தாராளமான பரிசாக நமக்குக் கொடுக்கப்பட்ட நீதி மட்டுமே சாத்தியமானது (எபேசியர் 2:8-9). இது மேசியாவின் சிலுவையின் மூலம் பெறப்பட்ட நீதியாகும், அது நம்மிடமிருந்து வரவில்லை, மாறாக, விசுவாசம் மற்றும் பரிசுத்த ஆவியின் ஞானஸ்நானம் (Bw விசுவாசத்தின் தருணத்தில் கடவுள் நமக்காக என்ன செய்கிறார் என்பதைப் பார்க்கவும்).

இந்த உண்மையை நாம் புரிந்துகொள்ளத் தொடங்கும்போது, ​​நாம், கடவுளைப் பிரியப்படுத்த முடியாது என்பதை நாம் புரிந்துகொள்ளத் தொடங்குகிறோம். நம் தன்னிறைவு பெற்ற வாழ்க்கை ஒரு குழந்தை போன்ற நம்பிக்கைக்கு ஆதரவாக ஒதுக்கி வைக்கப்பட வேண்டும் மற்றும் நம் அன்பான தந்தையின் மீது நம்பிக்கை வைக்க வேண்டும். இந்த வழியில் தங்கள் விருப்பத்தை மரணத்திற்கு உட்படுத்துபவர்கள் மட்டுமே இயேசுவை உண்மையாக பின்பற்ற முடியும். எல்லா சுயநீதியையும் துறந்து, நாங்கள் ரபி ஷால் உடன் மகிழ்ச்சியுடன் கூறுகிறோம்: நான் கிறிஸ்துவுடன் சிலுவையில் அறையப்பட்டேன், நான் இனி வாழவில்லை, ஆனால் கிறிஸ்து என்னில் வாழ்கிறார். நான் இப்போது என் சரீரத்தில் வாழும் வாழ்க்கை, என்னை நேசித்து எனக்காகத் தம்மையே ஒப்புக்கொடுத்த தேவனுடைய குமாரனை விசுவாசித்து வாழ்கிறேன் (கலாத்தியர் 2:20).474

கர்த்தராகிய இயேசுவே, எங்களில் உள்ள உமது ஆவியின் வல்லமையால், உம்மைப் பின்பற்ற எங்களுக்கு உதவுங்கள். உமது ராஜ்யத்தை நாங்கள் பூமியில் கட்டியெழுப்ப, நீர் விரும்புவதைப் போல் எங்களுக்கும் அன்பு செலுத்தக் கற்றுக் கொடுங்கள். ஆமென்

 

2024-06-07T15:50:30+00:000 Comments

Cv – மனுஷகுமாரன் ஓய்வுநாளின் கர்த்தர் மத்தேயு 12:1-8; மாற்கு 2:23-28; லூக்கா 6:1-5

மனுஷகுமாரன் ஓய்வுநாளின் கர்த்தர்
மத்தேயு 12:1-8; மாற்கு 2:23-28; லூக்கா 6:1-5

மனுஷ்யபுத்திரன் சப்பாத்தின் ஆண்டவர் டிஐஜி: பரிசேயர்கள் என்ன கோபப்படுகிறார்கள்? முதல் சாமுவேல் 21:1-6ல் உள்ள இயேசுவின் நிலைமைக்கு தாவீதின் கதை எவ்வாறு பொருந்தும்? எண்கள் 28:9-10 இல் உள்ள ஆசாரியர்களைப் பற்றி? பரிசேயர்கள் இதன் அர்த்தத்தை எவ்வாறு புறக்கணித்தார்கள்: நான் இரக்கத்தை விரும்புகிறேன், தியாகத்தை அல்ல? மத்தேயு 12:8 மற்றும் லூக்கா 6:5ல் உள்ள ஓய்வுநாள் பிரச்சினையை மேசியா எவ்வாறு தெளிவுபடுத்துகிறார்?

பிரதிபலிக்கவும்: “பலி செலுத்துதல்” ஆனால் “கருணையைப் புறக்கணிப்பது” என்ற வலையில் நீங்கள் எப்போது விழுந்தீர்கள்? நீங்கள் இறைவனுக்குக் கீழ்ப்படிய முயலும்போது, நீங்கள் மற்றவர்களை நேசிப்பதில் சுதந்திரமாகி வருகிறீர்கள் அல்லது மத விதிகளால் மேலும் மேலும் கட்டுப்படுத்தப்படுகிறீர்கள் என்று உணர்கிறீர்களா? ஏன்? அந்த டென்ஷனுக்கு என்ன காரணம்?

தான் நிந்தனை செய்ததாக பரிசேயர்களின் குற்றச்சாட்டை மேசியா தற்காலிகமாக மறுத்தார். ஆனால், அவர்கள் விடாப்பிடியாக இருந்தனர். இப்போது அவரது எதிர்ப்பாளர்கள் அவர் ஒரு ஓய்வுநாளை மீறுபவர் என்ற குற்றச்சாட்டை அழுத்தினார்கள். விரைவில் அவர்கள் மற்றொரு சம்பவத்தை கவனித்தனர், அது அவரை வெளிப்படையாக குற்றம் சாட்ட மற்றொரு வாய்ப்பை அளித்தது.

ஏப்ரல் மாத இறுதியில் கலிலேயாவில், மேய்ப்பர்களும் மந்தைகளும் மலைப்பகுதிகளில் சுற்றித் திரிந்தனர், விவசாயிகள் தங்கள் பார்லி அறுவடையை முடித்துவிட்டு, பெரிய கோதுமை வயல்களில் தங்கள் கவனத்தைத் திருப்பினார்கள். விவசாயிகள் தங்கள் வயல்களின் ஓரங்களில் சில கோதுமையை ஏழைகள் மற்றும் தேவைப்படுபவர்கள் அறுவடை செய்ய விட்டுவிட வேண்டும் என்று தோரா கோரியது. மோசே எழுதினார்: உங்கள் நிலத்தில் விளைந்த விளைந்த பயிர்களை அறுவடை செய்யும்போது, உங்கள் வயலின் மூலைகள் வரை அறுவடை செய்யாதீர்கள், அறுவடை செய்பவர்கள் விட்டுச்சென்ற தானியத்தின் கதிர்களைச் சேகரிக்காதீர்கள் (லேவியராகமம் 19:9 CJB)

கிரேட் சன்ஹெட்ரின் (இணைப்பைக் காண LgThe Great Sanhedrin என்பதைக் கிளிக் செய்யவும்) இன்னும் இரண்டாம் கட்ட விசாரணையில் இருந்தது. ஒருவேளை நீங்கள் ஒரு வேலை நிழல் பற்றி கேள்விப்பட்டிருக்கலாம், இது ஒரு அமைச்சக நிழல். யேசுவா சென்ற இடமெல்லாம் பரிசேயர்கள் பின்பற்றுவது உறுதி. வாய்மொழிச் சட்டத்திற்கு முரணாக இருப்பதாக அவர்கள் உணர்ந்த எதையும் அவர்கள் இயேசுவுக்கு சவால் விடுவார்கள் (பார்க்க Ei – The Oral Law). அவர்கள் உண்மையில் தோராவை விட வாய்வழி சட்டத்தை இன்னும் கொஞ்சம் உயர்த்தும் நிலைக்கு வந்துள்ளனர். ரபிகளுக்கு ஒரு பழமொழி இருந்தது: தோராவைப் படிப்பவர் ஒரு நல்ல காரியத்தைச் செய்கிறார்; ஆனால் வாய்வழிச் சட்டத்தைப் படிப்பவர் இன்னும் சிறப்பாகச் செய்கிறார். ஒரு காலத்தில் ரபி சாவுலைப் போலவே, அவர்கள் தங்கள் பிதாக்களின் பாரம்பரியங்களில் மிகவும் ஆர்வமாக இருந்தனர் (கலாத்தியர் 1:14).

வரலாற்று யூத மதத்திற்குள் மிகவும் மதிக்கப்படும் கட்டளை சப்பாத்தை கடைபிடிப்பது என்று சொல்ல தேவையில்லை. ஓய்வுநாளுக்கு கொடுக்கப்பட்ட அனைத்து எடைகளுக்கும், பைபிள் உண்மையில் சிறிய வரையறையை அளிக்கிறது என்பது ஆச்சரியமாக இருக்கிறது. இன்றுவரை, யூதர்கள் சப்பாத் மாலையில் இரண்டு மெழுகுவர்த்திகளை ஏற்றி, இந்த புனிதமான நாளை நினைவுகூரவும் கடைபிடிக்கவும் இரண்டு மடங்கு பைபிள் கட்டளையை விளக்குகிறார்கள். எனவே, தேவன் தாமே இளைப்பாறியதைப் போல எல்லா வேலைகளிலிருந்தும் விலகியிருக்க வேண்டும் என்பதே பைபிளின் கட்டளை. பலர் ஓய்வுநாளின் கட்டளைகளை ஒரு சுமையாகவோ அல்லது அடிமைத்தனமாகவோ கூட தவறாகப் புரிந்துகொள்வது துரதிர்ஷ்டவசமானது. சிலர், பழைய பியூரிடன்களைப் போலவே, சப்பாத்தை இருள் மற்றும் அழிவின் நேரமாக மாற்றினாலும், யூதர்களின் பார்வை ஏழாவது நாள் உண்மையில் மகிழ்ச்சியாகவும் மகிழ்ச்சியாகவும் இருந்தது என்ற விவிலியக் கண்ணோட்டத்தை வலியுறுத்தியது.463

கட்டளைக்கு: ஓய்வுநாளை நினைவில் வைத்து அதை பரிசுத்தமாக வைத்திருங்கள் (எக்ஸோடஸ் Dn பற்றிய எனது வர்ணனையைப் பார்க்கவும் – சப்பாத்தை பரிசுத்தமாக வைத்திருப்பதன் மூலம் ஓய்வுநாளை நினைவில் வையுங்கள்), பரிசேயர்கள் சுமார் 1,500 கூடுதல் விதிகள் மற்றும் ஒழுங்குமுறைகளைச் சேர்த்தனர். டால்முட்டின் முழுப் பகுதியும் ஓய்வுநாளில் (டிராக்டேட் சப்பாத்) அனுமதிக்கப்பட்ட அல்லது தடைசெய்யப்பட்டவற்றைக் கருத்தில் கொள்ள அர்ப்பணிக்கப்பட்டுள்ளது என்பதன் மூலம் இது விளக்கப்படுகிறது. இந்த முதல் வசனத்தில், பரிசேயர்கள் நான்கை உடைத்ததாகச் சொன்னார்கள். ஒரு ஓய்வுநாளில் இயேசு தானிய வயல்களின் வழியாகச் சென்று கொண்டிருந்தார், அவருடைய அப்போஸ்தலர்கள் பசியுடன் அவருடன் நடந்து செல்லும்போது, ​​ஏழைகளுக்கு எஞ்சியிருந்த சில தானியங்களை எடுத்து, தங்கள் கைகளில் தேய்த்து, கர்னல்களை சாப்பிட ஆரம்பித்தார்கள் (மத்தேயு 12:1 மாற்கு 2:23; லூக்கா 6:1). அவர்கள் தண்டிலிருந்து கோதுமையை எடுத்தபோது, அவர்கள் ஓய்வுநாளில் அறுவடை செய்த குற்றம்; அவர்கள் கோதுமையை சப்பாத்தில் இருந்து கோதுமையைப் பிரிக்கும் நோக்கத்திற்காகத் தங்கள் கைகளில் தேய்த்தபோது, அவர்கள் சப்பாத்தில் கதிரடித்த குற்றத்தைச் செய்தார்கள்; அவர்கள் சப்பாத்தியை (குறிப்பாக) ஊதும்போது, அவர்கள் ஓய்வுநாளில் வென்றதற்காக குற்றவாளிகளாக இருந்தனர்; ஏழாம் நாளில் கோதுமையை சேமித்து வைத்த குற்றமாகிய கோதுமையை உண்டனர்.464

அந்த நேரத்தில் பரிசேயர்கள் அவ்வளவு தீவிரமானவர்களாக இருந்தார்கள். ஓய்வுநாளில் புல் மேல் நடக்கக் கூடாது என்று ரபிகளுக்கு விதி இருந்தது. நீங்கள் ஒரு பாரசீக ரபியிடம் கேட்டால், “சப்பாத்தில் புல் மேல் நடப்பதில் என்ன தவறு?” அவர் கூறுவார், “ஒன்றுமில்லை! ஆனால் இங்கே பிரச்சனை. கோதுமையின் ஒரு காட்டுத் தண்டு அங்கே விளைந்திருந்தால், தவறுதலாக அதை மிதித்து அதன் தண்டிலிருந்து பிரித்துவிட்டால், ஏழாவது நாளில் அறுவடை செய்த குற்றவாளியாக இருக்கலாம். நீங்கள் தற்செயலாக கோதுமையை பதப்பிலிருந்து பிரித்திருந்தால், நீங்கள் கதிரடிக்கும் குற்றவாளியாக இருக்கலாம். நீங்கள் தொடர்ந்து நகரும் போது, உங்கள் ஆடையின் வெளிப்புற விளிம்பு தற்செயலாக சப்பாத்தியை வீசியிருந்தால், ஓய்வுநாளில் நீங்கள் வெற்றிபெறுவீர்கள். ஒரு பறவை கீழே விழுந்து, வெளிப்படும் தானியத்தை சாப்பிட்டால், நீங்கள் சப்பாத்தில் சேமித்து வைத்த குற்றமாகிவிடுவீர்கள். தோராவைச் சுற்றி ஒரு வேலி கட்டுவது எவ்வளவு தீவிரமானது.465

எந்த ஒரு சாதாரண நாளிலும் இது அனுமதிக்கப்பட்டிருக்கும், ஆனால், ஓய்வுநாளில் இது கண்டிப்பாக தடைசெய்யப்பட்டது. இதைக் கண்ட பரிசேயர்கள் இயேசுவை நோக்கி, “இதோ! உங்கள் டால்மிடிம்கள் ஓய்வுநாளில் சட்டவிரோதமானதைச் செய்கிறார்கள்” (மத்தேயு 12:2; மாற்கு 2:24 லூக்கா 6:2). சொல்லப்பட்ட வினைச்சொல் எலிகான் என்ற கிரேக்க வார்த்தையாகும், இது அபூரண காலத்தில், தொடர்ச்சியான செயலைக் குறிக்கிறது. பரிசேயர்கள் வெறுமனே இயேசுவிடம் பேசுகிறார்கள் என்று மார்க் சொல்ல விரும்பியிருந்தால், அவர் aorist tense ஐப் பயன்படுத்தியிருப்பார். ஆனால், பரிசேயர்கள் இயேசுவிடம் செல்வதை நிறுத்தமாட்டார்கள் என்பதை வலியுறுத்த அவர் வெளியே செல்கிறார். அவர்கள் மட்டித்யாஹுவின் வீட்டில் சாப்பிட்டுக் கொண்டிருந்தபோது அவருடைய அப்போஸ்தலர்களிடம் பேசினார்கள் (Cpமத்தேயுவின் அழைப்பைப் பார்க்கவும்). ஆனால் இப்போது, அவர்கள் நேரடியாக அவரிடம் பேசினார்கள். வாய்வழிச் சட்டத்தை மீறும் அவரது டால்மிடிம் குறித்து அவர்கள் பிரச்சினை எடுத்தனர்.466 இயேசு தோராவை ஒருபோதும் முரண்படவில்லை, ஆனால் அவசியமான போது வாய்வழி சட்டத்தை எதிர்க்க பயப்படவில்லை. எனவே, அவர் ஓய்வுநாளின் ஆண்டவராக இருப்பதற்கு ஆறு காரணங்களைச் சுட்டிக்காட்டி பதிலளித்தார்:

முதலாவதாக, அவர் தாவீது அரசனிடம் ஒரு வரலாற்று முறையீடு செய்கிறார். படித்த பரிசேயர்களுக்கு கணக்கு தெரியும் என்பதை நன்கு அறிந்த யேசுவா, அசாதாரண சந்திப்பிலிருந்து கற்றுக்கொள்ள வேண்டிய ஆன்மீகக் கொள்கைகளை ஆழமாகப் பார்க்க அவர்களைத் தூண்டினார். அவர் பதிலளித்தார்: தாவீதும் அவருடைய தோழர்களும் பசியிலும் தேவையிலும் இருந்தபோது தாவீது செய்ததை நீங்கள் ஒருபோதும் படிக்கவில்லையா (மத்தேயு 12:3)? கிரேக்க மொழியில் இந்த வார்த்தை நேர்மறையான பதிலை எதிர்பார்க்கிறது. தாவீதைப் பற்றிய அவரது வரலாற்று முறையீட்டிற்கான சூழலை அமைப்பதில், அது பிரதான ஆசாரியனாகிய அபியத்தாரின் நாட்களில் இருந்தது என்று இயேசு குறிப்பிட்டார். ஆனால், முதல் சாமுவேல் 21:1-6-ல் உள்ள கணக்கு அகிமெலேக்கின் பெயரைக் குறிப்பிடும்போது, அபியத்தாரை பிரதான ஆசாரியனாகக் கண்டறிந்தபோது கர்த்தர் தவறாகப் புரிந்துகொண்டாரா? முதல் சாமுவேல் 21:1-6 பெயர்கள் அஹிமெலேக்? முதல் சாமுவேல் 21 பதிவுகளின்படி, டேவிட் நோபில் அபியத்தாரின் தந்தை அகிமெலேக்குடன் தொடர்பு கொண்டிருந்தார். ஆனால், இந்தச் சம்பவம் தொடர்பாக அபியதார் பெயரைச் சொல்வது தவறாகவோ அல்லது தவறாகவோ இருப்பதற்குப் பல காரணங்கள் உள்ளன.

முதலாவதாக, தாவீது அகிமெலேக்கைச் சந்தித்த சிறிது நேரத்திலேயே, சவுல் ராஜா நோபில் அகிமெலேக் உட்பட ஆசாரியர்களைக் கொன்றார் (முதல் சாமுவேல் 22:18-19). அபியத்தார் மட்டும் தப்பினார்! அவர் தாவீதிடம் ஓடிப்போய் தாவீதின் மரணம் வரை பிரதான ஆசாரியராக பணியாற்றினார், நோபில் படுகொலை செய்யப்பட்ட நேரத்தில் அவர் பிரதான ஆசாரியராக இல்லாவிட்டாலும்

இரண்டாவதாக, அந்த நேரத்தில் அபியத்தார் பிரதான ஆசாரியராக இருந்தார் என்று மேசியா கூறவில்லை, ஆனால் அது அபியத்தாரின் நாட்களில் இருந்தது. சம்பவம் நடந்தபோது அவர் உயிருடன் இருந்தார், மேலும் அவரது தந்தையின் மரணத்திற்குப் பிறகு பிரதான பாதிரியாராக பணியாற்றினார். நோப் இயேசுவின் பாதிரியார்களின் படுகொலை அபியத்தாரின் நாட்களில் நடந்தது, அவர் பதவியில் இருந்த காலத்தில் இல்லாவிட்டாலும்.467

தாவீதைப் பற்றிய வரலாற்று முறையீட்டைத் தொடர்ந்து, நமது இரட்சகர் அவர் கடவுளின் வீட்டிற்குள் நுழைந்ததாகவும், அவரும் அவருடைய தோழர்களும் பிரசன்னத்தின் அப்பத்தை சாப்பிட்டதாகவும் குறிப்பிட்டார் (எக்ஸோடஸ் Fo சரணாலயத்தில் பிரசன்னத்தின் ரொட்டியின் விளக்கத்தைப் பார்க்கவும்: கிறிஸ்து, ஜீவ அப்பம் ) – இது ஆசாரியர்கள் மட்டுமே சாப்பிடுவது சட்டபூர்வமானது (மத்தேயு 12:4; மாற்கு 2:25-26; லூக்கா 6:3-4). தாவீதும் அவரது தோழர்களும் அவர்கள் பிரசன்ஸ் ரொட்டியை உண்ணும் போது பாரிசாயிக் சட்டத்தையும் மீறினர்(முதல் சாமுவேல் 21:1-6). ஒரு லேவியன் ஒரு லேவியன் அல்லாத ஒருவருக்கு பிரசன்னத்தின் அப்பத்தை கொடுக்க முடியாது என்று மோசே ஒருபோதும் கூறவில்லை, ஆனால், அது ஒரு வாய்வழி சட்டம். தாவீது வாய்வழிச் சட்டம் உருவாவதற்கு முன்பு வாழ்ந்ததாக பரிசேயர்களால் கூற முடியவில்லை, ஏனென்றால் அவர் பத்துக் கட்டளைகளை இறக்கிய அதே நேரத்தில் கடவுள் சினாய் மலையில் வாய்வழி சட்டத்தை மோசேக்குக் கொடுத்தார் என்று அவர்களே கற்பித்து நம்பினர். வேறு வார்த்தைகளில் கூறுவதானால், டேவிட் பாரசீக சட்டத்தை மீறினார், ஆனால் அவர்கள் அவரை பணிக்கு எடுத்துக்கொள்ளவில்லை. எனவே, டேவிட் வாய்மொழி சட்டத்தை மீற முடியுமானால், அவருடைய பெரிய மகன் யேசுவா ஹாமேஷியாக் கூட முடியும்.

இரண்டாவதாக, ஓய்வுக்கான சப்பாத்தின் முதன்மையானது எல்லா சூழ்நிலையிலும் பொருந்தாது என்பதை அவர் சுட்டிக்காட்டினார். அல்லது கோவிலில் ஓய்வுநாளில் பணிபுரியும் பாதிரியார்கள் ஓய்வுநாளை இழிவுபடுத்துகிறார்கள் என்று தோராவில் நீங்கள் படிக்கவில்லையா (மத்தித்யாஹு 12:5)? கோவில் வளாகத்தில் இருப்பவர்களுக்கு அது ஓய்வு நாள் அல்ல. உண்மையில், கோவில் வளாகத்தில் உள்ளவர்கள் ஒரு சாதாரண நாளை விட ஓய்வுநாளில் கடினமாக உழைக்க வேண்டியிருந்தது, ஏனென்றால் அவர்கள் தினசரி பலிகளும் சடங்குகளும் இருந்தபோதிலும், அவை அனைத்தும் சப்பாத்தில் இரட்டிப்பாகும். மற்ற நாட்களில் செய்யப்படாத சிறப்பு சப்பாத்து சடங்குகளும் இருந்தன. சப்பாத்தில் சில கடமைகள் அனுமதிக்கப்பட்டன. பைபிள் சப்பாத் விதிமுறைகளை ஞாயிற்றுக்கிழமைக்கு மாற்றவில்லை என்பதையும் சுட்டிக்காட்டுகிறேன்.

மூன்றாவதாக, அவர் ஆலயத்தை விட பெரியவர் என்று பரிசேயர்களிடம் கூறுகிறார். ஆலயத்தைவிடப் பெரிய ஒன்று இங்கே இருக்கிறது என்று உங்களுக்குச் சொல்கிறேன் (மத்தேயு 12:6). யேசுவா ஹா-மேஷியாக் கோவிலை விட பெரியவர். அவர் கோயிலின் இறைவன். எனவே, கோவிலில் ஓய்வுநாளில் வேலை செய்ய அனுமதிக்கப்பட்டதாலும், கோவிலை விட அவர் பெரியவராக இருந்ததாலும், அவர் சப்பாத்திலும் வேலை செய்ய முடியும்.

நான்காவதாக, எந்தவொரு சூழ்நிலையிலும் சில வேலைகள் எப்போதும் ஓய்வுநாளில் அனுமதிக்கப்படும் என்று அவர் சுட்டிக்காட்டுகிறார். ‘பலியை அல்ல இரக்கத்தையே விரும்புகிறேன்’ (ஹோசியா 6:6) என்ற இந்த வார்த்தைகளின் அர்த்தம் என்ன என்பதை நீங்கள் அறிந்திருந்தால், நீங்கள் அப்பாவிகளை கண்டித்திருக்க மாட்டீர்கள் (மத்தித்யாஹு 12:7). அவர் ஹோசியா 6:6ஐ மேற்கோள் காட்டுகிறார், எந்தச் சூழ்நிலையிலும் சில வேலைகள் ஓய்வுநாளில் அனுமதிக்கப்படுவதைச் சுட்டிக்காட்டுகிறார்; தேவையான வேலைகள் மற்றும் கருணை வேலைகள் போன்றவை. தாவீதைப் போலவே, சாப்பிடுவது அவசியமான ஒரு வேலை, பெதஸ்தா குளத்தில் உள்ள ஊனமுற்றவர்களைக் குணப்படுத்துவது கருணையின் செயல். இத்தகைய படைப்புகள் சப்பாத்தில் எப்போதும் அனுமதிக்கப்படுகின்றன.

ஐந்தாவது, மேசியாவாக, அவர் ஓய்வுநாளின் ஆண்டவராக இருந்தார். மனுஷகுமாரனுக்கு (Glமனுஷகுமாரன் தலை சாய்க்க இடமில்லை என்பதைப் பார்க்கவும்) ஓய்வுநாளின் ஆண்டவராக இருக்கிறார் (மத்தேயு 12:8; மாற்கு 2:28; லூக்கா 6:5). வாய்வழிச் சட்டம் சப்பாத்தின் வாழ்க்கையை முடக்கியது. இஸ்ரவேலர் ஓய்வுநாளை மணமகளாக வரவேற்க வேண்டும்; மாறாக, அது இஸ்ரவேலுக்கு அடிமையாகிவிட்டது. சப்பாத் ஓய்வு என்பது மனிதர்களுக்கும் மிருகங்களுக்கும் மட்டுமல்ல, உயிரற்ற பொருட்களுக்கும் பொருந்தும் என்று ஷம்மாயின் பள்ளி கருதுகிறது. சப்பாத்தின் போது ஆளியை உலர வைப்பது அல்லது கம்பளியை சாயத்தில் போடுவது போன்ற எந்தவொரு செயல்முறையும் வெள்ளிக்கிழமை தொடங்கக்கூடாது. ஹில்லெலின் பள்ளி உயிரற்ற விஷயங்களை ஓய்வுநாளில் இருந்து விலக்கியது, ஆனால் புறஜாதியார்களுக்கு வேலையை முடிக்க அனுமதித்தது.468 அவர்கள் தடைசெய்ததை மனுஷ்யபுத்திரன் அனுமதிக்க முடியும், மேலும் அவர்கள் அனுமதித்ததை அவர் தடைசெய்ய முடியும்.

ஆறாவது, அவர்கள் ஓய்வுநாளின் நோக்கத்தை முற்றிலும் தவறாகப் புரிந்துகொண்டனர். பின்னர் அவர் அவர்களிடம் கூறினார்: ஓய்வுநாள் மனிதகுலத்திற்காக உருவாக்கப்பட்டதே தவிர, ஓய்வுநாளுக்காக அல்ல (மாற்கு 2:27). மனிதன் என்பதற்கான சொல் அனெர், ஆண் தனிநபர் அல்ல, ஆனால் மனிதகுலத்திற்கான பொதுவான சொல் ஆந்த்ரோபோஸ். கடவுள் இஸ்ரவேலை உண்டாக்கக் காரணம் ஓய்வுநாளின் ஆராதனைக்காக என்று ரபிகள் கற்பித்தார்கள்; எனவே, இஸ்ரவேலர் ஓய்வுநாளுக்காக உருவாக்கப்பட்டது என்பது நம்பிக்கை. ஆனால், இயேசு இங்கே அதற்கு நேர்மாறாகக் கூறுகிறார். ஓய்வுநாள் என்பது மனிதகுலத்தின் நன்மைக்கான ஒரு வழி மட்டுமே. இஸ்ரவேல் சப்பாத்துக்காக உண்டாக்கப்படவில்லை, சப்பாத் இஸ்ரவேலுக்காக உண்டாக்கப்பட்டது. இஸ்ரவேலுக்கு ஒரு நாள் ஓய்வு கொடுப்பதே நோக்கமாக இருந்தது, அவளை அடிமைப்படுத்த அல்ல. ஆயினும்கூட, வாய்வழி சட்டம் ஓய்வுநாளில் யூதர்களை அடிமைப்படுத்தியது.

சப்பாத்தை இரண்டு வழிகளில் தவறாகப் புரிந்துகொண்ட சர்ச்சில் இன்று நமக்கு இதே போன்ற பிரச்சினைகள் உள்ளன: முதலில், ஞாயிற்றுக்கிழமை புதிய ஓய்வுநாள் என்று சிலர் நம்புகிறார்கள். பைபிளில் எங்கும் ஞாயிறு ஓய்வுநாள் என்று அழைக்கப்படவில்லை. சூரிய அஸ்தமனம் வெள்ளி முதல் சூரிய அஸ்தமனம் சனிக்கிழமை வரை அது எப்போதும் இருக்கும். மேசியாவால் உறுதிப்படுத்தப்பட்ட தோராவின் கட்டமைப்பின் கீழ் சப்பாத்தை வைத்திருக்க நாங்கள் இனி கடமைப்பட்டவர்கள் அல்ல (முதல் கொரிந்தியர் 9:21 CJB) ஆதரிக்கப்பட்ட தோராவின் கட்டமைப்பின் கீழ் சப்பாத்தை வைத்திருக்க நாம் இனி கடமைப்பட்டவர்கள் அல்ல, ஆனால், ஓய்வுநாளின் நாள் ஒருபோதும் மாறவில்லை. கூடுதலாக, ஞாயிறு ஒருபோதும் “கர்த்தரின் நாள்” என்று அழைக்கப்படுவதில்லை, ஆனால் வாரத்தின் முதல் நாள் (மத்தித்யாஹு 28:1; மாற்கு 16:2 மற்றும் 9; லூக்கா 24:1; யோசனன் 20:1 மற்றும் 19; அப்போஸ்தலர் 20:7; முதல் கொரிந்தியர் 16:2), சிலுவைக்கு முன்னும் பின்னும்.

இரண்டாவது பிரச்சனை ஞாயிற்றுக்கிழமைக்கு விதிகள் மற்றும் ஒழுங்குமுறைகளைப் பயன்படுத்துவதாகும். சில தேவாலயங்களுக்கு, ஞாயிற்றுக்கிழமை ஓய்வு மற்றும் வழிபாட்டின் கட்டாய நாள். ஆம், நாம் தொடர்ந்து ஒன்றாகச் சந்திக்க வேண்டும்: சிலர் ஒன்றாகச் சந்திப்பதை விட்டுவிடாமல், ஒருவரையொருவர் ஊக்குவிப்போம் – மேலும் அந்த நாள் நெருங்கி வருவதை நீங்கள் காணும்போது (எபிரேயர் 10 :25), ஆனால், வாரத்தின் நாள் முற்றிலும் விருப்பமானது. ரபி ஷால் ரோமில் உள்ள தேவாலயத்திற்கு எழுதினார்: ஒருவர் ஒரு நாளை மற்றொரு நாளை விட புனிதமானதாக கருதுகிறார்; மற்றொருவர் ஒவ்வொரு நாளும் ஒரே மாதிரியாக கருதுகிறார். ஒவ்வொருவரும் அவரவர் மனதில் முழு நம்பிக்கையுடன் இருக்க வேண்டும். ஒரு நாளை விசேஷமாகக் கருதுபவர் கர்த்தருக்குச் செய்கிறார் (ரோமர் 14:5-6; கொலோசெயர் 2:16-17 மற்றும் கலாத்தியர் 4:8-10ஐயும் பார்க்கவும்). சப்பாத் ஒரு சுமையாக அல்ல, ஆனால் மகிழ்ச்சியடைய ADONAI இன் பரிசாக வழங்கப்படுகிறது. எனவே, ஓய்வுநாளின் சாராம்சம், ஒரு நாள் ஓய்வைக் கொடுப்பதே தவிர, விதிகள் மற்றும் கட்டுப்பாடுகளின் கொத்து நம்மை அடிமைப்படுத்த அல்ல.

கர்த்தராகிய இயேசுவே, உமது அதிகாரத்தையும் இறையாட்சியையும் தெளிவாகக் காண எங்களுக்கு உதவுங்கள். எங்கள் சிந்தனையில் நாங்கள் உங்களைக் குறைக்கும் வழிகளை உடைக்கவும். உமது அன்பின் கட்டளைப்படியும் உமது ஆட்சியின் கீழும் வாழ விரும்புகிறோம். ஆமென். அவர் உண்மையுள்ளவர்

2024-06-07T15:48:37+00:000 Comments

Cu – நீங்கள் மோசேயை நம்பினால், நீங்கள் என்னை நம்புவீர்கள் ஜான் 5: 31-47

நீங்கள் மோசேயை நம்பினால், நீங்கள் என்னை நம்புவீர்கள்
ஜான் 5: 31-47

நீங்கள் மோசேயை நம்பினால், நீங்கள் என்னை நம்புவீர்கள் DIG: யார் அல்லது எது இயேசுவுக்கு ஆதரவாக சாட்சியமளிப்பது? அந்த சாட்சிகளை மேசியா குறிப்பிடும்போது யூத தலைவர்கள் எப்படி உணர்ந்தார்கள் என்று நீங்கள் நினைக்கிறீர்கள்? யேசுவா எப்படி அவர்களுடைய சொந்த வேதங்களை அவர்கள் மீது எறிந்தார்? அவர்கள் தகவல் இல்லாததால், கிறிஸ்துவுடன் அவர்களுக்கு என்ன பிரச்சனை?

பிரதிபலிப்பு: எந்த “சாட்சிகள்” உண்மையில் இயேசுவே உயிரைக் கொடுப்பவர் என்று உங்களை நம்ப வைத்திருக்கிறார்கள்? இன்று யூதத் தலைவர்களின் மனப்பான்மையும், வேதாகமத்தை தவறாகப் பயன்படுத்துவதையும் நீங்கள் எப்படிப் பார்க்கிறீர்கள்? உங்களில் கடவுளின் அன்பை வளர்க்க நீங்கள் எப்படி வேதத்தை பயன்படுத்தலாம்?

என் சார்பாக நான் சாட்சியம் அளித்தால், என் சாட்சியம் செல்லாது (யோவான் 5:31 CJB). சாட்சிகளை ஆதரிக்காமல் சுய சாட்சியம் சட்டப்பூர்வமாக செல்லுபடியாகாது என்று TaNaKh கூறியது: ஒரு நபரை எந்த வகையான குற்றம் அல்லது பாவம் செய்தாலும் ஒரு சாட்சி மட்டும் போதுமானதாக இருக்காது; அந்த நபருக்கு எதிராக இரண்டு அல்லது மூன்று சாட்சிகள் சாட்சியமளித்தால் மட்டுமே விஷயம் நிறுவப்படும் (உபாகமம் 19:15). தன்னைப் பற்றி சாட்சியமளிக்கும் போது யாரும் நம்பக்கூடாது என்ற ரபிகளின் போதனைகளை மிஷ்னா பதிவு செய்கிறது (கெதுபோத் 2.9). இயேசுவின் கூற்றை யூத நீதிமன்றத்தின் பின்னணியில் புரிந்து கொள்ள வேண்டும். 459 கேள்விக்காக கர்த்தர் இன்னும் பெரிய சன்ஹெட்ரின் முன் இழுத்துச் செல்லப்படவில்லை (இணைப்பைக் காண Lg – The Great Sanhedrin ஐப் பார்க்கவும்), இருப்பினும் அவர் விசாரணையில் இருந்தார். யேசுவா உண்மையாகவே மேசியாவா என்பதைத் தீர்மானிக்க இரண்டாவது கட்ட விசாரணையில் இருந்தது. எனவே, கிறிஸ்து தனது சார்பாக சாட்சியமளிக்க ஐந்து சாட்சிகளை அழைத்தார். மோசே இரண்டு அல்லது மூன்று சாட்சிகளில் ஏதாவது நிறுவப்பட வேண்டும் என்று கூறினார். எனவே இங்கே, இயேசு தோராவின் கோரிக்கைகளுக்கு அப்பால் செல்கிறார்.

முதல் சாட்சி ஜான் பாப்டிஸ்ட். நீங்கள் யோசினனுக்கு அனுப்பியுள்ளீர்கள், அவர் உண்மையைச் சாட்சியமளித்தார். நான் மனித சாட்சியத்தை ஏற்றுக்கொள்கிறேன் என்பதல்ல; ஆனால் நீங்கள் இரட்சிக்கப்படுவீர்கள் என்று நான் குறிப்பிடுகிறேன். நான் மற்றும் நீங்கள் இருவரும் அழுத்தமாக இருக்கிறோம். ஞானஸ்நானம் கொடுப்பவர் கடவுளின் உண்மையான தீர்க்கதரிசி என்று சிலர் சந்தேகிக்கின்றனர் (மத்தேயு 14:5, 21:26; மாற்கு 11:32; லூக்கா 20:6). ஆனால், அவர் கிளப்பிய பரபரப்பு தற்காலிகமானதுதான். அவர் ஒரு விளக்காக இருந்தார், வெளிச்சம் அல்ல; அவர் ஒரு நிழல் மட்டுமே, பொருள் அல்ல; அவர் முன்னோடி, மேஷியாக் அல்ல. ஜான் ஒரு விளக்கு எரிந்து ஒளியைக் கொடுத்தார். ஒளி மற்றும் இருள் பற்றிய ஜானின் துணைக் கருப்பொருளை இங்கே காண்கிறோம். அவருடைய ஒளியை அனுபவிக்க நீங்கள் சிறிது நேரம் தேர்ந்தெடுத்தீர்கள் (யோசனன் 5:33-35), ஆனால் இறுதியில் அவரது செய்தி நிராகரிக்கப்படும் மற்றும் அவரது மேசியா சிலுவையில் அறையப்படும்.

இரண்டாவது சாட்சி இயேசுவின் அங்கீகரிக்கும் அற்புதங்கள். ஆனால் யோசினனின் சாட்சியை விட பெரிய சாட்சி என்னிடம் உள்ளது. பிதா எனக்குக் கொடுத்த காரியங்களுக்காக, நான் இப்போது செய்து கொண்டிருக்கிற காரியங்கள் (பெதஸ்தாவில் உள்ள குளத்தில் உள்ள ஒரு ஊனமுற்றவரைக் குணப்படுத்துவது போன்றவை), பிதா என்னை அனுப்பினார் என்று என் சார்பாக சாட்சியமளிக்கிறார்கள் (யோவான் 5:36 CJB). இயேசு செய்து கொண்டிருந்த அற்புதங்கள், அவர் தான் மேசியா என்று அவருடைய கூற்றுக்களை அங்கீகரிப்பதாக இருந்தது (ஏசாயா GlThe Three Messianic Miracles பற்றிய எனது வர்ணனையைப் பார்க்கவும்). பெரேயாவிலுள்ள யூதர்கள் பிற்காலத்தில் செய்ததைப் போல, தம்முடைய வார்த்தை தங்களுக்குள் தங்கியிருக்காதவர்களை வேதவாக்கியங்களைத் தேடும்படி இயேசு அழைக்கிறார் (அப் 17:11).

மூன்றாவது சாட்சி தந்தையே. ஆனால் என் சார்பாக சாட்சியமளிக்கும் மற்றொருவர் இருக்கிறார், மேலும் அவர் என்னைப் பற்றிய சாட்சி செல்லுபடியாகும் என்பதை நான் அறிவேன் (யோவான் 5:32). யோவானின் நற்செய்தியின் மனித ஆசிரியரான ஜான், இயேசுவின் அராமிக் வார்த்தைகளைப் பதிவு செய்வதில்,அலோஸ் அல்லது ஹெட்டரோஸ் என்ற இரண்டு கிரேக்க வார்த்தைகளில் மற்றொன்று தேர்ந்தெடுத்திருக்கலாம். இரண்டு சொற்களும் அடிப்படையில் சிறிய நுணுக்கத்துடன் ஒத்ததாக இருக்கும். ஹெட்டரோஸ் என்றால் வேறு வகையான மற்றொன்று, அல்லோஸ் என்றால் அதே வகையான மற்றொன்று. எனவே இறைவன் அல்லோஸ் பயன்படுத்தப்படும் போது, இது மற்றொரு, நிச்சயமாக, கடவுள் தந்தை.460 திரித்துவத்தின் ஒருமையை மறுக்காமல் திரித்துவம், மேசியா தந்தையின் சாட்சியை சுயாதீனமாக நடத்தினார். அவருடைய எதிர்ப்பாளர்கள் எதிர்த்திருந்தால், யேசுவாவும் மற்றும் தந்தை உண்மையில் ஒரு சாரமாக இருந்தார்கள். எதிர்க்கத் தவறியதால், அவர்கள் எல் ஷடாயின் சுயாதீன சாட்சியத்தை ஆதாரமாகப் பெற வேண்டியிருந்தது.

தோழியை சரிபார்க்கவும்.

மேலும், என்னை அனுப்பிய பிதா தாமே என்னைக் குறித்து சாட்சி கொடுத்திருக்கிறார். நாசரேத்தின் தீர்க்கதரிசி ஒன்பது நூற்றாண்டுகளின் தீர்க்கதரிசனத்தை அவர் கடிதத்திற்கு நிறைவேற்றினார். மேசியா அவர் பிறந்த விதம், நேரம் மற்றும் இடம் (ஏசாயா 7:14; தானியேல் 9:25; மீகா 5:2) போன்ற எந்த கட்டுப்பாடும் இல்லாத விஷயங்களை (மனித ரீதியாக பேசினால்) கூட நிறைவேற்றினார். நீங்கள் அவருடைய குரலைக் கேட்டதில்லை, அவருடைய வடிவத்தைக் கண்டதில்லை, அவருடைய வார்த்தை உங்களில் குடியிருக்கவில்லை, ஏனென்றால் அவர் அனுப்பியவரை நீங்கள் நம்பவில்லை (யோவான் 5:37-38). தேவனுடைய சாட்சியின் முக்கிய அங்கம் அவருடைய வார்த்தையாகும்.

நான்காவது சாட்சி TaNaKh. நீங்கள் TaNaKh ஐத் தேடுகிறீர்கள், ஏனென்றால் அதில் உங்களுக்கு நித்திய ஜீவன் இருக்கிறது என்று நினைக்கிறீர்கள். யேசுவா, “முன்னோக்கிச் சென்று, TaNaKh ஐத் தேடுங்கள்” என்று ஒரு சவாலை விடுத்தது போல் உள்ளது. அவரது கருத்து இரண்டு மடங்கு. முதலில், இறைவனின் சவால், அவரது எதிரிகள் TaNaKh ஐ முக மதிப்பில் எடுக்கத் துணிந்தால் அவர்கள் அடையும் முடிவை எதிர்நோக்கினர். அவர்கள் உண்மையிலேயே நேர்மையானவர்களாக இருந்தால், கேள்வியின்றி இயேசு கடவுளின் மகன் என்ற முடிவுக்கு TaNaKh அவர்களை அழைத்துச் செல்லும். இரண்டாவதாக, நாம் விசுவாசத்தால் நீதிமான்களாக்கப்படுவதற்காக, தோரா நம்மை கிறிஸ்துவிடம் வழிநடத்தும் ஆசிரியராகிவிட்டது என்று ரபி ஷால் கூறுகிறார் (கலாத்தியர் 3:24 NASB). தோரா ஒரு ஆசிரியராக உள்ளது, ஏனெனில் அனைத்து 613 கட்டளைகளும் ஒரு அலகாக பார்க்கப்படுகின்றன மற்றும் சாத்தியமற்ற தரத்தை முன்வைக்கின்றன. ஒன்றை உடைப்பது என்பது அனைத்தையும் உடைப்பது. எல்லா 613 பேரையும் கச்சிதமாக வைத்திருக்கும் ஒரே நபர் Meshiach மட்டுமே. தோராவின் நோக்கம் இரட்சகரின் தேவையை வெளிப்படுத்துவதாகும். அசாத்தியமான தரத்திற்கு வாழ முயற்சிப்பதில் தொடர்ந்த தோல்வி, மோசே போன்ற ஒரு தீர்க்கதரிசி வருகைக்காக அவர்களின் இதயங்களை தயார் செய்திருக்க வேண்டும் (கீழே காண்க). அதற்கு பதிலாக, பாரசீக யூத மதம் ADONAI இன் உயர், நீதியான தரத்தை எடுத்து, அவர்கள் உண்மையில் செய்யக்கூடிய ஒரு விஷயத்திற்கு அதை இழுத்தது. இது வாய்வழி சட்டம் (Lgவாய்வழி சட்டம் பார்க்கவும்). இன்னும் அந்த வேதவசனங்களே என்னைப் பற்றி சாட்சி கூறுகின்றன, ஆனாலும் நீங்கள் ஜீவனைப் பெற என்னிடம் வர மறுக்கிறீர்கள் (யோவான் 5:39-40 CJB). அவர்கள் வாய்மொழி சட்டத்தை தங்கள் கடவுளாக்கினர்.

இயேசு தனது குற்றச்சாட்டை ஆதரித்தார் அவர்களுடையது. அதேசமயம், அவர் மனித அங்கீகாரத்wதை நாடவில்லை (அவர் தந்தையின் அங்கீகாரத்தை மட்டுமே தேடுகிறார் என்பதைக் குறிக்கிறது), அவர்கள் மக்களின் அபிமானத்திற்காக இறைவனின் அவர்களது அன்பை தியாகம் செய்கிறார்கள். நான் ஆண்களிடமிருந்து பாராட்டுகளை ஏற்கவில்லை, ஆனால் நான் உன்னை அறிவேன். உங்கள் இதயங்களில் கடவுளின் அன்பு இல்லை என்பதை நான் அறிவேன். நான் என் தந்தையின் அதிகாரத்துடன் வந்திருக்கிறேன், நீங்கள் என்னை ஏற்றுக்கொள்ளவில்லை; ஆனால் வேறு யாராவது அவருடைய பெயரில் வந்தால், நீங்கள் அவரை ஏற்றுக்கொள்வீர்கள். நம் இரட்சகர் தங்களுக்குப் பெயர் சூட்டிய ரபிகளை அவர்கள் கேலிக்குரிய முறையில் ஏற்றுக்கொண்டதை சுட்டிக்காட்டினார், ஆனால் தந்தையை மகிமைப்படுத்தியவரை நிராகரித்தார். நீங்கள் ஒருவருக்கொருவர் மகிமையை ஏற்றுக்கொள்கிறீர்கள், ஆனால் கடவுளிடமிருந்து வரும் மகிமையைத் தேடாததால் நீங்கள் எப்படி [என்னை] நம்புவீர்கள் (யோசனன் 5:41-44)?

ஐந்தாவது மற்றும் கடைசி சாட்சி மோஷே. யேசுவா தனது கேட்போருக்கு மிகவும் அர்த்தமுள்ள வாதத்தை கடைசியாக காப்பாற்றினார். மோசே இயேசுவைப் பற்றி எழுதினார் (லூக்கா 16:31, 24:44; எபிரேயர் 11:26). பாரம்பரிய யூத மதம் இதை மறுக்கிறது, ஆனால் ஆரம்பகால மேசியானிய யூதர்கள் பெரும்பாலும் யேசுவாவின் மேசியாவாக தங்கள் வழக்கை அடிப்படையாக கொண்ட வேதப் பகுதிகள், மோஷே எழுதியவை, ஆதியாகமம் 49:10; எண்ணாகமம் 24:17 மற்றும் உபாகமம் 18:15-18. மெசியானிக் அல்லாத யூத மதத்தில் கூட இந்த மூன்றுமே மேசியாவைக் குறிப்பிடுவதாக பரவலாகக் கருதப்படுகிறது. இவ்வாறு, யேசுவா கூறுகிறார், மோசே ஏற்கனவே அதைச் செய்திருப்பதால் நான் ஒரு சிறப்புக் குற்றச்சாட்டைச் செய்ய வேண்டிய அவசியமில்லை. நீங்கள் அவரை நம்பவில்லை என்றால், நீங்கள் ஏன் என்னை நம்புவீர்கள்?461

ஆனால் நான் தந்தையின் முன் உங்கள் மீது குற்றம் சுமத்துவேன் என்று நினைக்காதீர்கள். உங்கள் மீது நம்பிக்கை வைக்கும் மோசே உங்கள் மீது குற்றம் சாட்டுபவர். மோசே எழுதினார்: கர்த்தர் [மோசேயைப்] போன்ற ஒரு தீர்க்கதரிசியை அவர்களுடைய சக இஸ்ரவேலர்களிடமிருந்து எழுப்புவார், நான் என் வார்த்தைகளை அவர் வாயில் வைப்பேன். நான் அவருக்குக் கட்டளையிடும் அனைத்தையும் அவர் அவர்களுக்குச் சொல்வார். நபிகள் நாயகம் என் பெயரில் சொல்லும் என் வார்த்தைகளுக்கு செவிசாய்க்காதவர்களை நானே கணக்கு கேட்பேன் (உபாகமம் 18:17-19). இதன் விளைவாக, இயேசு கூறினார்: நீங்கள் மோசேயை நம்பினால், நீங்கள் என்னை நம்புவீர்கள், ஏனென்றால் அவர் என்னைப் பற்றி எழுதினார் (எக்ஸோடஸ் Eqகூடாரத்தில் கிறிஸ்து பற்றிய எனது விளக்கத்தைப் பார்க்கவும்). ஆனால் அவர் எழுதியதை நீங்கள் நம்பாததால், நான் சொல்வதை நீங்கள் எப்படி நம்பப் போகிறீர்கள் (யோவான் 5:45-47)? அவர்களுக்குக் கிடைத்த மிகப் பெரிய பாக்கியம் அவர்களின் மிகப் பெரிய குற்றச்சாட்டாக மாறியது. வாய்ப்பு கிடைக்காத ஒருவரை யாராலும் கண்டிக்க முடியாது. எவ்வாறாயினும், மேசியா வந்தவுடன் அவரை அடையாளம் காணும் அறிவை TaNaKh இஸ்ரவேலர்களுக்கு வழங்கியது. எனவே, அவர்கள் பயன்படுத்தத் தவறிய அறிவு அவர்களைக் குற்றவாளியாக்கியது. பொறுப்பு என்பது எப்போதுமே சலுகையின் மறுபக்கம்.

பிரச்சனை அவரது கூற்றுகளுக்கு போதுமான ஆதாரம் இல்லை. பிரச்சனை 46 மற்றும் 47 வசனங்களில் காணப்படுகிறது. யூதர்கள் மோசேயை நம்பவில்லை என்று குற்றம் சாட்டுவது மிகவும் விசித்திரமான விஷயமாகத் தெரிகிறது. மோசேயை யாராவது நம்பினால், அது யூதர்களாக இருக்க மாட்டார்களா? ஆனால், உண்மையில், அது இருந்தது, உண்மை. இயேசுவின் காலத்து யூதர்கள் மோஷை வாய்மொழிச் சட்டத்தின் மூலம் விளக்கியபடியே நம்பினர். இன்று, ஆர்த்தடாக்ஸ் யூதர்கள் மோசேயை வாய்வழிச் சட்டம், ஜெமாரா மற்றும் டால்முட் ஆகியவை மறுவிளக்கம் செய்ததால் அவரை நம்புகிறார்கள். அவர்கள் TaNaKh இன் மோஷை நம்பவில்லை. ஏனென்றால், மோசேயை TaNaKh மட்டுமே சித்தரிப்பது போல் அவர்கள் ஏற்றுக்கொண்டிருந்தால், இயேசுவே மெசியா என்பதை அவர்கள் அங்கீகரித்திருப்பார்கள். ரோமன் கத்தோலிக்க திருச்சபையைப் போலவே, அவர்கள் தங்கள் மரபுகளை வேதத்திற்கு பதிலாக சோகமான முடிவுகளுடன் மாற்றினர்.

இதன் விளைவாக, ஓய்வுநாளைப் பரிசுத்தமாகக் கடைப்பிடிப்பதன் அர்த்தம் என்ன?
இதன் பொருள் பைபிளின் கடவுளை நம்புவது மற்றும் மனிதர்களின் பாரம்பரியங்களை நம்புவது அல்ல.

இது மற்றும் மேசியாவின் தெய்வத்தை நிரூபிக்கும் மற்ற மறுக்க முடியாத சான்றுகள் இருந்தபோதிலும், பாரசீக யூத மதம் பிடிவாதமாக இருந்தது. இதற்கு இயேசு இரண்டு காரணங்களைக் கூறினார். முதலாவதாக, அவர்கள் அவரை நம்ப விரும்பவில்லை, இரண்டாவதாக, அவர்கள் இரட்சிப்பை விட தங்கள் பெருமையை விரும்பினர். அவர்கள் தங்கள் வாழ்க்கையின் ஸ்டீயரிங் வீலில் இருந்து தங்கள் கைகளை எடுக்க மறுத்து, யேசுவாவை பொறுப்பேற்க அனுமதித்தனர்.

சக் ஸ்விண்டோல் ஜான் பற்றிய புதிய ஏற்பாட்டு நுண்ணறிவு என்ற தனது வர்ணனையில் நமக்குத் தெரிவிக்கையில், நாம் இன்று அத்தகையவர்களைத் தேட வேண்டும். சிலர் இறைவனைப் பற்றி உண்மையிலேயே ஆர்வமாக உள்ளனர், மேலும் அவர்களின் கேள்விகள் கிறிஸ்துவிடம் அவர்களை வழிநடத்த ஒரு வாய்ப்பாக மாறும். உங்களிடம் உள்ள நம்பிக்கைக்கான காரணத்தைக் கூறுங்கள் என்று கேட்கும் அனைவருக்கும் பதில் அளிக்க எப்போதும் தயாராக இருங்கள். ஆனால் இதை மென்மையுடனும் மரியாதையுடனும் செய்யுங்கள் (முதல் பேதுரு 3:15). ஆனால், ஏமாற வேண்டாம். ஆன்மீக விஷயங்களைப் பற்றிய ஒவ்வொரு விவாதமும் ஆர்வத்தால் தூண்டப்படுவதில்லை; பெரும்பாலும், மத விவாதம் என்பது கலகக்காரர்களை ஏமாற்றுவதாகும். மதத் தலைவர்கள் இயேசுவைப் போலவே, சிலர் உண்மையைப் புரிந்துகொண்டு நம்புவதற்குப் பதிலாக வேறு எந்த நோக்கத்திற்காகவும் உங்களைத் தேடுவார்கள்.ஆனால், ஏமாற வேண்டாம்.ஆன்மீக விஷயங்களைப் பற்றிய ஒவ்வொரு விவாதமும் ஆர்வத்தால் தூண்டப்படுவதில்லை; பெரும்பாலும், மத விவாதம் என்பது கிளர்ச்சியாளர்களை ஏமாற்றுவதாகும் (ஜூட் Ah பற்றிய எனது வர்ணனையைப் பார்க்கவும் – கடவுளற்ற மக்கள் உங்களிடையே ரகசியமாக நழுவியுள்ளனர்).மதத் தலைவர்கள் இயேசுவைப் போலவே, சிலர் உண்மையைப் புரிந்துகொண்டு நம்புவதற்குப் பதிலாக வேறு எந்த நோக்கத்திற்காகவும் உங்களைத் தேடுவார்கள்.

அவர்கள் தங்களுக்குள் விளையாடும் புத்திசாலித்தனமான விளையாட்டின் ஒரு பகுதி இது. ஒரு விசுவாசியைப் பற்றி விவாதிப்பதற்கான அவர்களின் நோக்கம், அவர்களின் தற்போதைய போக்கில் தொடர்ந்து இருக்க அவர்களுக்கு நல்ல காரணம் இருப்பதாக பாசாங்கு செய்வதாகும்; விசுவாசி அவர்களின் ஆட்சேபனைகளை மறுக்க முடியாவிட்டால் அல்லது மேசியாவை நம்புவதற்கு ஒரு கட்டாய காரணத்தை வழங்க முடியாவிட்டால், அவர்கள் தங்கள் வாழ்க்கையின் கட்டுப்பாட்டை வேறு எவருக்கும் சமர்ப்பிக்க வேண்டிய கட்டாயம் இல்லை. உண்மை தெரிந்திருந்தால், பிரபஞ்சத்தின் விதியை உண்மையில் கட்டுப்படுத்துவது கடவுள், தாங்களே அல்லது மனிதகுலம் அல்ல என்ற உங்கள் உறுதியான நம்பிக்கையை அவர்களால் பொறுத்துக்கொள்ள முடியாது.

விவாதத்தின் முடிவில், விசுவாசி சோர்வடைந்து, கிளர்ச்சியாளர் நியாயப்படுத்தப்பட்டதாக உணர்கிறார் – குறைந்தபட்சம் சிறிது நேரமாவது. இருப்பினும், விரைவில், கிளர்ச்சியாளர் சந்தேகத்திற்கு இடமில்லாத ஒரு விசுவாசியுடன் கட்டாயமாக மற்றொரு விவாதத்தைத் தொடங்குகிறார். “கன்வெர்ட்-மீ-இஃப்-யு-கேன்” விளையாட விரும்பும் இது போன்ற ஒருவரைக் கண்டறிய சில வழிகள் இங்கே உள்ளன.

1. கிளர்ச்சியாளர் ADONAI பற்றிய எதிர்மறையான கருத்து அல்லது வேறு சில இறையியல் அக்கறையுடன் உங்களுக்கு சவால் விடுகிறார், பின்னர் நீங்கள் அவரை அல்லது அவளிடம் பேச வேண்டும் என்று எதிர்பார்க்கிறார் (எ.கா. கடவுள் மக்களைப் பற்றி கவலைப்படுவதில்லை அல்லது அவர் எல்லா துன்பங்களையும் முடிவுக்குக் கொண்டுவருவார்).

2. கிளர்ச்சியாளர் உறுதியான பதில் இல்லாத ஒரு தத்துவப் புதிரை முன்வைக்கிறார் (எ.கா. கடவுளைப் பற்றி ஒருபோதும் சொல்லப்படாத பிக்மிகளைப் பற்றி என்ன?).

3. கலகக்காரன் கடவுளின் நற்குணத்தை மனித தரத்தின்படி, குறிப்பாக அவனுடைய அல்லது அவளது தரத்தின்படி தீர்மானிக்க நினைக்கிறான் (எ.கா. அன்பான கடவுள் யாரையும் நரகத்திற்கு அனுப்புவார் என்று என்னால் நம்ப முடியவில்லை).

4. உங்கள் நம்பிக்கை பகுத்தறிவற்றது, கல்விக்கு எதிரானது அல்லது கடவுள் இல்லை என்று கிளர்ச்சியாளர் உங்களை நம்ப வைக்க முயற்சிக்கிறார் (எ.கா. சிந்திக்கும் எந்த நபரும் அந்த விஷயங்களை இனி நம்ப மாட்டார்கள்).

5. நீங்கள் முதலில் முன்னேறத் தொடங்கும் போதெல்லாம் கிளர்ச்சியாளர் உரையாடலை வேறொரு பிரச்சினைக்கு மாற்றுகிறார் (எ.கா. கெய்ன் தனது மனைவியை எங்கே பெற்றார்?).

6. கிளர்ச்சியாளர் விரக்தியடைந்து, கோபமடைந்து, போர்க்குணமிக்கவராகி, பெயர் அழைப்பதை நாடுகிறார் (நீங்கள் இங்கே வெற்றிடங்களை நிரப்புகிறீர்கள்).

7. கிளர்ச்சியாளர் தகுதிகளை ஒப்பிட்டுப் பார்க்க விரும்புகிறார் அல்லது உங்கள் மீது சந்தேகத்தை ஏற்படுத்துகிறார் (எ.கா. ஆமாம், சரி, நீங்கள் எங்கிருந்து பயிற்சி பெற்றீர்கள்?).

நீங்கள் ஒரு கிளர்ச்சியாளருடன் விவாதத்தில் ஈடுபட்டுள்ளீர்கள் என்று சந்தேகப்பட்டால், பணிவுடன் உரையாடலை முடிக்கவும். அதைக் குறைப்பதற்கான காரணத்தையும் நீங்கள் வழங்கலாம். தொடர்வதற்கான சோதனையானது கவர்ந்திழுக்கும், ஆனால் என்னை நம்புங்கள் – யாரும் ராஜ்யத்தில் வாதிடப்படவில்லை. சிறந்த முறையில், நீங்கள் ஒரு முட்டுக்கட்டைக்கு வாதிடலாம், ஏனென்றால், ஒரு கிளர்ச்சியாளருடன் (பரிசேயர்களைப் போலவே), சவால் அறிவு அல்ல, அது விருப்பம். நீங்கள் அவரை அல்லது அவளிடம் எதையாவது விட்டுவிட வேண்டும் என்றால், அது உங்கள் சொந்த அனுபவத்தின் சாட்சியமாக இருக்கட்டும். சிலரே அதை மறுக்க முடியும்.

மறுபுறம், உண்மையான ஆர்வமுள்ள மக்கள் வாதிடுவதை விட கேட்கிறார்கள். சவாலை விட கேள்வி கேட்கிறார்கள். அவர்கள் ஏற்றுக்கொள்ளும் மற்றும் அடக்கமானவர்கள், விவாதம் மற்றும் திமிர்பிடித்தவர்கள் அல்ல. சில கேள்விகளுக்கு போதுமான பதில் அளிக்க முடியாது என்பதை அவர்கள் ஏற்றுக்கொள்கிறார்கள் மற்றும் அவ்வப்போது “எனக்குத் தெரியாது” என்று மதிக்கிறார்கள். அவர்கள் பச்சாதாபத்திற்கு சாதகமாக பதிலளிக்கின்றனர், அதே சமயம் கிளர்ச்சியாளர்கள் இரக்கத்திற்கு பதிலளிப்பதில்லை. மேலும், எல்லாவற்றிற்கும் மேலாக, உண்மையான ஆர்வமுள்ள மக்களுடன், உரையாடல் இயல்பாகவே நற்செய்தியின் விளக்கமாக பாய்கிறது. எல்லோரும் உடனடியாக நற்செய்தியைப் பின்பற்றுவதில்லை, ஆனால் உண்மையை அறிய விரும்புவோர் சண்டையின்றி அதைக் கேட்பார்கள். எந்த உரையாடலும் சோர்வாக உணரக்கூடாது. செய்யும் ஒன்றில் பங்கேற்க மறுக்கவும்.462

2024-06-07T15:45:56+00:000 Comments

Dx – झूठे भविष्यवक्ताओं से सावधान रहें मत्ती ७:१५-२३ और लूका ६:४३-४५

झूठे भविष्यवक्ताओं से सावधान रहें
मत्ती ७:१५-२३ और लूका ६:४३-४५

खोदाई: पेड़ और उसका फल आपको झूठे शिक्षक को पहचानने में कैसे मदद करते हैं? वे कौन से तीन तरीके हैं जिनसे आप एक झूठे शिक्षक की पहचान कर सकते हैं? यीशु ने कहा कि जो कोई मुझ से, “हे प्रभु, हे प्रभु” कहता है, वह स्वर्ग के राज्य में प्रवेश नहीं करेगा। क्या इससे कोई फर्क पड़ेगा अगर वे भविष्यवाणी करें, राक्षसों को बाहर निकालें और उसके नाम पर कई चमत्कार करें? मसीहा उन्हें दुष्ट क्यों कहते हैं? यहोवा उनसे क्या कहेगा? क्या वह क्रूर है या न्यायसंगत है? क्या यहाँ चित्रित वे आस्तिक हैं जिन्होंने अपना उद्धार खो दिया है? क्यों या क्यों नहीं? वे कौन होंगे जो स्वर्ग के राज्य में प्रवेश कर सकेंगे?

चिंतन: हालाँकि यह मार्ग विशेष रूप से झूठे शिक्षकों के खिलाफ चेतावनी देता है, यह अवधारणा पूरी बाइबल में उन लोगों पर भी लागू होती है जो अपने आध्यात्मिक जीवन में अस्वीकार्य फल लाते हैं। अपने आप से पूछना हमेशा समय पर होता है, “आज मैं अपने जीवन में किस प्रकार का फल भोग रहा हूँ?” तो आपका परिवार या सहकर्मी कहेंगे कि आप किस गुणवत्ता का फल पैदा कर रहे हैं? हम असली अभिषिक्त को नकली से कैसे अलग कर सकते हैं?

सी. एस. लुईस की पुस्तक क्रॉनिकल्स ऑफ नार्निया, द लास्ट बैटल की अंतिम पुस्तक में, शिफ्ट नाम का एक कुटिल वानर एक बूढ़े शेर की खाल ढूंढता है और एक सरल दिमाग वाले गधे को इसे पहनने के लिए मनाता है। इसके बाद शिफ्ट का दावा है कि प्रच्छन्न गधा असलान (शेर जो नार्निया का असली राजा है) है और नार्निया के दुश्मनों के साथ गठबंधन बनाता है। वे मिलकर नार्निया की प्रजा को नियंत्रित करने और उन्हें गुलाम बनाने के लिए निकल पड़े। हालाँकि, युवा राजा, टिरियन को विश्वास नहीं हो रहा है कि असलान वास्तव में ऐसी क्रूर प्रथाओं में शामिल होगा। इसलिए, असली असलान की मदद से, वह शिफ्ट और उसके नकली शेर को हरा देता है। मसीह के पंद्रहवें उदाहरण में टोरा की सच्ची धार्मिकता को फरीसी यहूदी धर्म के साथ तुलना करते हुए, वह हमें यह समझना सिखाता है कि क्या झूठ है और झूठे शिक्षकों के खिलाफ चेतावनी देता है।

बाइबल हमें बताती है कि शैतान परमेश्वर की नकल करने के व्यवसाय में है। उसका लक्ष्य परमप्रधान की तरह बनना है (यशायाह Dp पर मेरी टिप्पणी देखें – हे मॉर्निंग स्टार, आप स्वर्ग से कैसे गिरे हैं)। धोखे के माध्यम से, विरोधी मसीह के स्थान पर किसी अन्य को लाने का प्रयास करता है। यीशु ने स्वयं हमें झूठे भविष्यवक्ताओं और नकली मसीहों के बारे में चेतावनी दी जब उन्होंने कहा: सावधान रहो कि तुम धोखा न खाओ। क्योंकि बहुत से लोग मेरे नाम से आएंगे, और दावा करेंगे, “मैं वह हूं,” या “मैं मसीहा हूं,” और, “समय निकट है।” वे बहुतों को धोखा देंगे, परन्तु उनके पीछे न चलो (मत्ती २४:४-५; मरकुस १३:६; लूका २१:८)।

झूठे भविष्यवक्ताओं से सावधान रहें। दुर्भाग्य से, उन्होंने हमेशा इस्राएल को परेशान किया है (गिनती ३१:१५-१६; व्यवस्थाविवरण १३:१-५; यिर्मयाह २८:१-१७)। जहां यहोवा का सत्य प्रकट होता है, उस सत्य के शत्रु निश्चित रूप से भ्रम या धोखे को भड़काने की कोशिश करेंगे (जूड Ah पर मेरी टिप्पणी देखें – ईश्वरविहीन लोग गुप्त रूप से आपके बीच में घुस आए हैं)। वे भेड़ों के भेष में तुम्हारे पास आते हैं, परन्तु भीतर से क्रूर भेड़िये हैं (मत्ती ७:१५)उन्हें झूठे प्रेरित और झूठे विश्वासी (दूसरा कुरिन्थियों ११:१३ और २६), झूठे शिक्षक (दूसरा पतरस २:१), पाखंडी झूठे (पहला तीमुथियुस ४:१-२), झूठे गवाह (मत्ती २६:६०), और कहा जाता हैझूठे मसीहा (मत्ती २४:२४)। इफिसियों के बुज़ुर्गों को मिलेतुस के पास समुद्र तट पर पॉल के अंतिम शब्दों में उन्हें अलविदा कहते हुए आने वाले अपरिहार्य झूठे शिक्षकों के बारे में एक गंभीर चेतावनी शामिल थी। मैं जानता हूं कि मेरे जाने के बाद जंगली भेड़िये तुम्हारे बीच आ जायेंगे और झुंड को नहीं छोड़ेंगे। यहाँ तक कि तुम्हारे ही बीच से ऐसे लोग उठेंगे जो अपने शिष्यों को अपने पीछे खींचने के लिए सत्य को विकृत करेंगे। इसलिए सावधान रहें (प्रेरितों २०:२९-३१ए)!

झूठे शिक्षकों के बारे में चेतावनी देने के बाद, येशुआ हमें बताता है कि उन्हें पहचानने के लिए किन बातों का ध्यान रखना चाहिए। हमें परमेश्वर के वचन के सच्चे चरवाहों और झूठे शिक्षकों के बीच उनके जीवन में आध्यात्मिक फल के आधार पर अंतर करने में सक्षम होना चाहिए। क्या प्रेम, आनंद, शांति, धैर्य, दया, भलाई, विश्वासयोग्यता, नम्रता और आत्म-संयम है (गलातियों ५:२२-२३ए)? या क्या वहां नकारात्मकता, उत्पीड़न और आध्यात्मिक मृत्यु है (ज्यूड As पर मेरी टिप्पणी देखें – वे फल के बिना पतझड़ के पेड़ हैं, समुद्र की जंगली लहरें उनकी शर्मिंदगी को बढ़ा रही हैं, भटकते सितारे हैं)? झूठे भविष्यवक्ता या झूठे शिक्षक, जिनका उपयोग यहाँ ईश्वर के लिए बोलने वाले के व्यापक अर्थ में किया जाता है, उनका मूल्यांकन उनके जीवन से किया जाता है, न कि केवल उनकी उपस्थिति या उनके शब्दों से। यीशु ने कहा: उनके फल से तुम उन्हें पहचानोगे (मत्ती ७:१६ए; लूका ६:४४ए)। फरीसियों का न्याय उनके फलों से किया जाना था। वे धर्मात्मा नहीं थे. यदि वे धर्मी होते, तो धर्म का फल दिखाते। तथ्य यह है कि वे खराब फ पैदा कर रहे थे, इससे पता चलता है कि न तो वे और न ही फरीसी यहूदी धर्म धर्मी थे।

अगर हम गौर से देखें तो धोखा खाने की जरूरत नहीं है. कुछ झूठे शिक्षक स्पष्ट रूप से नकली होते हैं और वे केवल सबसे भोले-भाले व्यक्ति को ही अपने साथ लेते हैं। अन्य लोग अविश्वसनीय कौशल के साथ अपने वास्तविक स्वरूप को छिपाते हैं, और केवल सावधानीपूर्वक अवलोकन ही उन्हें उजागर कर देगा कि वे क्या हैं। ये वे हैं जिनका यीशु ने यहां वर्णन किया है। क्या लोग कंटीली झाड़ियों से अंगूर तोड़ते हैं, या ऊँटकटारों से अंजीर तोड़ते हैं (मत्ती ७:१६बी; लूका ६:४४बी)? यहां यूनानी निर्माण नकारात्मक उत्तर की अपेक्षा करता है। दूर से देखने पर ऐसा लग सकता है कि अंगूर और अंजीर असली फलों के पेड़ों पर उग रहे थे। फल असली प्रतीत होता है, इसलिए भोले-भाले लोग यह निष्कर्ष भी निकाल सकते हैं कि पेड़ असली होना चाहिए। लेकिन भले ही यह फल रंगीन और आकर्षक दिखता है, लेकिन वास्तव में यह कड़वा, अरुचिकर और यहां तक कि जहरीला भी होता है। निस्संदेह, झूठे शिक्षकों के फल को परखना उतना आसान नहीं है जितना किसी बगीचे के फल को परखना। लेकिन बाइबल हमें उन लोगों की पहचान करने के तीन तरीके सिखाती है जो भेड़ के भेष में भेड़िए हैं।

झूठे शिक्षकों की पहचान करने का पहला तरीका उनके चरित्र से है। किसी व्यक्ति का मूल चरित्र – उसके आंतरिक उद्देश्य, मानक, निष्ठा, दृष्टिकोण और महत्वाकांक्षाएं – अंततः कार्यों में प्रकट होंगे। अच्छा मनुष्य अपने मन में भण्डारित भलाई में से अच्छी बातें निकालता है, और बुरा मनुष्य अपने मन में भण्डारित बुराई में से बुरी बातें निकालता है। क्योंकि जो मन में भरा होता है वही मुंह से बोलता है। (लूका ६:४५) अभिव्यक्ति हृदय का प्रयोग आमतौर पर लूका द्वारा किसी व्यक्ति के आंतरिक अस्तित्व को संदर्भित करने के लिए किया जाता है जिसमें से दृष्टिकोण (लूका २:३५, १६:१५) और मूल्य आते हैं (लूका १२:३४)एक बुरा हृद आलोचनात्मक और आलोचनात्मक दृष्टिकोण (लूका ५:२२, ९:४७), संदेह (लूका २४:३८), और दुष्टता (प्रेरित ८:२२) उत्पन्न करता है; परन्तु अच्छा मन अच्छा फ उत्पन्न करता है (देखें Et मिट्टी का दृष्टांत)। परिणामस्वरूप, हमें अपने हृदयों की रक्षा करनी चाहिए (लूका २१:३४)।

झूठे शिक्षकों की पहचान करने का दूसरा तरीका उनके धर्म से है। पहली नज़र में वे बाइबिल आधारित और रूढ़िवादी लग सकते हैं, लेकिन सावधानीपूर्वक जांच करने पर हमेशा उन अवधारणाओं का पता चलता है जो बाइबिल आधारित नहीं हैं और मजबूत, स्पष्ट धर्मशास्त्र का अभाव है। झूठे विचार पढ़ाये जायेंगे और महत्वपूर्ण सत्य छोड़ दिये जायेंगे। अंतिम विश्लेषण में, फल एक पेड़ को दिखाएगा कि वह कैसा है, क्योंकि र अच्छा पेड़ अच्छा फल लाता है, लेकिन एक बुरा पेड़ बुरा फल लाता है (मत्ती ७:१७)। गलील का कोई भी किसान आपको बता सकता है कि क अच्छा पेड़ बुरा फल नहीं ला सकता, और एक बुरा पेड़ अच्छा फल नहीं ला सकता (मत्ती ७:१८; लूका ६:४३)। सभी झूठे शिक्षकों के पास मेशियाच के बारे में अधूरा, विकृत या विकृत दृष्टिकोण होगा। यदि विरोधी पापियों के उद्धारकर्ता के बारे में लोगों को भ्रमित और गुमराह कर सकता है, तो उसने शुभ समाचार के मूल में ही उन्हें भ्रमित और गुमराह कर दिया है। उनका संदेश अंतरालों से भरा है, जिनमें से सबसे बड़ा अंतर सत्य है जो बचाता है। इसलिए, दूसरा प्रमाण यह है कि जो लोग व्यापक मार्ग पर यात्रा करते हैं (देखें Dw संकीर्ण और चौड़े द्वार) वे मसीहाई साम्राज्य में प्रवेश नहीं करेंगे, वह यह है कि उनका जीवन मसीह और उनके वचन की नींव पर नहीं बना है।

झूठे शिक्षकों की पहचान करने का तीसरा तरीका उनका धर्मान्तरित होना है। उनके अनुयायी उनके जैसे ही होंगे, जिनके पास उनके जैसा ही सतही, घमंडी, आत्म-केंद्रित, आत्म-इच्छाधारी और अशास्त्रीय विश्वास होगा। नकली शिक्षक और उनके नकली अनुयायी सत्य से प्रेम करने से इनकार करते हैं और इसलिए बचाए रहें। इस कारण से परमेश्वर ने उन्हें एक शक्तिशाली भ्रम भेजा है ताकि वे झूठ पर विश्वास करें और ताकि वे सभी दोषी ठहराए जाएं जिन्होंने सत्य पर विश्वास नहीं किया बल्कि दुष्टता से प्रसन्न हुए (दूसरा थिस्सलुनीकियों २:१०बी-१२)। अंतिम विश्लेषण में, यहोवा यह सुनिश्चित करता है कि हर पेड़ जो अच्छा फल नहीं लाता है उसे काट दिया जाएगा और आग में फेंक दिया जाएगा (मत्ती ७:१९)।

आग निश्चित रूप से भीड़ को मृत्यु के बाद के जीवन में आम विश्वास और बेन-हिनोम के रूप में न्याय के स्थान की याद दिलाएगी जो धर्मग्रंथों में नरक का प्रतिनिधित्व करता है। यिर्मयाह रिकॉर्ड करता है: उन्होंने अपने बेटों और बेटियों को मोलेक के लिए बलिदान करने के लिए बेन-हिन्नोम की घाटी में बाल के लिए ऊंचे स्थान बनाए (यिर्मयाह ३२:३५)। ईसा मसीह के समय में, हिन्नोम की घाटी शहर के सभी कूड़े-कचरे का सामान्य भंडार बन गई थी। यहां जानवरों और अपराधियों के शव और हर तरह की गंदगी फेंकी जाती थी और हमेशा जलती रहने वाली आग में भस्म कर दी जाती थी। इस प्रकार समय की प्रक्रिया में यह अनन्त विनाश के स्थान की छवि बन गया, और हमारे प्रभु द्वारा इस अर्थ में उपयोग किया गया (मत्ती ५:२२, ५:२९-३०, १०:२८, १८:९, २३:१५; मार्क ९ :४३-४७; लूका १२:५). इस प्रकार, उनके फल से आप उन्हें पहचान लेंगे (मत्ती ७:२०)।

आध्यात्मिक धोखा न केवल झूठे बाहरी दिखावे के बारे में है, बल्कि इसका झूठे शब्दों से भी बहुत लेना-देना है। कोई भी अपने मुख से हे प्रभु, प्रभु कह सकता है। र कोई जो मुझसे, “प्रभु, प्रभु” कहता है, स्वर्ग के राज्य में प्रवेश नहीं करेगा, लेकिन केवल वे ही जो मेरे स्वर्गीय पिता की इच्छा पर चलते हैं। ध्यान दें कि यह वह नहीं है जो कहता है कि वह यीशु को जानता है या जो उसके बारे में कुछ तथ्यों पर विश्वास करता है; बल्कि, वही बचाया जाता है जो पिता की इच्छा पूरी करता है। मुद्दा परमेश्वर के वचन के प्रति आज्ञाकारिता है। येशुआ ने कहा: यदि तुम मेरी शिक्षा पर कायम रहोगे तो तुम सचमुच मेरे शिष्य हो। तब तुम सत्य को जानोगे, और सत्य तुम्हें स्वतंत्र करेगा (यूहन्ना ८:३१, मत्ती २४:१३; कुलुस्सियों १:२२-२३ भी देखें)। आप मुक्ति और आज्ञाकारिता को प्रभु की इच्छा से अलग नहीं कर सकते, जैसा कि इब्रानियों का लेखक स्पष्ट करता है: वह उन सभी के लिए शाश्वत मुक्ति का स्रोत बन गया जो उसकी आज्ञा मानते हैं (इब्रानियों ५:९)।

ध्यान दें कि जिन लोगों को दूर कर दिया जाएगा वे मूर्तिपूजक नहीं हैं। वे धार्मिक लोग हैं जिन्होंने चौड़े द्वार और चौड़े रास्ते को चुना है जो विनाश की ओर ले जाता है (मत्तीयाहू ७:१३ डीबीटी)। उनकी दलील उनके द्वारा किए गए धार्मिक कार्य होंगे। न्याय के उस दिन बहुत से लोग मुझसे कहेंगे (प्रकाशित Foद ग्रेट व्हाइट थ्रोन जजमेंट पर मेरी टिप्पणी देखें), “हे प्रभु, हे प्रभु, क्या हमने आपके नाम पर भविष्यवाणी नहीं की और आपके नाम पर राक्षसों को नहीं निकाला और आपके नाम पर बहुत से कार्य नहीं किए चमत्कार” (मत्ती ७:२१-२२)? रब्बी शाऊल ने कहा कि इस तरह के लोगों में भक्ति का एक रूप होता है लेकिन वे इसकी शक्ति से इनकार करते हैं (दूसरा तीमुथियुस ३:५)। वे काफी हद तक फरीसियों की तरह हैं, जो धार्मिक गतिविधियों से ग्रस्त हैं, जरूरी नहीं कि वे धर्मत्यागी, विधर्मी, ईश्वर-विरोधी, नास्तिक या अज्ञेयवादी हों – केवल वे लोग जो विश्वास पर आधारित धार्मिकता को जीने के बजाय बाहरी कार्यों के माध्यम से ईश्वर का अनुग्रह अर्जित करने की कोशिश कर रहे हैं।

परन्तु जो अधर्म करेगा, वह अलग किया जाएगा। तब मैं उनसे साफ कह दूँगा, “मैं तुम्हें कभी नहीं जानता था। हे कुकर्मियों, मुझ से दूर हो जाओ” (मत्ती ७:२३)! इसका मतलब यह नहीं है कि परमेश्वर नहीं जानते थे कि वे कौन हैं। वह उनकी पहचान भली-भांति जानता है। लेकिन हिब्रू मुहावरा जानना अंतरंग संबंधों का प्रतिनिधित्व करता है। इसका उपयोग वैवाहिक अंतरंगता के लिए अक्सर किया जाता था (उत्पत्ति ४:१ और १७)। इसका उपयोग हाशेम की अपने चुने हुए लोगों इज़राइल और उन सभी लोगों के साथ विशेष अंतरंगता के लिए भी किया गया था जो उस पर विश्वास करते हैं। एक विशिष्ट और सुंदर तरीके से प्रभु उन लोगों को जानते हैं जो उनकी शरण में आते हैं (नहूम १:७ एनएएसबी )अच्छा चरवाहा अपनी भेड़ों को गहराई से जानता है (यूहन्ना १०:१-१४)। यहां सबक यह है कि यदि कोई व्यक्ति अवज्ञा का अधर्मी जीवन जीता है, तो इससे वास्तव में कोई फर्क नहीं पड़ता कि वह क्या कहती है या उसने क्या अच्छे काम किए हैं। वह एक अविश्वासी है और अनन्त विनाश के खतरे में है। पहाड़ी उपदेश के इस भाग में, येशुआ लोगों को फरीसियों, जो झूठे शिक्षक थे, का अनुसरण करने के विरुद्ध बहुत कड़े शब्दों में चेतावनी दे रहे थे।

विश्वासियों के भेष में धोखेबाजों के कारण पूरे इतिहास में परमेश्वर का नाम बदनाम हुआ है। इन अनुच्छेदों में हमें फल निरीक्षक बनने का आदेश दिया गया है। इसका मतलब यह नहीं है कि हमें दूसरों का मूल्यांकन करना चाहिए। परन्तु यदि कोई आस्तिक होने का दावा कर रहा है तो हमें याद रखना चाहिए कि हर अच्छा पेड़ अच्छा फल लाता है, परन्तु बुरा पेड़ बुरा फल लाता है। लेकिन प्रेरित यूहन्ना ने हमें बुरे फल को पहचानने के कुछ अन्य तरीके दिए हैं।

कुछ लोगों का मानना है कि यहाँ जो चित्रित है वह वे लोग हैं जिन्होंने “अपना उद्धार खो दिया है।” लेकिन, यह सच नहीं हो सकता क्योंकि बाइबल सिखाती है कि विश्वासी मसीह में सदैव सुरक्षित रहते हैं (देखें Ms आस्तिक की शाश्वत सुरक्षा)। उन्होंने “अपना उद्धार नहीं खोया”, क्योंकि उन्हें शुरुआत में कभी बचाया नहीं गया था। यूहन्ना सिखाता है कि वे हम में से निकल गए; लेकिन वे वास्तव में हमारे नहीं थे। क्योंकि यदि वे हमारे होते, तो हमारे ही साथ बने रहते; परन्तु उनके जाने से यह प्रगट हो गया कि उन में से कोई हमारा नहीं है (प्रथम यूहन्ना २:१९)।

हे प्रियो, हर एक आत्मा की प्रतीति न करो, परन्तु आत्माओं को परखो कि वे परमेश्वर की ओर से हैं, क्योंकि जगत में बहुत से झूठे भविष्यद्वक्ता निकल आए हैं। इस प्रकार आप परमेश्वर की आत्मा को पहचान सकते हैं: प्रत्येक आत्मा जो स्वीकार करती है कि यीशु मसीह शरीर में आया है वह परमेश्वर की ओर से है, परन्तु प्रत्येक आत्मा जो यीशु को स्वीकार नहीं करती है वह परमेश्वर की ओर से नहीं है। यह मसीह-विरोधी की आत्मा है, जिसके बारे में तुम सुन चुके हो कि वह आ रही है और अब भी जगत में है (प्रथम यूहन्ना ४:१-३)।

तो हम नकली से असली मसीहा कैसे बता सकते हैं? एकमात्र प्रामाणिक मसीह वह है जिसका वर्णन धर्मग्रंथों में किया गया है। कोई भी व्यक्ति या कोई भी चीज़ जो बाइबल में प्रस्तुत यीशु से भिन्न येशुआ का चित्रण करती है, वह “शेर के भेष में गधे” को बढ़ावा दे रहा है।

१९१५ में पादरी विलियम बार्टन ने लेखों की एक श्रृंखला प्रकाशित करना शुरू किया। एक प्राचीन कथाकार की पुरातन भाषा का उपयोग करते हुए, उन्होंने अपने दृष्टान्तों को सफेड द सेज के उपनाम से लिखा। और अगले पंद्रह वर्षों तक उन्होंने सफ़ेद और उसकी स्थायी पत्नी केतुराह के ज्ञान को साझा किया। यह एक ऐसी शैली थी जिसका उन्होंने आनंद लिया। कहा जाता है कि १९२० के दशक की शुरुआत तक सफ़ेद के अनुयायियों की संख्या कम से कम तीन मिलियन थी। एक सामान्य घटना को आध्यात्मिक सत्य के चित्रण में बदलना हमेशा बार्टन के मंत्रालय का मुख्य विषय रहा है।

अब ऐसा हुआ कि जब मैं यात्रा कर रहा था, तो मेरी नज़र एक महान चर्च पर पड़ी, जिसे बिल्डर महान बना रहे थे। और उन्होंने दीवार का एक निश्चित भाग गिरा दिया, और इसे पश्चिम की ओर बनाया, और अंग को हटा दिया, और एक बड़ा निर्माण किया। अब, चर्च के भीतर जो अंग था, उसका स्वर मधुर था, लेकिन उसे बहुत छोटा माना जाता था, और, इसके अलावा, वह इतना सूखा हो गया था कि वह चरमराने लगा, और चीखने लगा, और उसने वे काम किए जो उसे नहीं करने चाहिए थे किया, और उन कार्यों को अधूरा छोड़ दिया जो उसे करना चाहिए था। इसलिए उन्होंने इसे हटा दिया. लेकिन उसमें मौजूद पाइप अभी भी अच्छे थे, और उन्होंने उन्हें सावधानी से बचाया, ताकि एक और बड़ा अंग बनाया जा सके।

अब, पुराना ऑर्गन इतना महान कभी नहीं था जितना लगता था, लेकिन इसे जितना बड़ा स्थान बनाया जा सकता था, उससे कहीं अधिक बड़ा बनाया गया था। और सामने की पंक्ति में आधे पाइप असली पाइप थे और दूसरे आधे डमी थे। और अंग चालीस वर्षों से खड़ा था, और उसके सामने बैठा कोई भी यह नहीं बता सकता था कि आधे पाइप डमी थे, न ही कोई यह बता सकता था कि कौन से असली पाइप थे, और कौन से डमी थे।

लेकिन जब अंग को हटा दिया गया, तो असली पाइपों को देखभाल के साथ पैक किया गया, और एक महान कारखाने में भेज दिया गया, जहां किसी अन्य अंग में पुनर्निर्माण किया जाना था। लेकिन डमी पाइप, कुछ बड़े और कुछ छोटे, हिन्नोम की घाटी में ले जाने के लिए कबाड़ में डाल दिए गए, जो शहर के फाटकों के बाहर एक घाटी है, जैसे कि यरूशलेम के पास, जहां कीड़ा नहीं मरता, क्योंकि वह कूड़ा-कचरा ही ग्रहण करती है, और आग बुझती नहीं, क्योंकि वे और कूड़ा-कचरा उस में ले आते हैं।

अब जब डमी पाइप उन्हें हिन्नोम की घाटी तक ले जाने के लिए ट्रैश मैन के आने का इंतजार कर रहे थे, तो कारीगरों में से एक ने सबसे बड़ा पाइप ले लिया, जो बारह हाथ लंबा था, और एक असली पाइप की तरह था जो शायद मध्य सी का स्वर दिया गया था लेकिन उसने कभी कोई स्वर नहीं दिया था, क्योंकि यह एक डमी था। और कारीगर ने उसे ले लिया, और उसे सीवर पाइप के अंत में रख दिया, क्योंकि वह इमारत में टूट गया था; फिर भी अभयारण्य के पुराने हिस्से में सीवर अभी भी उपयोग में था, लेकिन कुछ दिनों की आवश्यकता थी कि वहां एक अस्थायी पाइप रखा जाए, ताकि गंदगी उस स्थान पर न बह जाए जहां काम करने वाले काम करते थे; और प्लंबर सीवर कनेक्शन बना सकते हैं। तो मैं आया और देखा, और देखो, वह सुंदर पाइप, जो लंबाई में बारह हाथ था, और आधा हाथ चौड़ा था, गंदगी के निकास के लिए नाली के रूप में उपयोग किया जा रहा था।

और मैं अप्रसन्न हुआ, और मैंने कर्मकार के स्वामी की खोज की, और मैंने कहा, तुम क्या कर रहे हो, उस पाइप को अपवित्र कर रहे हो जो अंग में अपना स्थान बना चुका है? निःसन्देह तुम ने कोई अपवित्र काम किया है!

और उसने कहा, वह पाइप अच्छी सेवा कर रहा है, और उसे फेंक दिया गया था, और यह किसी और काम के लिए अच्छा नहीं था। हमें एक पाइप खरीदने के लिए पैसा क्यों खर्च करना चाहिए और काम में देरी क्यों करनी चाहिए, जबकि हमारे पास एक ऐसा पाइप है जो काफी बड़ा है और हमारी जरूरतों के लिए काफी लंबा है?

नहीं, मैंने कहा, लेकिन यह पाइप नहीं। क्योंकि परमेश्वर के भवन की आराधना में इसका अपना भाग है; और भले ही इसे एक तरफ फेंक दिया जाए, मैं चाहता हूं कि इसके साथ आदरपूर्वक व्यवहार किया जाए।

परन्तु कर्मकार के स्वामी ने मुझ से कठोरता से बात की, और कहा, व्यापार तो व्यापार है। उनके उपदेश पर ध्यान दो और मैं अपने भवन में उपस्थित रहूँगा। नई इमारत पर पैसा बचाने के लिए हमें पुरानी इमारत से जो सामग्री हम ले सकें उसका उपयोग करना चाहिए। जीवन यापन की उच्च लागत और स्ट्राइकरों के खतरे के कारण, खर्चों का भुगतान करना काफी कठिन है।

तब मैं ने कहा, लो, मैं कंगाल हूं, तौभी मैं उस स्थान के लिथे लोहे के पाइप का दाम दूँगा, कि जो वस्तु परमेश्वर की उपासना में हो, वह गन्दगी से अपवित्र न हो।

लेकिन मास्टर बिल्डर ने मुझसे कहा, अपना पैसा रखो, और इसके साथ बहुत ज्यादा खाली मत रहो। जहां तक पाइप की बात है, परेशानी अपने आप को नहीं। चालीस वर्षों तक यह ईश्वर के घर में खड़ा रहा, स्वयं को मधुर संगीत देने की झूठी घोषणा करता रहा, और इसने कुछ भी नहीं दिया। इसके बनने के बाद से यह पहली बार है कि इसका स्वर्ग के नीचे किसी भी तरह से उपयोग किया गया है। इसे उस चीज़ के लिए उपयोग करने दें जिसके लिए यह अच्छा है, और फिर इसे कबाड़ के साथ जाने दें।

तब मैं चला गया, और ध्यान करके कहा, देखो, कपटी का भाग यही है; हालाँकि वह चालीस वर्षों तक ईश्वर के घर में अपने स्थान पर खड़ा रहेगा, फिर भी अंत में एक पवित्र उपहास प्रकट होगा, और ईश्वर उसके लिए वह स्थान खोजेगा जो वह अभी भी उपयोग कर सकता है, लेकिन यह एक सुखद व्यवसाय नहीं हो सकता है।

और उसके बाद कई बार मैंने डमी ऑर्गन पाइप और डमी बिलीवर के बारे में सोचा। और मैं ने कहा, देखो, यदि ऐसा अवश्य है कि जिसका प्राण झूठा हो, वह हिन्नोमियोंकी तराई में जाएगा, तो यहोवा की चाल पूरी रीति से न्यायपूर्ण और धर्ममय है।

लेकिन मुझे याद आया कि डमी पाइप को सोने की पत्ती से सजाया गया था, और यह देखने में अच्छा था। और मुझे उस आधार पर दुख हुआ जिस पर इसे रखा गया था। लेकिन मैं इस बात से इनकार नहीं कर सका कि अंत में यह उपयोगी था। और मैंने इन बातों पर विचार किया।

2024-05-25T03:38:48+00:000 Comments
Go to Top